IV.ÚS 4001/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 4001/16 ze dne 13. 9. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 13. září 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti L. V., zastoupeného Mgr. Janem Lipavským, advokátem, se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2016 č. j. 4 Tdo 834/2016-206, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2016 sp. zn. 5 To 65/2015, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. dubna 2015 č. j. 9 T 10/2014-10271, za účasti 1. Nejvyššího soudu, 2. Vrchního soudu v Praze a 3. Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a za účasti a) Nejvyššího státního zastupitelství, b) Vrchního státního zastupitelství v Praze a c) Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní soud obdržel dne 5. prosince 2016 návrh ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se L. V. (dále jen "stěžovatel" nebo "obviněný") domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a že napadená rozhodnutí byla vydána v rozporu s článkem 39 Listiny. II. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil: 1) Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "nalézací soud") ze dne 28. dubna 2015 č. j. 9 T 10/2014-10271 byl stěžovatel (obviněný), společně s M. K., uznán vinným ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen jednak souhrnný trest odnětí svobody v délce trvání tří roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let, a dále trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností, na dobu pěti roků. Poškozené s jejich nároky na náhradu škody odkázal nalézací soud na řízení ve věcech občanskoprávních. 2) Uvedeného trestného činu se měl obviněný (stručně řečeno) dopustit tím, že jako jednatel obchodní společnosti RADIÁLKA HRADEC KRÁLOVÉ, s. r. o. v konkursu, IČ: 49813315 (dále jen "Radiálka HK"): - dne 9. února 2012 souhlasil s provedením jednostranného zápočtu vzájemných pohledávek navrženého obchodní společností Direct Parcel Distribution CZ s. r. o., IČ: 61329266 (dále jen "DPD CZ") a - dne 14. února 2012 uzavřel s DPD CZ dohodu o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek [dále jen "dohoda o započtení"]. 3) Na základě provedeného dokazování nalézací soud uvedl, že předmětem jednostranného zápočtu byla pohledávka DPD CZ za Radiálkou HK z titulu neuhrazených přepravních služeb ve výši 2 791 560,33 Kč a pohledávka Radiálky HK za DPD CZ z titulu vybraných dobírkových plateb, které pro zákazníky Radiálky HK (tj. pro poškozené) vybrala DPD CZ ve výši 2 791 560,33 Kč. Předmětem dohody o započtení byla pohledávka DPD CZ za Radiálkou HK z titulu neuhrazených přepravních služeb ve výši 2 070 515,06 Kč a pohledávka Radiálky HK za DPD CZ z titulu vybraných dobírkových plateb, které pro zákazníky Radiálky HK vybrala DPD CZ ve výši 3 648 755,67 Kč. 4) Nalézací soud dále konstatoval, že mezi Radiálkou HK a poškozenými byly vesměs uzavřeny zasílatelské smlouvy podle § 601 obch. zák. Radiálka HK následně s DPD CZ uzavřela dohodu, na jejímž základě DPD CZ realizovala jednotlivé zasílatelské služby v pozici tzv. mezizasílatele ve smyslu § 605 obch. zák. Od adresátů jednotlivých zásilek DPD CZ následně vybrala dobírkové platby (peněžní prostředky vyplacené za zasílané zboží), jež měla odeslat Radiálce HK, která je měla vyplatit poškozeným. K odeslání dobírkových plateb Radiálce HK a jejich vyplacení poškozeným však již z důvodu provedených započtení nedošlo. 5) Samotný skutkový děj obviněný v nalézacím řízení nijak nepopřel. Stěžejním bylo v dané věci právní posouzení jednání obviněného z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku. K tomu nalézací soud uzavřel, že peněžní prostředky získané na základě dobírkových plateb použil obviněný výlučně pro potřebu Radiálky HK (k úhradě jejích závazků vůči DPD CZ), aniž by o tom poškozené informoval a aniž by s poškozenými taková možnost byla ujednána. Obviněný, jako jednatel Radiálky HK, byl povinen peněžní prostředky získané na základě jednotlivých dobírkových plateb bez zbytečného odkladu vrátit poškozeným. V rozporu s uvedenou povinností však obviněný použil dané prostředky na úhradu závazků Radiálky HK, čímž si ve smyslu § 206 tr. zákoníku "přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena". 