IV.ÚS 427/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 427/21 ze dne 30. 3. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele P. B., zastoupeného JUDr. Klárou Dvořákovou, advokátkou, sídlem Za Poříčskou bránou 365/21, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. prosince 2020 č. j. 8 Co 1202/2020-387 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. srpna 2020 č. j. 25 C 260/2018-326, ve znění opravného usnesení ze dne 2. září 2020 č. j. 25 C 260/2018-362, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Nemocnice České Budějovice, a. s., sídlem B. Němcové 585/54, České Budějovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") v řízení o náhradu újmy na zdraví napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se stěžovatel jako žalobce po vedlejší účastnici domáhal zaplacení částky 15 412 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 45 847 Kč (výrok II.) a zaplatit náklady státu ve výši 12 744 Kč (výrok III.). Výši nákladů státu ukládaných stěžovateli k náhradě opravil v záhlaví uvedeným opravným usnesením na částku 10 744 Kč, neboť i z odůvodnění rozsudku se podává, že stěžovatel již složil zálohu ve výši 2 000 Kč. 3. Okresní soud na základě provedeného dokazování vzal za prokázané, že nitrosvalová injekce léku Novalgin byla stěžovateli dne 22. 6. 2015 vpíchnuta do místa doporučovaného pro aplikaci tohoto typu injekcí, tj. do tzv. horního zevního kvadrantu hýždě, proto se ztotožnil se závěrem znalce o tom, že v takovém případě by ani příznaky stěžovatelem uváděné jako bezprostřední reakce (zejména ochrnutí dolní končetiny a vysoká bolestivost spojená se znecitlivěním levé dolní končetiny) v příčinné souvislosti s aplikací injekce nemohly nastat. Okresní soud navíc poukázal na to, že první zmínka o údajném "ochrnutí" levé nohy stěžovatele se nachází až v první ambulantní zprávě ze dne 15. 9. 2015 z návštěvy stěžovatele v CPM v Praze, ovšem jen v podobě jeho subjektivního sdělení, aniž by však tato informace měla svůj odraz v objektivním nálezu uvedené zprávy. Okresní soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že neshledal žádné pochybení zdravotníků vedlejší účastnice, žádné porušení jejich povinností. Zvolený postup léčby, průběh vyšetření a postup lékařů a zdravotníků vedlejší účastnice včetně aplikace protibolestivých léků byl podle znalce v daném případě standardní, odpovídající běžnému způsobu léčby při ošetřování pacientů s obdobnými obtížemi. Zdravotnické zařízení vedlejší účastnice zvolilo postup adekvátní objektivně zjištěným zdravotním obtížím stěžovatele, šetrný ke stěžovateli jako pacientovi, přičemž způsob jeho provedení byl bez vad. V postupu vedlejší účastnice nebylo zjištěno žádné pochybení, které by mělo negativní dopad na zdraví stěžovatele, a které by bylo v přímé (příčinné) souvislosti se stěžovatelem uváděnými zdravotními obtížemi. U stěžovatele nebyla zjištěná žádná újma na jeho zdraví, která by měla původ v postupu vedlejší účastnice, podle okresního soudu tak nebyly splněny podmínky § 2910 a § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 4. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Napadeným rozsudkem krajského soudu (dále jen "krajský soud") byl rozsudek okresního soudu potvrzen (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici na nákladech odvolacího řízení částku 8 228 Kč (výrok II.). Krajský soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí konstatoval, že okresní soud vydal své rozhodnutí na základě řádně provedeného a dostatečného dokazování, které řádně zhodnotil v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Okresní soud nechal vypracovat znalecký posudek v souladu s § 127 odst. 1 o. s. ř. za účelem zjištění, zda postup vedlejší účastnice při léčbě stěžovatele byl tzv. lege artis, či zda se zaměstnanci vedlejší účastnice dopustili namítaného pochybení (při aplikaci přípravku Novalgin) jako tvrzené příčině zdravotních problémů stěžovatele. K argumentům stěžovatele krajský soud uvedl, že okresní soud neměl pro své závěry k dispozici pouze (stěžovatelem