IV.ÚS 4192/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 4192/16 ze dne 12. 1. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti L. V., zastoupeného JUDr. Julií Janatovou, advokátkou se sídlem Jihovýchodní I. 1619/15, 141 00 Praha 4 - Spořilov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. září 2016 č. j. 25 Co 449/2015-860, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a za účasti Okresního soudu Praha - východ, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatel v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 21. 12. 2016, napadá v záhlaví tohoto usnesení označený rozsudek a tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva ve smyslu čl. 32 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zaručující ochranu rodičovství, rodiny a zvláštní ochranu dětem, ženám v těhotenství a práva dětí na péči a výchovu jejich rodičů, čl. 36 odst. 1 Listiny a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále jen "Úmluva", (zaručující právo na spravedlivý proces), čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), neboť napadeným rozhodnutím nebyla respektována závaznost nálezů Ústavního soudu a čl. 95 Ústavy (vázanost soudce zákonem a mezinárodní smlouvou), jakož i čl. 8 Úmluvy (zaručující právo na respektování rodinného a soukromého života). Současně stěžovatel namítá i porušení práv nezletilé dcery J. spočívající v porušení čl. 3 Úmluvy o právech dítěte (zájem dítěte jako přední hledisko při jakékoli činnosti týkající se dítěte, musí být brán ohled na práva rodičů, zákonných zástupců, jakož i dalších jednotlivců právně za ně odpovědných, zajišťuje se ochrana a péče dítěte nezbytná pro jeho blaho), čl. 5 Úmluvy o právech dítěte (respekt k právům a povinnostem rodičů), čl. 7 téže Úmluvy (garantující konkrétní práva dítěte), čl. 12 (právo dítěte být slyšeno v každém soudním nebo správním řízení a svobodně vyjadřovat své názory ve všech záležitostech, které se ho dotýkají), čl. 18 a čl. 29 Úmluvy o právech dítěte (společná odpovědnost rodičů, pomoc státu rodičům). II. Jak se zjišťuje z napadeného rozsudku odvolacího soudu, Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 18. 9. 2015 č. j. 30 P 176/2014-723 výrokem pod bodem I změnil rozsudek téhož soudu ze dne 18. 6. 2013 č. j. 30 Nc 91/2012-364 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2014 č. j. 25 Co 429/2013-438 tak, že nezletilou J. svěřil do střídavé péče rodičů a určil rozsah této střídavé péče v týdenních intervalech. Dále soud upravil styk otce s nezletilou J. o jarních prázdninách, o velikonočních a vánočních svátcích a o letních prázdninách. Soud prvního stupně zamítl návrh matky na změnu styku nezletilé J. s otcem a návrh otce na svěření nezletilé do jeho péče. Soud prvního stupně rovněž rozhodl o výši výživného na nezletilou J., kterou otci stanovil ve výši 3 500,- Kč měsíčně a matce ve výši 2 500,- Kč měsíčně. Rodičům byla nařízena párová terapie na dobu tří měsíců a byl zamítnut návrh na přerušení řízení z důvodu uložení terapie rodičům. Soud prvního stupně tak rozhodl poté, co dospěl k závěru, že na straně nezletilé došlo ke změně poměrů spočívající v jejím vyšším věku, což odůvodňuje změnu úpravy poměrů nezletilé J., o nichž bylo dříve soudem rozhodnuto. Protože bylo zjištěno, že oba rodiče mají výchovné předpoklady a vytvořeny bytové podmínky pro pobyt a péči o nezletilou J., upravil soud výchovné poměry nezletilé J. formou střídavé péče. Krajský soud v Praze na základě odvolání obou rodičů nezletilé J. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že návrh otce na změnu péče se zamítá (výrok I), ve výroku II změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že sám upravil rozsah styku otce s nezletilou J. vždy od pátku 13:00 hod. do pondělí 7:40 hod. ve stanovených kalendářních týdnech v roce, přičemž určil, že otec nezletilou převezme ve školním zařízení a tam ji i předá (výrok II. A/), upravil rovněž styk otce s nezletilou během jarních prázdnin, velikonočních svátků, během letních a podzimních prázdnin a o vánočních svátcích (výrok II. B/) a potvrdil výroky pod body IV a V rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a