6) K odvolání obviněného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. února 2016 sp. zn. 5 To 65/2015 napadené rozhodnutí podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a f), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o vině, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody podle § 259 odst. 3 tr. řádu. Odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným shora popsaným trestným činem s tím rozdílem, že v tzv. právní větě kvalifikoval jednání obviněného jako přisvojení si jiné majetkové hodnoty, namísto přisvojení si cizí věci, jak učinil nalézací soud. 7) Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými závěry nalézacího soudu, nicméně jejich právní hodnocení již neakceptoval. Především přisvědčil obviněnému v tom směru, že dobírkové platby vybrané od poškozených byly v době, kdy obviněný činil jednotlivé úkony směřující k započtení pohledávek, v dispozici DPD CZ. Přesto však jednání obviněného kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry, přičemž jako hodnotu, s níž měl obviněný naložit v rozporu se základním účelem svěření, označil odvolací soud pohledávky vzniklé při předání zboží poškozenými Radiálce HK (tj. jiné majetkové hodnoty ve smyslu § 206 tr. zákoníku, ve znění do 31. května 2015). 8) Obviněný podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") usnesením ze dne 23. srpna 2016 č. j. 4 Tdo 834/2016-206 odmítl, jako zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. K dovolací námitce obviněného ohledně právní kvalifikace jeho jednání dovolací soud shrnul, že poškození byli příkazci (mandanty) zasílatele Radiálky HK (mandatáře) ve smyslu § 601, resp. § 566 a násl. obch. zák. Povinností obviněného proto bylo v souladu s § 569 obch. zák. předat poškozeným "dobírkovné ve formě finančních prostředků (...) V daném případě tedy platilo, že vlastnické právo vzniká příkazcům (tj. poškozeným) a že dobírkovné nepřešlo do vlastnictví obviněného, a obviněný proto nebyl oprávněn postupovat v rozporu se zájmem těchto vlastníků." III. Stěžovatel v podané ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy nesprávně právně posoudily jeho jednání, v němž je spatřován trestný čin zpronevěry, přičemž jejich pochybení má ústavněprávní rozměr. Dle stěžovatele spočívá těžiště posouzení celé věci v nesprávné aplikaci předpisů soukromého práva, k čemuž stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. listopadu 2001 sp. zn. IV. ÚS 564/2000 (N 169/24 SbNU 255) [jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu, na webové stránce http://nalus.usoud.cz/]. Spojení "pohledávka za vybrané dobírkové platby" užité odvolacím soudem podle stěžovatele indikuje nepochopení celé podstaty právních vztahů souvisejících se zasílatelstvím a vybíráním dobírek. Důsledkem takového nepochopení ze strany obecných soudů pak byla nepřípustná kriminalizace jednání stěžovatele. Z tohoto důvodu stěžovatel připomenul celý komplex smluvních vztahů mezi Radiálkou HK, DPD CZ a poškozenými (zákazníky Radiálky HK). Dle stěžovatele je především klíčová skutečnost, že Radiálce HK "vznikla povinnost vyplatit poškozeným příslušné částky hodnoty vybraných dobírek již okamžikem, kdy tyto dobírky převzala DPD CZ. Popsaná povinnost Radiálky HK byla přitom nezávislá na tom, zda jí příslušné prostředky zašle DPD CZ, neboť se jednalo o dva různé smluvní vztahy a závazky." Stěžovatel je přesvědčen, že započtení pohledávek mezi Radiálkou HK a DPD CZ nemělo žádný vliv na skutečnost, že Radiálka HK byla nadále povinna zaplatit příslušnou peněžní částku poškozeným. K tomu stěžovatel uzavírá, že pohledávky poškozených za Radiálkou HK nikdy nezanikly a věřitelé se jich mohou nadále domáhat. Stěžovatel dále uvádí, že z napadených rozhodnutí není nijak zřejmé, v čem měla spočívat škoda způsobená poškozeným, resp. jak byla práva poškozených dotčena provedenými započteními. Z tohoto důvodu považuje napadená rozhodnutí za nesrozumitelná a nepřezkoumatelná a tedy porušující jeho právo na spravedlivý proces [stěžovatelka poukazuje na nález Ústa