zpochybňované) svědecké výpovědi ošetřujících lékařů a zdravotní sestry, s jejichž namítanou (ne)objektivitou se řádně vypořádal, ale zejména měl k dispozici dobové ambulantní zprávy, jimi vyhotovené v době, kdy se nedalo jakýkoli soudní spor očekávat. Stěžovatel, jemuž byly vždy stejnopisy po ošetření předány, jejich obsah nezpochybňoval. Krajský soud proto přisvědčil závěru okresního soudu, že v řízení nebyly prokázány "bezprostřední" stěžovatelem tvrzené následky aplikace nitrosvalové injekce v podobě ochrnutí levé dolní končetiny spojené s jejím znecitlivěním a vysokou bolestivostí, jako jediný možný (ze stěžovatelem uváděných) přechodný následek (podle závěru znalce) teoreticky uvažovaného pochybení vedlejší účastnice při aplikaci Novalginu nesprávným výběrem místa vpichu či jeho nesprávnou technikou. Stěžovatel v řízení neprokázal, že by o takovém okamžitém bolestivém následku informoval lékařku V. či sestru S. Závěry znaleckého posudku jsou i podle krajského soudu jednoznačné, písemné závěry (stěžovatelem zdůrazňované) o tom, že bezprostřední ochrnutí levé dolní končetiny a její znecitlivění mohou být důsledkem poranění či zasažení sedacího nervu injekční stříkačkou, byly znalcem vztaženy, jak bylo vysvětleno při jeho osobním výslechu, k neprokázanému místu vpichu označenému stěžovatelem (který však existenci takového následku ani neprokázal). Respektoval-li znalec skutková zjištění o místě vpichu učiněná soudem na základě provedeného dokazování (sám znalec s odstupem doby nebyl schopen takové místo bez dalšího určit), při svém výslechu uzavřel, že vedlejší účastnice se pochybení nedopustila, aplikovala-li injekci do k tomu příslušného zevního horního kvadrantu hýždě stěžovatele. II. Argumentace stěžovatele 5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy rozhodly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Podle stěžovatele hodnocení důkazů provedené okresním soudem a převzaté krajským soudem trpí závažnými vadami a je poznamenáno prvkem libovůle v důsledku absence přijatelného racionálního základu. Skutková zjištění ke klíčovým rozhodným skutečnostem nemají oporu v provedeném dokazování, nýbrž tato skutková zjištění jsou s provedeným dokazováním v extrémním rozporu zakládajícím porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. 6. Zásadní pochybení při hodnocení důkazů obecnými soudy obou stupňů, které má rozměr extrémního nesouladu skutkových zjištění s výsledky provedeného dokazování, spatřuje stěžovatel v tom, že okresní soud při svém rozhodování nevycházel ze závěrů znaleckého posudku, který byl založen mimo jiné na vyšetření stěžovatele, provedeném znalcem, který vyslovil závěr, že je dána souvislost mezi bezprostředně vzniklými obtížemi stěžovatele a podrážděním sedacího nervu v důsledku pochybení při aplikaci injekce. 7. Stěžovatel poukazuje na to, že okresní soud napadeným rozsudkem rozhodl v rozporu s výše uvedenými závěry znaleckého posudku (viz bod 6). Stěžovatel namítá, že okresní soud svůj skutkový závěr ohledně "místa vpichu", založil na svědeckých výpovědích osob, které aplikaci této injekce buď nebyly přítomny (prim.O.), resp. ji zrakem nevnímaly (V.), anebo jí přítomny byly, ale výslovně uvedly, že si na to nevzpomínají (sestra S.). Stejně tak ambulantní zpráva ze dne 6. 8. 2015 vypracovaná primářem O. není důkazem o tom, do jakého místa byla stěžovateli injekce aplikována. Postavily-li soudy své závěry na skutkovém zjištění, že injekce byla stěžovateli aplikována do místa tvrzeného primářem O. (tj. do místa, které odpovídá postupu "lege artis"), negují tím základní žalobní tvrzení stěžovatele, jimiž popisuje, co po aplikaci injekce pociťoval. Soudy obou stupňů tak vzaly v úvahu výlučně sdělení osob (primář O., zdravotní sestra S., lékařka V.), které nelze ve vztahu k této rozhodné skutečnosti považovat za svědky podle občanského soudního řádu, protože skutečnost nevnímaly anebo je za svědky považovat lze (zdravotní sestra), ale uvedli, že si již skutečnost nepamatují. Soudy také pominuly výpověď samotného stěžovatele. 8. Stěžovatel uzavírá, že s