IV.ÚS 3892/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3892/18 ze dne 29. 1. 2019 N 18/92 SbNU 199 Nepřiměřená délka řízení o žalobě proti rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny o zamítnutí žádosti o úhradu léčebného konopí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Jana Musila o ústavní stížnosti M. K., zastoupené JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 710/57, proti průtahům v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Ad 1/2018 a proti rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 5. 12. 2017 č. j. VZP-17-04189663-C45J, za účasti Městského soudu v Praze a Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, zastoupené Mgr. Ondřejem Trnkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Záhřebská 154/30, jako účastníků řízení, takto: I. Městskému soudu v Praze se ukládá, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 11 Ad 1/2018 a v této věci neprodleně jednal a rozhodl. II. Česká republika - Městský soud v Praze je povinna nahradit stěžovatelce k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto nálezu náklady řízení před Ústavním soudem ve výši 12 342 Kč. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Rámec posuzované věci 1. Stěžovatelka trpí neurodegenerativním onemocněním postihujícím centrální nervový systém - roztroušenou sklerózou. Onemocnění dospělo u stěžovatelky do stadia chronické progrese, což znamená, že příznaky choroby již nevymizí, naopak stupeň neurologického postižení narůstá a choroba postupuje. Stěžovatelka nezvládá chůzi ani stoj, její ruce jsou ochrnuty natolik, že nedokáže ovládat mechanický vozík. Stěžovatelka trpí centrálními (patologickými) bolestmi končetin neuropatického typu, má potíže s vyprazdňováním močového měchýře a střev, svalová síla je snížena a má výraznou poruchu hybnosti. Uvedené skutečnosti znamenají, že stěžovatelka je stižena nevyléčitelnou chorobou v progresivním stadiu, v jejímž důsledku trpí a je odkázána na pomoc třetích osob. Stěžovatelka vyzkoušela mnoho léčebných přípravků, jedinou úlevu pro ni však představuje léčebné konopí podávané formou inhalace, které není hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. II. Řízení před Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky a Městským soudem v Praze 2. Stěžovatelka podala dne 16. 5. 2016 u Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (dále jen "VZP" nebo "zdravotní pojišťovna") žádost o úhradu zdravotních služeb podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o veřejném zdravotním pojištění"), kterou se domáhá úhrady léčebného konopí. V žádosti uvedla, že běžné přípravky soudobé medicíny nemají vliv na její zdravotní stav, neposkytují jí úlevu od bolesti a nepřinášejí zpomalení progrese onemocnění či jiný pozitivní efekt, naopak způsobují další potíže (odvápnění kostí, nechutenství aj.). Jedinou úlevu jí přináší inhalace léčebného konopí, což doložila lékařskými zprávami, podle kterých je jedinou vhodnou léčbou právě léčebné konopí. Příjmem stěžovatelky je pouze invalidní důchod, z něhož nelze pokrýt náklady spojené s užíváním léčebného konopí. 3. Dne 5. 10. 2016 vydala VZP rozhodnutí č. j. VZP-16-01580440-C456, kterým stěžovatelčinu žádost zamítla. Rozhodnutím ze dne 3. 1. 2017 č. j. VZP-16-03329682-C456 zamítla VZP i stěžovatelčino odvolání a potvrdila rozhodnutí prvního stupně; v odůvodnění zejména uvedla, že stěžovatelka v období od 1. 7. 2015 do 31. 3. 2016 nečerpala některé doporučované léčivé přípravky, které jsou v souladu s uznávanými medicínskými postupy (tzv. medicínský standard). 4. Stěžovatelka se bránila správní žalobou u Městského soudu v Praze, který následně rozsudkem ze dne 26. 9. 2017 č. j. 8 Ad 5/2017-74 zrušil rozhodnutí VZP o stěžovatelčině odvolání a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Městský soud zejména dospěl k závěru, že se VZP řádně nevypořádala se dvěma předloženými lékařskými zprávami, z nichž plyne výčet všech léčebných preparátů, které stěžovatelka vyzkoušela a které neměly žádný vliv na její onemocnění. Bez vyhodnocení těchto zpráv nemohla VZP dospět ke kategorickému závěru, že stěžovatelka nevyzkoušela všechny možnosti standardní léčby. 5. Zdravotní pojišťovna pokračovala v řízení a rozhodnutím ze dne 5. 12. 