IV.ÚS 391/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 391/07 ze dne 7. 8. 2007 N 122/46 SbNU 151 K přípustnosti ústavní stížnosti proti průtahům v soudním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 7. srpna 2007 sp. zn. IV. ÚS 391/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. K. proti průtahům v řízení vedeném pod sp. zn. 27 C 6/2005 u Okresního soudu v Chomutově, spojené s návrhem na náhradu nákladů právního zastoupení. I. Okresní soud v Chomutově průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. 27 C 6/2005 zasáhl do základního práva stěžovatelky zaručeného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Okresnímu soudu v Chomutově se ukládá, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 27 C 6/2005 a aby v této věci neprodleně jednal. III. Okresní soud v Chomutově je povinen zaplatit stěžovatelce k rukám její právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení před Ústavním soudem 4 800 Kč do 30 dnů od doručení tohoto nálezu. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností ze dne 7. 2. 2007 se stěžovatelka s tvrzením o porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. v přiměřené lhůtě, ústavně zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), domáhala vydání nálezu, kterým by Ústavní soud zakázal Okresnímu soudu v Chomutově (dále též "okresní soud") pokračovat v průtazích v řízení vedeném pod sp. zn. 27 C 6/2005 a přikázal mu, aby o věci neprodleně jednal a rozhodl. 2. Stěžovatelka uvedla, že podala v lednu 2005 žalobu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů se žalobou o zaplacení částky 735 000 Kč, kterou Okresní soud v Chomutově vede pod sp. zn. 27 C 6/2005. V říjnu 2005 žalobu doplnila o návrhy na provedení dokazování a poté opakovaně, avšak bezúspěšně, žádala, aby soud začal ve věci konat. Dne 10. 11. 2006 podala podle ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu směřujícího k nařízení jednání ve věci, který však Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl s odůvodněním, že ze strany okresního soudu nejde o absolutní nečinnost, neboť po zahájení řízení stěžovatelku vyzval k předložení plné moci, zkoumal její majetkové poměry a rozhodl o osvobození od soudních poplatků (usnesení ze dne 30. 1. 2006 č. j. 27 C 6/2005-48). 3. Stěžovatelce je známo, že Okresní soud v Chomutově má organizační a personální problémy, má však za to, že jimi nelze ospravedlnit průtahy, v důsledku kterých po dobu více než dvou let po podání žaloby soud neučinil jediný úkon ve věci samé, natož aby o ní rozhodl. Na rozdíl od Krajského soudu v Ústí nad Labem stěžovatelka považuje předmět svého sporu za významný, neboť má výrazný dopad do její majetkové sféry. Po rozvodu manželství v srpnu 2004 je odkázána na svůj příjem ve výši cca 7 000 Kč, žije na hranici životního minima a je odkázána na pomoc svých rodičů, zatímco bývalý manžel sám disponuje celým majetkem spadajícím do společného jmění manželů ve výši cca 5 milionů Kč a odmítá jakoukoliv mimosoudní dohodu. Stěžovatelka s odkazem na konkrétní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva trvá na tom, že nedostatečné personální obsazení a přetíženost chomutovského soudu nemohou být na újmu účastníkům řízení, a žádá Ústavní soud o ochranu svého ústavně zaručeného práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. 4. Společně s ústavní stížností stěžovatelka požádala, aby s ohledem na její osobní a majetkové poměry zaplatil náklady jejího právního zastoupení ve výši 4 800 Kč stát podle ustanovení § 83 zákona o Ústavním soudu, případně aby Ústavní soud rozhodl o tom, že její náklady řízení uhradí Okresní soud v Chomutově podle § 62 zákona o Ústavním soudu. II. 5. Okresní soud v Chomutově ve vyjádření ze dne 22. 3. 