z obsahu spisu, přičemž konstatoval, že nezletilá J. byla již dříve svěřena do péče matky a otci byl upraven styk s nezletilou J. Odvolací soud doplnil dokazování znaleckým posudkem z oboru dětské a dospělé psychologie a psychiatrie; vyslechl znalce, sdělil podstatný obsah dohod mezi rodiči a podstatný obsah korespondence mezi otcem a ustanoveným opatrovníkem. Znalec u rodičů nezletilé J. zjistil výchovné předpoklady pro péči o nezletilou. U matky konstatoval, že se projevují rysy nezralosti a infantility, otec je výrazněji nezralou osobností s rysy infantilními a mírnými pithiatickými. Mezi rodiči podle jeho zjištění existuje negativní vztah, takže ani jeden z nich není ochoten ustoupit ze svých stanovisek. Znalci shledali za závažnou kontraindikaci pro střídavou péči vzdálenost bydlišť obou rodičů a nulovou kooperaci rodičů, mezi nimiž dlouhodobě probíhá soudní spor a oba řeší množství běžných rodičovských rozhodnutí formou předběžných opatření nebo prostřednictvím opatrovníka. Na základě doplněného dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro změnu formy péče o nezletilou za situace, v níž nezletilá nastoupila do první třídy základní školy a sama adaptace na nové prostředí a povinnosti s tím spojené je pro nezletilou zatěžující, přičemž je třeba brát v úvahu, že nezletilá střídá dvě rodinná prostředí. Odvolací soud uzavřel, že střídavá péče není v zájmu nezletilé zejména s ohledem na vzdálenost bydlišť obou rodičů a s tím spojené neustálé převážení nezletilé J. a rovněž pro patologický vztah mezi rodiči, kteří nejsou bez pomoci soudu či OSPOD a dalších orgánů schopni učinit jakékoli podstatné rozhodnutí týkající se nezletilé. Důvody neshledal odvolací soud ani pro změnu úpravy výživného stanovené předchozími rozsudky proto, že nedošlo k takové změně poměrů na straně obou rodičů a nezletilé, která by takové rozhodnutí odůvodňovala. III. Stěžovatel v obsáhle odůvodněné ústavní stížnosti poukazuje na to, že rozhodnutím odvolacího soudu prý došlo ke "snížení rozsahu péče o nezletilou oproti dřívějším rozhodnutím soudů", přičemž prý odvolací soud "využil zahájení školní docházky k nedůvodné redukci péče otce o nezletilou a k úplnému vyřazení otce ze všednodenní péče". Odkaz na zahájenou školní docházku nezletilé a vzdálenost bydlišť obou rodičů je prý nepřípadný, neboť matka bez jeho souhlasu přihlásila "protiprávně" nezletilou do školy v místě svého bydliště. V další části odůvodnění stěžovatel rozvádí a konkretizuje své názory na "úbytek všednodenní péče" o nezletilou, k níž došlo napadeným rozsudkem odvolacího soudu oproti stavu upravenému dřívějším rozsudkem, přičemž nástup nezletilé J. do první třídy základní školy ani vzdálenost obou bydlišť rodičů neshledává zásadním pro omezení rozsahu jeho stávající péče či pro nevyhovění návrhu na střídavou péči. V této souvislosti obsáhle cituje z řady rozhodnutí Ústavního soudu, které se nějakým způsobem týkají rozhodování soudů o střídavé péči, a zdůrazňuje, že se odvolací soud těmito nálezy při svém rozhodování prý neřídil. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že se nevypořádal s rozporem mezi písemným vyhotovením znaleckého posudku a vyjádřením znalkyně v průběhu odvolacího řízení. Podle názoru stěžovatele sice existuje "patologický vztah mezi rodiči", ten je však prý způsoben výhradně nevstřícností matky k návrhům stěžovatele na úpravu styku s nezletilou. Odvolací soud prý zcela pominul názor nezletilé J., která vyjádřila přání více pobývat u otce, a neodůvodnil odmítnutí návrhů otce na doplnění dokazování e-mailovou korespondencí mezi rodiči. Stěžovatel je přesvědčen, že odvolací soud svým rozhodnutím nerespektoval jeho odpovědnost jako otce za výchovu nezletilé J., "znerovnoprávnil" tak oba rodiče v jejich právech a povinnostech a nerespektoval ani zájem nezletilé na péči a výchovu oběma rodiči. IV. Ústavní stížnost po formální stránce splňuje předpoklady a podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud se zabýval obsahem námitek stěžovatele ve vztahu k napadenému rozhodnutí z hlediska údajného porušení ústavních práv stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla