IV.ÚS 4043/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 4043/16 ze dne 12. 1. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti S. K., zastoupené Mgr. Ondřejem Holkem, advokátem se sídlem Česká 754/25, 700 30 Ostrava - Zábřeh, proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. září 2016 č. j. 56 Co 265/2016-266 a proti výroku III rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. března 2016 č. j. 0 P 146/2012-222 za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 9. 12. 2016, napadá stěžovatelka v záhlaví usnesení označená rozhodnutí, která podle jejího názoru porušila její ústavně zaručená práva a svobody ve smyslu čl. 32 odst. 1, odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dál jen "Listina") garantující, že rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona; zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena; péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči; práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona, čl. 36 odst. 1 Listiny (každý se může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu), čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány) a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (každý má právo na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence, státní orgán nemůže zasahovat do výkonu tohoto práva kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných). II. Jak se zjišťuje z napadených rozhodnutí, Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 3. 2016 č. j. 0 P 146/2012-222 ve věci péče o nezletilého A. T. v řízení o úpravu styku, o výživném a řízení podle § 877 občanského zákoníku rozhodl tak, že s účinností od 1. 4. 2016 uložil povinnost otci nezletilého přispívat na jeho výživu částkou 500,- Kč měsíčně (výrok I), soud udělil za otce souhlas matce k tomu, aby podala žádost o udělení státního občanství České republiky nezletilému (výrok II), otci umožnil se s nezletilým stýkat v určené době a to tak, že styk bude probíhat za asistence pracovníků Sdružení sociálních asistentů poradenského a mediačního centra v Ostravě - Moravské Ostravě (výrok III). Krajský soud v Ostravě odvoláním matky napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v odstavcích III, IV a V s tím, že odstavec III výroku "upřesnil" tak, že otec je oprávněn se s nezletilým synem stýkat ve stanovených termínech s výjimkou termínů, připadajících na státní a národní svátky a dny pracovního volna. Odvolací soud s odkazem na ustanovení § 888, § 889 věta první a § 891 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen "o. z.") konstatoval, že v předmětné věci vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná, přičemž k posouzení důvodnosti odvolání doplnil dokazování o další důkazy provedené v odvolacím řízení; konkrétně šlo o aktuální zprávy o poměrech účastníků řízení, včetně účastnických výpovědí rodičů nezletilého a mimo jiné uvedl, že styk otce s nezletilým se od července 2015 neuskutečňuje, otec získává informace o synovi pouze od příslušného odboru sociálně-právní ochrany dětí, nikoli od matky. Matka se v mezidobí znovu provdala. Odvolací soud zdůraznil, že v projednávané věci nebyly zjištěny takové okolnosti, pro které by měl být otec z kontaktů s nezletilým synem nadále vyloučen. III. V ústavní stížnosti stěžovatelka poukazuje na údajné porušení práv a zájmů nezletilého spočívající v tom, že nezletilého by mohlo v průběhu asistovaného styku poškodit nevyzpytatelné chování otce, stiženého těžkou duševní chorobou. Stěžovatelka přitom poukazuje na jednání otce v roce 2011, kdy proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro spáchání pokusu trestného činu těžkého ublížení na zdraví (§ 21 odst. 1 a § 145 odst. 1 trest. zákona) a přečin výtržnictví (§ 358 odst. 1 trest. zákona), které bylo zastaveno pro nepříčetnost otce v době spáchání těchto skutků. Stěžovatelka prý byla opakovaně otcem nezletilého fyzicky napadena v roce 2009 a v roce 2014, kdy musela být ošetřena v nemocnici a otci bylo předběžným opatřením zakázáno setkávání a navazování kontaktů se stěžovatelkou, byla mu uložena povinnost se zdržet vstupu do bytu stěžovatelky a jeho pobytu v bezprostředním okolí a nežádoucího sledování a obtěžování osoby stěžovatelky. Podle názoru stěžovatelky ani asistovaný styk otce s nezletilým za přítomnosti pracovníků poradenského a mediačního centra není dostatečnou zárukou toho, že je garantováno bezpečí pro nezletilého v přítomnosti jeho otce, neboť ani podle závěrů znaleckého posudku prý neexistuje záruka, že otec nezletilému v budoucnu neublíží. IV. Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatelky ve vztahu k napadeným výrokům obou soudů dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. S ohledem na skutečnost, že stěžovatelka projednávanou ústavní stížností (stejně jako podaným odvoláním proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2016 č. j. 0 P 146/2012-222) brojí jen proti těm výrokům napadených rozhodnutí obecných soudů, kterými byl upraven styk otce s jeho nezletilým synem, Ústavní soud se zabýval právě touto otázkou a ověřil, že v rámci řízení o spojených návrzích účastníků bylo provedeno velmi podrobné a důkladné dokazování, na jehož základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav, který opravňoval obecné soudy k přijetí rozhodnutí ve věci. Z provedených důkazů je zřejmé, že otec dítěte trvale projevuje zájem o styk se svým nezletilým synem, přičemž stěžovatelka kontaktu otce a syna bránila od července 2015, takže ho nebylo možné uskutečnit ani za situace, kdy byl tzv. asistovaný styk otce s nezletilým předmětným soudním rozhodnutím nařízen. Oba soudy při svém rozhodování vycházely ze závěrů znaleckého zkoumání nezletilého i otce nezletilého, přičemž v rámci dokazování byl vyslechnut i ošetřující lékař otce nezletilého. Z výsledků provedeného dokazování nevyplynuly žádné zásadní důvody, které by mohly racionálně opodstatnit obavy stěžovatelky o nezletilého, resp. odůvodnit případné napadení nezletilého jeho otcem. Bylo zjištěno, že otec projevuje k synovi kladný vztah, chápe jeho potřeby a je ochoten spolupracovat s příslušnými odbornými organizacemi, podrobuje se režimu ochranné léčby, bere předepsané léky a pravidelně přichází na kontroly ke svému ošetřujícímu lékaři. Jeho zdravotní stav je stabilizovaný a nebezpečnost jeho jednání byla léčbou minimalizována a v současné době se obnovila jeho schopnost žít v "otevřené" společnosti a zařadit se do pracovního procesu. Soud prvního stupně vzal v úvahu, že otec se agresivního chování v minulosti dopouštěl proto, že tehdy nedodržoval léčbu a nařízenou mediaci a požíval i alkohol. Oba soudy předestřely problém vhodnosti styku otce s nezletilým synem soudem ustanoveným znalcům, přičemž tito znalci vymezili nezbytné předpoklady styku na straně otce a vyjádřili se jednoznačně i k pozitivnímu vlivu styku otce na nezletilého. K vhodnosti styku otce s nezletilým se vyjádřila ve svém znaleckém posudku i znalkyně PhDr. Ludmila Mrkvicová a Mgr. Podešvová ze Sdružení sociálních asistentů. První výše jmenovaná znalkyně mimo jiné v této souvislosti uvedla, že vztah mezi otcem a nezletilým synem by byl narušen, pokud nezletilý nebude mít s otcem žádný kontakt, přičemž nelze popřít, že otec má k nezletilému jednoznačně pozitivní citovou vazbu a jeho výchovná způsobilost nebyla natolik snížena, aby se na výchově svého nezletilého syna nemohl podílet. Oba soudy při svém rozhodování o úpravě styku otce s nezletilým vycházely ze skutečnosti, že otcův zdravotní stav, těžké psychické onemocnění je v útlumu, otec dbá všech pokynů lékařů, dochází na pravidelné kontroly a bere předepsané léky. Obavy o život či zdraví nezletilého při osobních asistovaných kontaktech tak nejsou důvodné. Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy při projednávání věci porušily základní práva garantovaná Listinou, Úmluvou o právech dítěte i Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Závěru obecných soudů, podle nějž nebyly shledány důvody pro nevyhovění návrhu na úpravu styku nezletilého s jeho otcem, nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Obecné soudy zaujaly v so