IV.ÚS 4005/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 4005/18 ze dne 17. 9. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Jana Filipa a soudkyně Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ALKAZA s. r. o., sídlem Mlýnská 141, Tišnov, zastoupené JUDr. Martinem Šmerdou, advokátem, sídlem Vránova 756/39, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2018 č. j. 23 Cdo 1913/2018-176 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2017 č. j. 35 Co 369/2017-124, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Web Revolution s. r. o., sídlem Pražská 1279/18, Praha 15 - Hostivař, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že Nejvyšší soud v důsledku odmítnutí dovolání pro jeho údajnou nepřípustnost porušil její právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a že i Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") porušil její právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, jakož i právo vlastnit majetek zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Rozsudkem ze dne 30. 6. 2017 č. j. 59 C 446/2015-102 Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") uložil vedlejší účastnici (jako žalované), aby stěžovatelce (jako žalobkyni) zaplatila částku 96 485,19 Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 102 315,71 Kč. Obvodní soud vyšel z toho, že Smlouvou o poskytnutí licence softwarového produktu Web Revolution (dále jen "Smlouva") se vedlejší účastnice zavázala vytvořit (ve stručnosti řečeno) stěžovatelce na míru software pro provozování e-shopu (dále jen "SW aplikace"). V této smlouvě bylo sjednáno, že vedlejší účastnice SW aplikaci předá na instalačním mediu, nebude-li sjednána smlouva o poskytování webhostingu (dále jen "smlouva o webhostingu"), ke splnění této podmínky však nedošlo. Z tohoto důvodu obvodní soud dospěl k závěru, že stěžovatelčin nárok na vrácení poskytnutého plnění, včetně sankce za prodlení, má oporu v právu. 3. K odvolání vedlejší účastnice městský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu tak, že žalobu zamítl, a uložil stěžovatelce, aby zaplatila vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 81 491 Kč. Oproti obvodnímu soudu dospěl k závěru, že smlouva o webhostingu uzavřena byla, neboť v rámci serveru vedlejší účastnice byla SW aplikace zprovozněna a stěžovatelka ji pod dobu téměř jednoho roku užívala (testovala). Vzhledem k tomu svou povinnost vedlejší účastnice neporušila, a tudíž od Smlouvy stěžovatelka neodstoupila platně. 4. Proti tomuto rozsudku brojila stěžovatelka dovoláním, které však Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") odmítl s tím, že není podle § 237 o. s. ř. přípustné. II. Stěžovatelčina argumentace 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že nemá jistotu v tom, z jakých důvodů nebyla ve sporu úspěšná, a že soudy ignorovaly relativně samostatný nárok na smluvní pokutu. Dále namítá tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, jestliže městský soud vyvodil uzavření smlouvy o webhostingu, a že Nejvyšší soud učinil obsoletním institut dovolání tím, že neplnil své úkoly (napravování významných pochybení, sjednocování judikatury a způsobů vedení civilního řízení). Upozorňuje, že příslušné senáty městského a Nejvyššího soudu porušují řádný proces dlouhodobě a opakovaně, přičemž žádá, aby se Ústavní soud s její ústavní stížností podrobně seznámil. 6. Proti usnesení Nejvyššího soudu stěžovatelka namítá, že označila několik otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Ústavního soudu, označila konkrétní rozhodnutí a popsala, proč jsou daná odchýlení dovolacím důvodem. Nejvyšší soud měl nezákonně vyvodit nepřípustnost dovolání, když nereagoval na tvrzené otázky přípustnosti dovolání. V této souvislosti stěžovatelka poukazuje na "tvrzené důvody přípustnosti dovolání" v části II pod písm. c) a dále podrobněji v části III pod "písm. c) - otázka procesního práva 1" a "písm. c) - otázka procesního práva 2" a také pod "písm. a) otázka hmotného práva" (týkající se výkladu projevu vůle). 