IV.ÚS 3991/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3991/18 ze dne 14. 12. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. září 2018 č. j. 23 Co 296/2018-40, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 31. října 2018 č. j. 27 Co 341/2018-56 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 31. října 2018 č. j. 27 Co 340/2018-51, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá v záhlaví označená usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud"). Usnesením krajského soudu ze dne 26. 9. 2018 č. j. 23 Co 296/2018-40 bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") ze dne 13. 7. 2018 č. j. 17 C 246/2017-34, kterým okresní soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků. Usnesením krajského soudu ze dne 31. 10. 2018 č. j. 27 Co 341/2018-56 bylo potvrzeno usnesení okresního soudu ze dne 19. 9. 2018 č. j. 11 C 149/2018-48, kterým okresní soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítl žádost stěžovatele o přidělení zástupce z řad advokátů (výrok II). A usnesením krajského soudu ze dne 31. 10. 2018 č. j. 27 Co 340/2018-51 bylo potvrzeno usnesení okresního soudu ze dne 19. 9. 2018 č. j. 11 C 140/2018-43, kterým okresní soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítl žádost stěžovatele o přidělení zástupce z řad advokátů (výrok II). 2. Ústavní soud posoudil splnění procesních podmínek pro řízení před Ústavním soudem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že nejsou dány. 3. Kromě dalších vad je třeba uvést, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15, II. ÚS 292/16, II. ÚS 293/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 1616/16, I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, III. ÚS 1057/17, III. ÚS 3709/17 či III. ÚS 3721/17 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stejně tak tento závěr plyne pro stěžovatele z velkého počtu z tohoto důvodu odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal. 4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud dospěl k závěru, že v obdobných případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již ve více předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. 5. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2127/16, II. ÚS 2506/16, II. ÚS 2997/16, II. ÚS 3787/16, III. ÚS 3875/16, II. ÚS 114/17, II. ÚS 302/17, IV. ÚS 303/17, III. ÚS 304/17, I. ÚS 712/17, III. ÚS 1057/17, III. ÚS 1359/17, III. ÚS 1933/17, III. ÚS 2425/17, III. ÚS 3709/17 či III. ÚS 3721/17, jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. prosince 2018 Jan Filip v. r. soudce zpravodaj