2017 č. j. VZP-17-04189663-C45J opětovně zamítla stěžovatelčino odvolání a potvrdila rozhodnutí prvního stupně. Zdravotní pojišťovna reagovala na výtky městského soudu tak, že doplnila odůvodnění rozhodnutí zejména o argument, že stěžovatelka mohla k léčbě mj. využít v zahraničí používaný konopný extrakt "Sativex oromucosal spray" s přesně stanovenou dávkou konopného extraktu, jehož výrobcem je britská společnost GW Pharma a který byl registrován Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Jinak VZP setrvala na závěru, že stěžovatelka nevyužila všechny dostupné léčebné prostředky, a proto nelze vyhovět její žádosti o úhradu podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění. 6. Proti rozhodnutí VZP se stěžovatelka opětovně brání žalobou u městského soudu, o které doposud nebylo v řízení sp. zn. 11 Ad 1/2018 rozhodnuto. III. Ústavní stížnost a vyjádření 7. Proti rozhodnutí VZP o odvolání ze dne 5. 12. 2017 se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 29. 11. 2018 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Z obsahu stěžovatelčiny argumentace plyne, že brojí rovněž proti dosavadnímu postupu městského soudu a nepřiměřeným průtahům vznikajícím v řízení; namítá porušení ústavně zaručených práv podle čl. 7, 10, 11, 31, 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"). Stížnost odůvodňuje zejména tím, že se nachází v bezvýchodné situaci, jelikož VZP jasně prohrála spor o bezdůvodně formalistické, ekonomicky nelogické i lidsky absurdní rozhodnutí a zneužívá nedokonalosti systému k pochybné zdržovací taktice. Jediným cílem VZP je prodloužit celý proces, aby stěžovatelka zemřela dříve, než dosáhne vykonatelnosti rozhodnutí. Stěžovatelka již jednou dosáhla zrušení zamítavého rozhodnutí, VZP však kasační rozsudek ignorovala a své stanovisko zopakovala. 8. Běžný člověk by očekával, že snahou VZP bude poskytnout stěžovatelce alespoň úlevu od jejích nejhorších potíží, zvláště za situace, kdy existuje účinný prostředek, který je snadno dostupný a jeho ekonomická náročnost odpovídá zlomku nákladů na tzv. konvenční léčbu. Zdravotní pojišťovna však opakovaně zamítla žádost stěžovatelky o úhradu léčebného konopí a tvrdošíjně trvá na formalistickém postupu sériového zkoušení konvenčních preparátů (jejich kombinací), které jsou však násobně dražší a stěžovatelce nepřinášejí žádnou úlevu, naopak jí způsobují další potíže. Stěžovatelka se proti opětovně zamítavému rozhodnutí VZP brání správní žalobou, řízení o ní však žádá svůj čas, který již stěžovatelka nemá. Stěžovatelce je známo, že není jedinou osobou s obdobnými problémy, a proto je nutné v judikatuře stanovit spravedlivé hranice pro aplikaci § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Stěžovatelka je přesvědčena, že ústavní stížnost přesahuje její vlastní zájmy a že v řízení o podaném opravném prostředku vznikají značné průtahy, v jejichž důsledku hrozí vážná a neodvratitelná újma v podobě protrpěné bolesti a pošlapané lidské důstojnosti. Proto stěžovatelka doufá, že Ústavní soud neodmítne ústavní stížnost vzhledem k § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); zároveň stěžovatelka požádala o přednostní projednání věci podle § 39 zákona o Ústavním soudu. 9. Zdravotní pojišťovna ve vyjádření k ústavní stížnosti zejména uvedla, že stěžovatelkou navrhovaný léčebný postup není jediným možným, legitimním a efektivním terapeutickým postupem, neboť může být léčena jiným typem přípravků, které jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Stěžovatelka může využít konopný extrakt "Sativex oromuconasal spray" registrovaný Státním ústavem pro kontrolu léčiv; proto nebyla splněna podmínka podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění. K tvrzeným průtahům v řízení před městským soudem VZP nikterak nepřispěla ani nijak neporušila stěžovatelčina ústavně zaručená práva. Podle VZP je ústavní stížnost nepřípustná, neboť před jejím podáním nebyly vyčerpány všechny prostředky k ochraně práv podle zákona; zároveň nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky ve smyslu § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ani nedochází v řízení před městským soudem k průtahům, které by umožňovaly aplikaci výjimky podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Zdravotní pojišťovna odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2018 sp. zn. III. ÚS 3247/18, které se týkalo podobné věci, a navrhla, aby byla ústavní stížnost odmítnuta, popř. zamítnuta. 10. Městský soud se k obsahu ústavní stížnosti na žád