IV.ÚS 424/97 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 424/97 ze dne 10. 8. 1998   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud České republiky rozhodl dne 27. ledna 1998 ve věci ústavní stížnosti N.D.L., zastoupeného advokátem JUDr. B.G., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 1997, čj. 3 8 Ca 212/96-19, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení § 14 odst. 1 písm. f), § 14 odst. 4 a § 15 odst. 2 a § 16 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, ve znění pozdějších předpisů, takto: Návrh na zrušení ustanovení § 16 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá. Odůvodnění: Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ustanovení § 14 odst. 1 písm. f), § 14 odst. 4, § 15 odst. 2 a § 16, odst. 3- zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 74 zákon ač. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých 2 - IV. ÚS 424/97 ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy ČR, popř. se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 212/96, Ústavní soud dospěl k názoru, že podmínka tohoto ustanovení plynoucí ze zákonné dikce, vyjádřené slovy „ ... jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti ...", není splněna. Rozhodnutí, na jehož základě bylo stěžovateli uloženo opustit území České republiky, je rozhodnutím Policie ČR o zákazu pobytu, nikoli rozhodnutím o vyhoštění. Na možnost případného vyhoštění byl stěžovatel v poučení pouze upozorněn pro případ, že by rozhodnutí o zákazu pobytu neuposlechl. Podle § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., může návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podat pouze osoba, která je v tomto předpisu uvedena. Takovou osobou by stěžovatel byl, pokud by podal ústavní stížnost ze podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona. V daném případě však podmínky uvedeného ustanovení splněny nebyly, takže návrh na zrušení ustanovení § 16 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb. byl podán někým zjevně neoprávněným. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout. Proti usnesení Ústavního soud odvolání není přípustné. V Brně dne 27. ledna 1998 JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj