IV.ÚS 4260/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 4260/16 ze dne 11. 7. 2017 N 122/86 SbNU 95 Formalistický postup nalézacího soudu a nedodržení vyšetřovací zásady v řízení o omezení svéprávnosti   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a Jana Musila - ze dne 11. července 2017 sp. zn. IV. ÚS 4260/16 ve věci ústavní stížnosti Mgr. Pavlíny Millioud, zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Polská 61/4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016 č. j. 30 Cdo 2708/2016-223 o odmítnutí stěžovatelčina dovolání, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2016 č. j. 10 Co 79/2016-171, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 1. 2016 č. j. 23 Nc 3641/2015-129, kterým bylo zastaveno řízení o omezení svéprávnosti vedlejší účastnice řízení, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni, Okresního soudu v Karlových Varech jako účastníků řízení a V. F. jako vedlejší účastnice řízení. I. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016 č. j. 30 Cdo 2708/2016-223, Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2016 č. j. 10 Co 79/2016-171 a Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 1. 2016 č. j. 23 Nc 3641/2015-129 se ruší, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Návrh na zrušení části ustanovení § 35 odst. 2 věty druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, se odmítá. Odůvodnění I. Řízení před obecnými soudy 1. Okresní soud v Karlových Varech (dále též jen "okresní soud") zastavil usnesením ze dne 26. 1. 2016 č. j. 23 Nc 3641/2015-129 řízení o omezení svéprávnosti vedlejší účastnice V. F. (dále též jen "posuzovaná") s odůvodněním, že stěžovatelka jako navrhovatelka nepředložila soudu ve stanovené lhůtě lékařskou zprávu o duševním stavu posuzované podle § 35 odst. 2 věty druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále též jen "z. ř. s."). Předmětné ustanovení zní: "Nepodal-li návrh na zahájení řízení státní orgán nebo zdravotní ústav, může soud uložit navrhovateli, aby do přiměřené lhůty předložil lékařskou zprávu o duševním stavu osoby, o jejíž svéprávnost se jedná ...; není-li v této lhůtě lékařská zpráva předložena, soud zastaví řízení." 2. Stěžovatelka v podání ze dne 22. 7. 2015 adresovaném okresnímu soudu a označeném jako "žádost o zbavení svéprávnosti paní V. F. a její umístění do domu s pečovatelskou službou" uvedla, že posuzovaná je šílená a nebezpečná. Konkrétně měla posuzovaná psychicky šikanovat své okolí, tlouci ve dne i v noci do stropu, nevycházet z bytu a podle tvrzení stěžovatelky být bez sociálních kontaktů. Stěžovatelka vlastní byt ve stejném domě jako posuzovaná (v sousedství) a v důsledku popsaného jednání měla přijít o několik nájemců, kteří byli nuceni se odstěhovat. 3. Okresní soud se nejdříve pokusil stěžovatelku žijící převážně ve Švýcarsku předvolat na den 4. 8. 2015 k vysvětlení (doplnění) podaného podnětu k zahájení řízení o omezení svéprávnosti. Vzhledem k tomu, že se předvolání nepodařilo doručit (stěžovatelka pobývala v zahraničí), soud usnesením ze dne 4. 8. 2015 č. j. 23 Nc 3641/2015-8 uložil stěžovatelce povinnost předložit do 10 dnů lékařskou zprávu o duševním stavu posuzované podle § 35 odst. 2 věty druhé z. ř. s.; přitom ji poučil o následku nesplnění této povinnosti, tj. o zastavení řízení. Přestože stěžovatelka lékařskou zprávu nepředložila, řízení nebylo bezprostředně zastaveno - naopak okresní soud nařídil na 1. 12. 2015 jednání a po provedeném dokazování je odročil za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie. Poté ovšem, namísto ustanovení znalce a znaleckého dokazování, nařídil okresní soud na 26. 1. 2016 druhé jednání, při němž k návrhu Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech a opatrovnice posuzované, řízení o omezení svéprávnosti zastavil podle § 35 odst. 2 věty druhé z. ř. s. 4. Krajský soud v Plzni rozhodnutí okresního soudu potvrdil usnesením ze dne 11. 3. 2016 č. j. 10 Co 79/2016-171. Dospěl k závěru, že posuzovaná měla bezúhonnou pověst, sousedský vztah mezi ní a stěžovatelkou je konfliktní a vzhledem k nepředložení lékařské zprávy nebyly splněny předpoklady pro další postup v řízení. 5. Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost usnesením ze dne 26. 10. 2016 č. j. 30 Cdo 2708/2016-223 s odůvodněním, že stěžovatelka blíže nespecifikovala, která otázka nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena, anebo která má být vyřešena jinak ve smyslu § 237 o. s. ř. II. Ústavní stížnost a vyjádření 6. Proti napadeným usnesením se stěžovatelka brání ústavní stížností a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil; namítá přitom porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"). 7. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v tom, že především okresní soud svévolně aplikoval ustanovení § 35 odst. 2 věty druhé z. ř. s. umožňující uložit navrhovateli povinnost doložit lékařskou zprávu a řízení zastavil, ačkoliv při následném jednání byly zjištěny skutečnosti svědčící o potřebě znaleckého zkoumání duševního zdraví posuzované. Dále jsou podle stěžovatelky napadená rozhodnutí nepřezkoumatelná; zejména z odůvodnění usnesení okresního soudu nevyplývá, proč byl návrh na zahájení řízení považován za nedůvodný či šikanózní, a tudíž umožňující vyzvat stěžovatelku k předložení lékařské zprávy podle § 35 odst. 2 věty druhé z. ř. s. Postup soudu prvního stupně směřující k zastavení řízení o omezení svéprávnosti byl z pohledu stěžovatelky nepředvídatelný a svévolný. 8. Společně s ústavní stížností navrhla stěžovatelka podle § 74, ve spojení s § 64 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zrušit ustanovení § 35 odst. 2 věty druhé z. ř. s., neboť tato právní úprava umožňuje svévolnou aplikaci výzvy k předložení lékařské zprávy, jejíž nedoložení vede k zastavení řízení. 9. Ústavní soud za účelem posouzení ústavní stížnosti připojil soudní spis Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 23 Nc 3641/2015 a vyžádal vyjádření účastníků řízení, posuzované a dalších vedlejších účastníků. 10. Nejvyšší soud ve svém vyjádření ze dne 25. 1. 2017 pouze odkázal na odůvodnění svého usnesení, Krajský soud v Plzni učinil totéž, Okresní soud v Karlových Varech zrekapituloval průběh řízení a upozornil, že řízení o omezení svéprávnosti je vedeno výhradně v zájmu ochrany posuzované osoby; proto může soud požadovat doložení lékařské zprávy, která by důvodnost vedení řízení potvrdila, což se stalo v nyní souzené věci. 11. Vedlejší účastnice - posuzovaná - se k ústavní stížnosti, ač řádně obeslána, nevyjádřila. Krajské státní zastupitelství v Plzni a Okresní státní zastupitelství v Karlových Varech se vzdaly postavení vedlejšího účastníka řízení. 12. Vzhledem k tomu, že vyjádření účastníků řízení a vedlejších účastníků neobsahují žádná nová tvrzení nad rámec odůvodnění napadených rozhodnutí, nezasílal je Ústavní soud ani stěžovatelce k replice. III. Podmínky řízení 13. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud se důkladně seznámil s ústavní stížností a dospěl k závěru, že je opodstatněná; o ústavní stížnosti rozhodl mimo ústní jednání, neboť v intencích § 44 věty první zákona o Ústavním soudu by od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci. 14. Stěžovatelka - fyzická osoba - je aktivně legitimovaná k podání ústavní stížnosti, jelikož s ní soud jednal jako s účastnicí (navrhovatelkou) v řízení o omezení svéprávnosti. Ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu stěžovatelka tvrdí, že napadenými pravomocnými rozhodnutími byla porušena její základní práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem. IV. Posouzení ústavní stížnosti 15. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky); není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, pokud postupují v souladu s principy hlavy páté Listiny. Ústavní soud se nezabývá porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, neznamená-li to zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody [srovnej např. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)]. 16. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá především zásah do práva na spravedlivý proces, které ovšem neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajištěno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a