IV.ÚS 3900/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3900/14 ze dne 4. 11. 2015 N 193/79 SbNU 199 K právu dítěte být slyšeno v soudním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka - ze dne 4. listopadu 2015 sp. zn. IV. ÚS 3900/14 ve věci ústavní stížnosti N. B., zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Všetečkou, Orlická 163/18, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2014 sp. zn. 14 Co 148/2014, kterým byl zamítnut stěžovatelčin návrh na změnu příjmení jejího nezletilého syna. I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2014 sp. zn. 14 Co 148/2014 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2014 sp. zn. 14 Co 148/2014 se ruší. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 12. 12. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí krajského soudu. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala udělení souhlasu se změnou příjmení nezletilého M. Č. na příjmení B. Zatímco soud prvního stupně stěžovatelce vyhověl a ke změně příjmení nezletilého přivolil, odvolací soud rozhodnutí změnil tak, že návrh zamítl. Stěžovatelka je toho názoru, že rozhodnutím krajského soudu bylo zasaženo do práv nezletilého a byla porušena jeho základní práva a svobody, zaručená Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to v ustanoveních čl. 32 odst. 1 a čl. 10 odst. 2. Napadeným rozhodnutím mělo dojít též k zásahu do práv, jež jsou nezletilému garantována čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2, 3 a 7 Úmluvy o právech dítěte. Podle náhledu stěžovatelky není rozhodnutí krajského soudu řádně odůvodněno a zcela vybočuje ze zjištěných skutkových okolností. Rozhodnutí zcela nekriticky preferuje rodičovská práva otce a omezuje se toliko na patriarchální lpění na rodovém příjmení. K podání návrhu na změnu příjmení přistoupila matka po zralé úvaze a ztotožňuje se s ním nejen nezletilý syn, ale též jeho opatrovník. Krajský soud odsoudil návrh do pouhé roviny přání nezletilého a jeho zájmy, na rozdíl od okresního soudu, nevzal v úvahu, nijak se jim nevěnoval a zájmy nezletilého zcela ignoroval. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že postup odvolacího soudu, v němž dospívá k opačnému rezultátu, postrádá opodstatnění a zcela vybočuje ze zjištěných skutkových okolností. Odvolací soud nevěnoval dostatečnou pozornost názorům dítěte, které se nachází již ve věku, v němž je schopno formulovat a svobodně vyjadřovat své vlastní názory v záležitostech, které se jej dotýkají. Stěžovatelka vytýká krajskému soudu, že závěr, který přijal, a způsob, jakým k němu dospěl, aniž by se však na rozdíl od soudu prvního stupně zájmy dítěte skutečně zabýval, není ústavně konformní. Svým přístupem k projednávanému případu krajský soud porušil práva nezletilého, plynoucí z čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, zejména potud, že nevěnoval pozornost názorům dítěte, jež je ve věku, kdy je schopno formulovat a svobodně vyjadřovat své vlastní názory v záležitostech, které se ho týkají. Stejně tak bylo porušeno právo nezletilého plynoucí z téhož článku Úmluvy o právech dítěte, když neumožnil nezletilému je ani přednést, ačkoliv je nezbytné poskytnout možnost, aby nezletilý byl vyslyšen v každém soudním řízení, které se jej dotýká. Dost důvodů pro takový postup skýtá již jen obsah v řízení provedeného znaleckého posudku. Uvedeným postupem bylo rovněž zasaženo do práva stěžovatelky na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny, které se projevuje v absenci náležitého provedení důkazů před odvolacím soudem. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na libovůli negující právo nezletilého dítěte na spravedlivý proces. Stěžovatelka rovněž poukazuje na skutečnost, že sleduje především zájem nezletilého syna a svůj návrh nemíří nikterak proti jeho otci. V souvislosti s výše uvedeným stěžovatelka vyzvedla obdobné rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 1964 sp. zn. 5 Co 182/64, v němž byl souhlas se změnou příjmení vydán. Důvodem pak byla ta skutečnost, že otec po řadu let neprokázal zájem o nezletilého, který žil v rodině matky společně s ostatními čtyřmi chlapci, z nichž pouze on neměl příjmení manžela matky. Podle názoru matky je třeba dbát především zájmu nezletilého a jeho dalšího zdravého citového a psychického vývoje, rodinných a sourozeneckých vazeb. Současně poukazuje též na provedený znalecký posudek, podle něhož je vhodné rodinnou sounáležitost podpořit zejména tam, kde ji nezletilý hledá a chce. III. Přípisem ze dne 3. 