7. Prvopočátek porušení svých práv stěžovatelka spatřuje v nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu, opakuje, že v řízení uplatnila dva na sobě relativně nezávislé nároky, přičemž nárok na smluvní pokutu je vázán na prodlení a vznikl ještě před odstoupením od Smlouvy. Nejvyšší soud ale tyto vady ignoroval, ačkoli v dovolání akcentovala několik procesních otázek spojených s nezákonnou nepřezkoumatelností rozhodnutí odvolacího soudu. V dovolání upozornila, že odvolací soud po opětovném provedení dvou důkazů, které objektivně nemohly v meritu stačit "pro změnové rozhodnutí", bez poučení o zamýšlené změně právního posouzení změnil pro ni příznivé rozhodnutí obvodního soudu, a že neví, proč spor ztratila. 8. V dovolání, jak stěžovatelka dále uvádí, se chtěla zaměřit na hmotněprávní posouzení věci, bránila jí v tom však nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, a tak musela "naslepo" napadat a koncipovat otázky hmotněprávní. Nejvyšší soud i v případě těchto otázek nezákonně posoudil přípustnost dovolání, ač v něm obsáhla úplnou škálu otázek, které mohou za rozhodnutím odvolacího soudu stát. Konkrétně pak stěžovatelka vytýká Nejvyššímu soudu, že dovolání neshledal přípustným u otázek, které odvolací soud řešil v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu, jde-li o vadnou interpretaci § 213 o. s. ř., kdy nerespektováním procesních zásad zatížil řízení vadou spočívající v již zmíněném "extrémním rozporu", jakož i o vázanost a výklad projevu vůle stran smlouvy, a že nepochopil její argumentaci ohledně dosud neřešené otázky kontraktačního procesu v § 1724 až 1745 občanského zákoníku, přičemž z odůvodnění se podává vnitřní rozpor v argumentaci při odmítání důvodů přípustnosti u otázky kontraktačního procesu. Dle stěžovatelky Nejvyšší soud nepochopil ani její argumentaci ohledně dosud neřešené otázky interpretace § 1975 občanského zákoníku. Závěr Nejvyššího soudu, že odvolací soud tyto otázky neřešil, neboť na nich není jeho rozhodnutí založeno, má být "silným" zásahem do jejích základních práv. 9. Ke skutkovým závěrům napadeného rozhodnutí městského soudu stěžovatelka uvádí, že se zavázala poskytnout do pěti dnů od podpisu Smlouvy mj. název domény a převod DNS na server vedlejší účastnice, že jí vedlejší účastnice dne 17. 4. 2014 předala aplikaci na klientské doméně "alkaza.we-revolution.eu" a že ji užívala přes 11 měsíců. Takto byla uzavřena smlouva o webhostingu. Tím se závěry městského soudu dostávají do extrémního rozporu se skutkovými zjištěními a právním posouzením obvodního soudu, kromě toho byl městským soudem argument čl. X odst. 2 a 9 Smlouvy posouzen jako irelevantní, což má být "v rozporu" s právním posouzením obvodního soudu. 10. V návaznosti stěžovatelka klade otázku, jaké důkazy, resp. jaká skutková zjištění umožnila městskému soudu věc posoudit tak, že měla být uzavřena smlouva o webhostingu a že to mělo vliv na práva a povinnosti ze Smlouvy, přičemž umožněním testovat aplikaci dne 17. 4. 2014 mělo dojít k nějakým relevantním skutečnostem pro práva a povinnosti stran. Upozorňuje na údajně extrémně vadné posouzení e-mailu vedlejší účastnice ze dne 17. 4. 2014, kdy městský soud tento důkaz neprovedl a obvodní soud z něho učinil zcela odlišná skutková zjištění. Tvrdí, že jde o jednostranný projev vůle vedlejší účastnice, který však není návrhem na uzavření jakékoliv smlouvy a který navíc popírá návrh na uzavření smlouvy o webhostingu - jde o pouhé oznámení o možnosti aplikaci testovat. Neexistuje žádný důkaz, že by užívala aplikaci pro účely, pro které si ji objednala. 11. Závěr městského soudu o uzavření smlouvy o webhostingu má proto být nezákonný a v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními, a i kdyby byl zákonný, nemohl by stačit pro její neúspěch. V této souvislosti poukazuje na čl. I odst. 1 a 3 a čl. X odst. 2 a 9 Smlouvy, přičemž tvrdí, že uzavření smlouvy o webhostingu nestačí pro změnu okamžiku splnění Smlouvy, protože nikdy nedošlo k platnému uzavření dohody o změně Smlouvy, konkrétně jejího čl. I odst. 1, a to k dohodě o určení internetové adresy/jakékoliv IP adresy serveru, na kterém by měla být aplikace zprovozněna. Následně stěžovatelka městskému soudu vytýká, že nepochopil souvislost mezi Smlouvou