IV.ÚS 388/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 388/23 ze dne 28. 2. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele V. R., t. č. Vazební věznice Praha - Pankrác, zastoupeného Mgr. Markem Šimákem, advokátem, sídlem Havlíčkova 1682/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2022 č. j. 8 To 74/2022-157 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 10. srpna 2022 č. j. 9 Nt 161/2022-130, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a ze spisů o dřívějších stěžovatelových ústavních stížnostech vedených pod sp. zn. III. ÚS 2087/19 a sp. zn. III. ÚS 409/22 se podává, že proti stěžovateli bylo vedeno trestní stíhání pro dva zločiny obecného ohrožení, kterých se měl dopustit, ve stručnosti uvedeno, tím, že jako člen organizované skupiny motivován možnou pomstou objednal za finanční odměnu úmyslné založení požáru konkretizovaného autobazaru a dále - což je významné pro nyní posuzovanou věc - za účelem dosažení snížení kupní ceny zámku Horní Maršov objednal úmyslné založení požáru objektu tohoto zámku. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře (dále jen "krajský soud") ze dne 27. 5. 2020 č. j. 9 T 6/2019-4271 byl stěžovatel a další obvinění uznáni vinnými, přičemž stěžovatel byl podle § 272 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvanáct let a šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 a 2 trestního zákoníku byl stěžovateli dále uložen peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb po 2 500 Kč, tedy v úhrnné výši 1 000 000 Kč, a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na osmnáct měsíců. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. 3. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 4. 11. 2020 č. j. 7 To 70/2020-4594 z podnětu odvolání stěžovatele, dalších obviněných a státního zástupce, rozsudek krajského soudu částečně zrušil ve výrocích o vině, ve výrocích o trestech a v některých výrocích o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 písm. a) a b) trestního řádu znovu uznal vinnými stěžovatele a další obviněné, přičemž stěžovatele podle § 272 odst. 2 trestního zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody na devět let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 trestního zákoníku a § 68 odst. 1 a 2 trestního zákoníku stěžovateli uložil peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb po 2 500 Kč, tedy v úhrnné výši 1 000 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 a 2 trestního řádu rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. 4. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021 č. j. 3 Tdo 261/2021-5075 byla, kromě jiného, II. výrokem podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítnuta dovolání stěžovatele a dalších obviněných. 5. Ústavní soud usnesením ze dne 28. 4. 2022 sp. zn. III. ÚS 409/22 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) odmítl ústavní stížnost stěžovatele jako návrh zjevně neopodstatněný. 6. Stěžovatel posléze podal návrh na povolení obnovy řízení, který krajský soud napadeným usnesením podle § 283 písm. b) trestního řádu návrh zamítl (I. výrok), s odůvodněním, že neshledal důvody obnovy podle § 278 trestního řádu, a dále rozhodl, že podle § 282 odst. 3 trestního řádu stěžovateli se výkon trestu odnětí svobody pravomocně mu uložený ve věci vedené krajským soudem pod sp. zn. 9 T 6/2019 nepřerušuje (II. výrok). Důvodem pro povolení obnovy řízení podle krajského soudu nemůže být ani stěžovatelem předkládaný znalecký posudek znalecké kanceláře STATIKUM, s. r. o. (dále jen "znalecká kancelář"), neboť při zhodnocení stavby zámku dostatečně nezohlednila jeho jedinečnost, ani znalecký posudek zpracovaný znalcem Ing. Václavem Kratochvílem, Ph.D., MBA, neboť o závažnosti požáru vypovídá mimo jiné i odborné vyjádření vypracované Hasičským záchranným sborem Královéhradeckého kraje, územním odborem Trutnov. 