9. 2015 se k Ústavní stížnosti vyjádřil příslušný krajský soud, který k návrhu stěžovatelky uvedl, že nesouhlasí s jejím názorem na porušení práva na spravedlivý proces. Jednoznačné stanovisko nezletilého bylo k věci v průběhu řízení dostatečně a opakovaně zjištěno a toto jeho stanovisko (tedy, že chce mít příjmení po manželovi matky) bylo krajskému soudu známo. Z uvedeného důvodu pak považuje krajský soud ústavní stížnost za nedůvodnou. Městský úřad Kravaře, jenž byl usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3900/14 ze dne 18. 8. 2015 ustanoven opatrovníkem nezletilého M. Č., se přípisem ze dne 24. 9. 2015 vzdal postavení vedlejšího účastníka. K předmětné ústavní stížnosti se dále vyjádřil též otec nezletilého, který uvedl, že ke změně příjmení nezletilého dítěte lze přistoupit jen v případě závažných důvodů, neboť se jedná nejen o zásah do práv nezletilého, ale též jeho otce. Dále vedlejší účastník poukázal na to, že od ukončení společného soužití se stěžovatelkou jsou mu otcovská práva soustavně upírána. Ke svému prvorozenému synovi neztratil citovou vazbu, a nemohl-li realizovat alespoň běžný styk, snažil se a nadále se snaží o jeho vývoj a život zajímat (viz jeho snaha vidět syna alespoň v rámci synových sportovních akcí, tréninků, zápasů). Otec podal u Okresního soudu v Opavě dne 16. 12. 2013 návrh na soudní úpravu jeho styku s nezletilým právě z důvodu snahy pravidelných kontaktů se synem. Tento návrh byl posléze postoupen na návrh stěžovatelky k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 a dodnes nebylo jednání ve věci nařízeno. Tvrzení stěžovatelky, že otec nemá zájem o kontakty se synem, není pravdivé. Matka otci nikdy neposkytla kontakt na nezletilého, a to ani telefonický. Z provedeného znaleckého zkoumání v rámci řízení pak vyplynulo, že ani sám nezletilý nemá žádný negativní postoj ke svému otci a tento je přesvědčen, že jejich vzájemná vazba není zcela přetrhána a je možno docílit vzájemného kontaktu otce a syna, přičemž otec je pochopitelně připraven se přizpůsobit synovým zájmům a sportovním aktivitám, jeho časovým možnostem a naopak jej v těchto aktivitách podporovat. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že matka se opět v mezidobí s nezletilým přestěhovala z Kravař na Opavsku do Prahy, aniž by otce o této skutečnosti jakkoli informovala, a tento se o tom dověděl až z žádosti matky o přenesení působnosti soudu z Opavy do Prahy právě z titulu nového bydliště nezletilého. Otec si vždy řádně plnil svou vyživovací povinnost k nezletilému ve výši 20 000 Kč měsíčně, v minulosti se například snažil přinést mu na jeho tréninky dárky k vánocům či výročím, ale nebylo mu umožněno je předat. Z řízení před obecnými soudy jednoznačně vyplynulo, že otec má zájem o kontakt se synem, má zájem participovat na jeho výchově, a to nejen finančním plněním. Nebyla a není doposud splněna ona závažná podmínka pro změnu příjmení nezletilého, tedy skutečnost, že vazby mezi otcem a nezletilým jsou definitivně přetrhány, nelze je ani obnovit, biologický otec nemá zájem či rezignoval na udržení vztahů s nezletilým. Takováto situace v tomto konkrétním případě nenastala. Nezletilému je nyní bezmála patnáct let. Je nepochybné, že doposud užíval příjmení svého biologického otce a v rámci řízení obecných soudů nebylo zjištěno cokoli negativního v souvislosti s užíváním tohoto příjmení. Uvádí-li stěžovatelka, že "... rozhodnutím soudu odvolacího v rodině, se kterou se primárně nezletilý ztotožňuje, je exkomunikován ...", jedná se o ničím nepodložené tvrzení stěžovatelky. Nadto je nutno konstatovat, že nezletilý je od svých tří let v péči stěžovatelky. Jeho příjmení mu nečinilo žádných potíží ani v době raného dětství, žádné vyloučení z jakékoli komunity nebylo prokázáno. Je výlučně na stěžovatelce a jejím přístupu k nezletilému, zda se chlapec bude případně cítit "exkomunikován" z její rodiny, a změna p