IV.ÚS 4280/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 4280/18 ze dne 23. 4. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Jana Filipa a soudkyně Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, zastoupeného JUDr. Janem Mikšem st., advokátem, sídlem Na Slupi 134/15, Praha 2 - Vyšehrad, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2018 č. j. 54 Co 261/2018-176 a výroku II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. března 2018 č. j. 121 EC 8/2011-158, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Aleny Tesařové, zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem, sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení výše uvedených soudních rozhodnutí, když tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále jeho práva podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 12. 3. 2018 č. j. 121 EC 8/2011-158 rozhodl tak, že se žaloba vedlejší účastnice vůči stěžovateli zamítá (výrok I) a že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 23 820 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok II). Nákladový výrok odůvodnil obvodní soud s odkazy na judikaturu Ústavního soudu tak, že v tomto řízení nebyla řešena problematika vyžadující zvláštní specializaci či právní problematika dosud neřešená. Náklady vynaložené stěžovatelem na zastupování advokátem proto - vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o statutární město, u kterého lze předpokládat dostatečné materiální a personální zabezpečení k tomu, aby bylo schopno kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musel využívat právní pomoc advokátů - nelze považovat za účelně vynaložené, a jejich náhradu proto nelze procesně úspěšnému účastníkovi přiznat podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Stěžovateli tak byla přiznána náhrada nákladů pouze za zaplacené soudní poplatky v celkové výši 23 820 Kč. 3. K odvolání stěžovatele proti výroku II výše rubrikovaného rozsudku obvodního soudu rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením ze dne 26. 9. 2018 č. j. 54 Co 261/2018-176 tak, že se napadený rozsudek ve výroku II potvrzuje (výrok I) a že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů za odvolací řízení ve výši 4 465 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce (výrok II). Městský soud se zcela ztotožnil s právním závěrem obvodního soudu ohledně výroku o nákladech řízení, přičemž odůvodnění obvodního soudu ještě rozšířil, a to i odkazy na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel předně namítá, že mu měly být v souladu s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif"), přiznány režijní paušály, přičemž stěžovatel v této souvislosti poukazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, podle které má na právo na jejich náhradu každý účastník, ať už je právně zastoupen či nikoli. Obecné soudy však stěžovateli režijní paušály nepřiznaly, čímž porušily jeho základní právo na ochranu majetku a na tzv. spravedlivý proces, jakož i ústavně chráněný princip rovnosti účastníků řízení. Stěžovateli dále měla být v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána náhrada za daň z přidané hodnoty. Tuto náhradu stěžovatel v řízení požadoval (naposledy v odvolání ze dne 19. 6. 2018). Nepřiznal-li mu městský soud tuto náhradu, porušil tím jeho základní právo na legitimní očekávání. 5. Stěžovatel dále zejména uvádí, že jeho náklady na právní zastoupení byly vynaloženy účelně, přičemž v tomto směru především namítá, že předmětný spor rozhodně netvoří jeho běžnou agendu, ale že se jedná o spor svou povahou mimořádný, neboť v něm vystupoval na straně žalovaného, jeho předmětem bylo peněžité plnění značné výše a ani po právní stránce není spor o vydání bezdůvodného obohacení sporem jednoduchým (na rozdíl od sporů o zaplacení nájemného, jízdného, vodného a stočného, televizního poplatku atd.). Ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení je totiž zpravidla sporována nejen výše požadované částky (jež je zpravidla předmětem znaleckého posouzení), ale též aktivní a pasivní legitimace účastníků řízení, což jsou otázky přesahující rámec běžné agendy stěžovatele. Pokud se tedy stěžovatel v daném případě rozhodl využít služeb advokáta, nelze na tento postup hledět jako na postup neúčelný a nehospodárný. O složitosti dané věci ostatně vypovídá skutečnost, že byla předmětem dovolacího řízení a věc byla vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení a jednalo se o věc nejudikovanou. Konečně se stěžovatel domnívá, že v daném případě bylo jeho zastoupení advokátem účelné i z procesního hlediska. Stěžovatel v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že shodně jako vedlejší účastnice má i on právo zvolit si právního zástupce a v případě úspěchu ve věci má též právo na zaplacení náhrady nákladů účelně vynaložených na toto právní zastoupení (srov. k tomu čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny). Toto právo má zejména za situace, kdy vedlejší účastnice proti němu uplatnila ke dni podání ústavní stížnosti již 17 žalob na vydání bezdůvodného obohacení v celkové částce přesahující 5 milionů Kč s příslušenstvím a v případě jejího úspěchu jí byla náhrada nákladů na právní zastoupení vždy přiznána. Není důvodu, aby tomu v případě opačném bylo jinak. Z výše uvedených důvodů se domáhá zrušení výroku II napadeného rozsudku obvodního soudu a také napadeného usnesení městského soudu. III. Vyjádření účastníků, vedlejší účastnice a replika stěžovatele 6. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům a vedlejší účastnici. Dále si Ústavní soud připojil spis vedený obvodním soudem. 7. Městský soud ve svém vyjádření zopakoval svou argumentaci z odůvodnění napadeného usnesení, přičemž sdělil, že setrvává na svém názoru, že na daný případ dopadá judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu týkající se dané problematiky a že v tomto případě náklady za zastoupení advokátem na stěžovatelově straně nebyly vynaloženy účelně. 8. Obvodní soud ve svém vyjádření toliko odkázal na odůvodnění svého rozsudku. 9. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření uvedla, že rozhodnutí obvodního soudu i městského soudu o nákladech řízení je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu. V projednávané věci se předmět sporu vztahuje k právní problematice stěžovatelem - tj. statutárním městem - běžně řešené (viz množství obdobných sporů vedených vůči stěžovateli o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemků jiných vlastníků) a v rozhodných právních otázkách v obecné rovině i ustáleně judikované. Se zřetelem k judikatuře Nejvyššího i Ústavního soudu tudíž zásadně není namístě dovozovat účelnost nákladů vynaložených stěžovatelem (statutárním městem) na jeho zastoupení advokátem. 10. Soudce zpravodaj zaslal výše rubrikovaná vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice. Tento reagoval sdělením, že setrvává na svém procesním stanovisku, přičemž opětovně v reakci na výše uvedená vyjádření zdůraznil svou argumentaci uvedenou v ústavní stížnosti a zdůraznil, že upřením náhrady nákladů právního zastoupení obecné soudy porušily základní právo stěžovatele na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny a na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady posouzení ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné pro