IV.ÚS 4166/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 4166/18 ze dne 29. 1. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Ing. Ondřejem Kolářem, advokátem, sídlem Perucká 2483/9, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2018 č. j. 101 Co 243/2018-M 88 a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. června 2018 č. j. 42 P 502/2012-M 9, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a 1. nezletilého O. P., v soudním řízení zastoupeného městem M. a 2. Ž. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá toho, aby Ústavní soud konstatoval porušení základních práv stěžovatele chráněných čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 36 odst. 1 Listiny v důsledku vydání shora uvedených soudních rozhodnutí. 2. Okresní soud v Mělníku (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením k návrhu vedlejší účastnice 2. (dále též "matka") uložil stěžovateli povinnost zdržet se styku s vedlejším účastníkem 1. (dále též "nezletilý") ve čtvrtek 5. 7. 2018 a 19. 7. 2018, přičemž konstatoval, že styk otce s nezletilým je upraven rozsudkem okresního soudu ze dne 15. 10. 2015 č. j. 42 P 502/2012-423, podle kterého je upraven pouze běžný režim styku (který není v době letních prázdnin odlišný), a to tak, že styk otce s nezletilým je upraven v rozsahu každý čtvrtek od 15.00 hodin do 18.00 hodin a k tomu každý sudý týden v kalendářním roce vždy v příslušnou sobotu od 10.00 hodin do 17.00 hodin a v příslušnou neděli od 10.00 hodin do 17.00 hodin. Matka ve svém návrhu na vydání předběžného opatření uvedla, že v termínu od 2. 7. 2018 do 8. 7. 2018 odjíždí nezletilý na letní prázdniny a ona s nezletilým odjíždí na dovolenou v době od 16. 7. 2018 do 22. 7. 2018. V těchto termínech jsou dva čtvrtky (5. 7. 2018 a 19. 7. 2018), ve kterých má otec s nezletilým upraven styk. Matka otci formou SMS nabídla za oba čtvrtky náhradní termín, otec ale na její nabídku neodpověděl. Za této procesní situace měl okresní soud za to, že návrh matky na vydání předběžného opatření je důvodný, jelikož je nepochybně v zájmu nezletilého, aby měl možnost prázdninového pobytu vždy celý týden bez přerušení. Matka dle okresního soudu nechce otce krátit na jeho rodičovských právech a navrhla mu vždy náhradní termín, který otci nepochybně nebude působit komplikace, když není v pracovním poměru. 3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením odmítl odvolání otce podle § 220a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jelikož krajskému soudu byla věc předložena 27. 7. 2018, tj. v době, kdy již pominuly účinky nařízeného předběžného opatření, přičemž uvedl, že by ani nebyl dán důvod pro zrušení napadeného usnesení okresního soudu. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že obecné soudy fakticky upravily zvláštní styk otce s nezletilým o letních prázdninách roku 2018, který umožňuje matce zvláštní prázdninový pobyt nezletilého i bez přítomnosti matky po téměř 11 dní bez přerušení (od 1. 7. 2018 18.00 hodin do 12. 7. 2018 15.00 hodin) a po dalších téměř 11 dní bez přerušení (od 15. 7. 2018 18.00 hodin do 26. 7. 2018 15.00 hodin), a přitom otci neumožňuje žádný zvláštní prázdninový styk s nezletilým synem (srov. také řízení vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 4130/18 - pozn. Ústavního soudu). A to když obecné soudy ani nekonstatovaly, že by prázdninový pobyt s otcem byl proti zájmu nezletilého, když je zřejmé, že nezletilý i týdenní prázdninové pobyty bez přítomnosti matky bez problémů zvládá. Za takové situace je stěžovatel přesvědčen, že obecné soudy při svém rozhodování nevzaly v úvahu možné pozitivní dopady na nezletilého v případě, že by stěžovateli byl umožněn zvláštní styk s nezletilým v době jeho prázdnin, nezvážily je s mírou naléhavosti potřeby takové změny. Stěžovatel podotýká, že návrhem matky obecné soudy nebyly vázány, a jestliže ve svých úvahách dospěly až k tomu, že je v zájmu nezletilého 7 až 11denní prázdninový pobyt i bez účasti matky, mohly mezi styky 14. 7. 2018 od 10.00 do 17.00 hodin a 15. 7. 2018 od 10.00 do 17.00 hodin vložit alespoň pouhé jedno přenocování (obdobně mezi styky 28. 7. 2018 od 10.00 do 17.00 hodin a 29. 7. 2018 od 10.00 do 17.00 hodin), a tak umožnit synovi prázdninový pobyt s otcem alespoň celé 2 dny bez přerušení, například u příbuzných nezletilého z otcovy strany, u přátel otce, v letním kempu apod. Stěžovatel je přesvědčen, že je zde nemalá pravděpodobnost, že prázdninový pobyt s otcem by pro nezletilého byl prospěšný. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud v minulosti mnohokrát judikoval, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podklad, kdyby řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele, anebo by napadené soudní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, resp. postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nálezy ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425), či ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. 7. Ústavní soud předesílá, že v § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit přijatelnost návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. 8. K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi vyjádřil tak, že tuto způsobilost obecně vyloučit nelze; je však třeba zdůraznit, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci [srov. např. nález ze dne 14. 9. 1994 sp. zn. IV. ÚS 43/94 (N 41/2 SbNU 27), usnesení ze dne 29. 3. 2000 sp. zn. IV. ÚS 488/99, ze dne 8. 11. 2000 sp. zn. IV. ÚS 115/2000, ze dne 14. 6. 2007 sp. zn. II. ÚS 44/06 a mnohá další]. Ústavní soud se tedy zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem, nýbrž jde o opatření, jejichž trvání je zásadně časově omezeno. 9. Ústavní soud zdůrazňuje, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. nálezy ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) nebo ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 (N 178/24 SbNU 327), usnesení ze dne 3. 3. 2011 sp. zn. III. ÚS 3365/10, ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo ze dne 27. 3. 2014 sp.