7. Následnou stížnost stěžovatele napadeným usnesením vrchní soud zamítl jako nedůvodnou, neboť neshledal žádná procesní pochybení krajského soudu, a ani podle jeho názoru v dané věci nejsou dány skutečnosti, které by rozhodnutí o povolení obnovy řízení odůvodňovaly. Vrchní soud zejména zdůraznil, že účelem obnovy řízení není posoudit celkovou zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí a správnost postupu v řízení. V řízení o povolení obnovy se rozhoduje jen o skutečnostech či důkazech, které byly dříve neznámé, a o tom, zda odůvodňují jiné rozhodnutí, resp. zda jsou tyto nové skutečnosti či důkazy způsobilé zpochybnit správnost dosavadního pravomocného rozhodnutí. Takové okolnosti ve stěžovatelově věci dány nebyly a krajský soud se řádně vypořádal se znaleckými posudky, které měly podle stěžovatele odůvodňovat povolení obnovy řízení. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel nejprve připomíná, že jeho návrh na povolení obnovy řízení se vztahoval ke skutku uvedenému pod bodem 2. výrokové části odsuzujícího rozsudku krajského soudu, v němž uvedl nové skutečnosti a důkazy zpochybňující správnost znaleckého posudku Ing. Pavla Žehry, který měl v původním trestním řízení za úkol stanovit hodnotu předmětu útoku, tj. zámku v Horním Maršově. Znalec ve znaleckém posudku uvedl, že v daném případě nelze obvyklou tržní cenu budovy zámku stanovit s ohledem na to, že v příslušných databázích nedohledal odpovídající srovnávací materiál, a proto využil k ohodnocení zámku tzv. nákladovou metodu, na jejímž základě dospěl k závěru, že cena budovy zámku před požárem činila 16 502 317 Kč. Stěžovatel přitom již v původním řízení upozorňoval na to, že budova zámku byla několikrát předmětem prodeje, ovšem její cena se pohybovala v rozmezí toliko 9 až 12 000 000 Kč. V řízení o povolení obnovy řízení stěžovatel předložil znalecký posudek znalecké kanceláře, která na rozdíl od znalce dospěla k závěru, že cenu budovy zámku lze stanovit jako cenu obvyklou, to znamená, že existuje relevantní trh, na kterém se srovnatelné nemovitosti obchodují, a stanovila tržní cenu budovy zámku v intervalu od 4 880 000 Kč do 9 610 000 Kč. Při respektování pravidla in dubio pro reo měly soudy vycházet při posuzování jeho trestné činnosti z částky 4 880 000 Kč. V trestním řízení soudy pochybily také v tom, vycházely-li z názoru, že použitá metoda ocenění předmětu útoku je otázkou právní, jejíž zodpovězení přísluší toliko soudu. Stěžovatel namítá, že taková otázka není otázkou právní, ale odbornou a východisko obecných soudů v daném kontextu považuje za projev libovůle (v této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. 28 Cdo 1196/2015). Znalecká kancelář navíc pro úplnost svých závěrů použila v posudku rovněž metodu nákladovou, jako znalec, přičemž i na základě této metody dospěla k závěru, že hodnota budovy zámku před požárem činila 4 622 826,39 Kč. Hodnota předmětu útoku tak byla podle stěžovatele jednoznačně stanovena pod hranicí 10 mil. Kč, když bez jejího dosažení není možno trestnou činnost kvalifikovat jako trestný čin obecného ohrožení. 9. Dále stěžovatel v řízení o povolení obnovy řízení předložil i znalecký posudek Ing. Václava Kratochvíla, Ph.D., MBA, který se věnoval otázce, zda požárem mohla být ohrožena celá budova zámku, a dospěl k závěru, že celá budova zámku ohrožena být nemohla, neboť aby tomu tak bylo, musel by někdo přikládat k tomu vhodné palivo. Z toho podle znalce mimo jiné vyplývá, že následný zásah hasičských sborů nemohl rozsah požáru ovlivnit. V souvislosti s trestnou činností, která je za vinu dávána i stěžovateli, bylo zasaženo požárem asi jen 38 % budovy zámku. 10. Stěžovatel rovněž namítá, že obecné soudy při posuzování jeho náv