2007, podepsaném příslušným soudcem, uvedl, že věci vyřizuje podle pořadí jejich nápadu. Ke dni podání vyjádření předchází spisu stěžovatelky 348 jiných věcí, které by měly být vyřízeny dříve než její věc. Ročně příslušný soudce vyřídí cca 200 až 220 věcí civilní agendy při zohlednění nároku na dovolenou, dvoutýdenní pracovní pohotovosti na trestním úseku, souběžného vyřizování jiné agendy, např. agendy soukromých exekutorů, vzdělání, odborných školení a přednostního vyřízení věcí statusových a pracovněprávních. Podle okresního soudu je hlavním problémem civilního úseku cca deset tisíc neskončených věcí, jejichž počet se již léta prakticky nemění; důvodem této situace je dlouhodobě neřešený nedostatek soudců okresního soudu. Při řešení starých věcí leží nové věci tak dlouho, až také zestárnou, jen zlomek z nich se daří vyřídit platebními rozkazy. Okresní soud upozornil i na lokální problém - vysokou nezaměstnanost, která má negativní dopad v praktickém životě v tom, že až přijde příslušný spis na řadu, obtížně se doručuje zanikajícím firmám či účastníkům, kteří se odstěhovali, aniž tuto skutečnost vyznačili v centrální evidenci; podle soudu tak často činí úmyslně. Závěrem svého vyjádření účastník řízení vyjádřil souhlas s upuštěním od ústního jednání. 6. Pan J. K. nevyužil práva vedlejšího účastníka řízení a k ústavní stížnosti se nevyjádřil. 7. Podáním ze dne 4. 7. 2007 stěžovatelka k výzvě Ústavního soudu sdělila, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání. III. 8. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána řádně zastoupenou a k jejímu podání oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud příslušný k jejímu projednání prvotně věnoval zvláštní pozornost otázce přípustnosti návrhu formulovaného ústavní stížností. 9. V judikatuře Ústavního soudu jsou průtahy v řízení podřazeny pod zásah orgánu veřejné moci [srov. ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona Ústavním soudu], kterýžto pojem Ústavní soud obecně chápe zpravidla tak, že jde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok tohoto orgánu vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci tohoto orgánu a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového "zásahu orgánu veřejné moci", neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, případně nálezem Ústavního soudu obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95, N 78/4 SbNU 243). 10. V rozhodovací praxi Ústavního soudu lze identifikovat dvě základní skupiny případů týkajících se ochrany práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), resp. práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy). 11. Do první z nich lze zařadit případy, ve kterých se domáhal ústavněprávní ochrany účastník soudního či správního řízení, které v době podání jeho ústavní stížnosti probíhalo, ale dosud nebylo ukončeno. Podstatou stížnostního žádání bylo zamezení časovým prodlevám a zájem na brzkém ukončení případu vydáním meritorního rozhodnutí. V případě vyhovění ústavní stížnosti Ústavní soud svým nálezem zakázal orgánu veřejné moci porušovat, resp. pokračovat v porušování ústavně zaručeného práva navrhovatele (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 313/97, N 157/9 SbNU 361, a další), případně přikázal, aby v konkrétní věci orgán veřejné moci (neprodleně) jednal (srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 466/97, N 38/10 SbNU 251, sp. zn. II. ÚS 225/01, N 102/23 SbNU 35, a další), či aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 5/96, N 116/6 SbNU 335, a další). Po nabytí účinnosti zákona č. 192/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, kterým byl změněn zákon o soudech a soudcích (tj. v příslušné části ode dne 1. 7. 2004), Ústavní soud striktně vázal a váže přípustnost ústavní stížnosti na předcházející využití postupu podle ustanovení § 174a citovaného zákona (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 180/04, N 112/34 SbNU 157, a též stěžovatelce známé usnesení sp. zn. I. ÚS 231/06 ze dne 4. 10. 2006). 12. Do druhé skupiny spadají případy, ve kterých stěžovatel namítl porušení ústavních procesních práv v řízení před orgánem veřejné moci, jež však v době podání ústavní stížnosti již bylo pravomocně ukončeno. Podstata ústavní stížnosti spočívala v kritice délky celého