IV.ÚS 4306/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 4306/18 ze dne 21. 5. 2019 N 93/94 SbNU 179 Zamítnutí žaloby z rušené držby na základě jiných než zákonem předvídaných skutečností   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudců Jaroslava Fenyka a Jana Filipa o ústavní stížnosti Jana Havelky, zastoupeného JUDr. Ing. Janem Fišerem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018 č. j. 17 Co 245/2018-99, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a městské části Praha 2, se sídlem v Praze 2, náměstí Míru 600/20, zastoupené JUDr. Zdeňkem Veselým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018 č. j. 17 Co 245/2018-99 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018 č. j. 17 Co 245/2018-99 se ruší. Odůvodnění I. Řízení před obecnými soudy 1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud" nebo "nalézací soud") vyhověl usnesením ze dne 7. 5. 2018 č. j. 17 C 84/2018-33 žalobě stěžovatele ve věci ochrany držitele podle § 1007 občanského zákoníku (tzv. žaloba z rušené držby ve smyslu § 176 a násl. o. s. ř.) a uložil vedlejší účastnici povinnost odstranit kovovou mříž instalovanou ve sklepních prostorách na rozhraní půdorysů domů č. p. X1 a X2, které jsou součástí pozemků p. č. X3 a p. č. X4, ležících v katastrálním území Vinohrady, obec Praha (dále jen "dům č. p. X1" a "dům č. p. X2"), a zdržet se další instalace podobných překážek. Vlastníkem domu č. p. X1 je stěžovatel, vlastníkem domu č. p. X2 je hlavní město Praha a jeho správou je pověřena vedlejší účastnice. Nalézací soud dospěl k závěru, že posledním držitelem předmětných sklepních prostor pod domem č. p. X2 byl stěžovatel a vedlejší účastnice jej z této držby svémocně vypudila; shledal proto splnění podmínek pro vyhovění žalobě z rušené držby. 2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud" nebo "odvolací soud") napadeným rozhodnutím citované usnesení obvodního soudu k odvolání vedlejší účastnice změnil tak, že žalobu stěžovatele zamítl a uložil mu nahradit náklady řízení obou stupňů ve výši 13 712 Kč. Podle odvolacího soudu nebylo možné žalobě vyhovět proto, že sklepní prostory bytového domu nejsou samostatnou věcí v právním smyslu, nýbrž představují součást věci - zde konkrétně bytového domu, k němuž přináležejí. Po doplnění dokazování dospěl městský soud k závěru, že z geodetického zaměření z října 2017 (jež bylo vyhotoveno z podnětu vedlejší účastnice a bylo pro ni impulsem k instalaci překážky) vyplývá, že předmětné sklepní prostory tvoří součást domu č. p. X2 ve vlastnictví hlavního města Prahy; držba jich samotných je proto v právním slova smyslu pojmově vyloučena a nejsou splněny zákonné podmínky pro vyhovění žalobě. II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel napadá usnesení odvolacího soudu pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jehož se měl městský soud dopustit tím, že řadu právně významných skutečností při hodnocení právního stavu buď opomenul, nebo se s nimi dostatečně nevypořádal. Dokazování nebylo doplněno řádně a stěžovatel nebyl upozorněn na odlišné právní posouzení věci, v důsledku čehož mu nebyl poskytnut adekvátní prostor k vyjádření a doplnění tvrzení a důkazních návrhů v rozporu s § 118a o. s. ř. [viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2014/10 ze dne 7. 4. 2011 (N 67/61 SbNU 61)]; napadené usnesení odvolacího soudu je pro stěžovatele překvapivé. 4. Městský soud podle stěžovatele dospěl k závěru, že předmětné sklepní prostory jsou součástí domu č. p. X2, aniž by provedl řádné dokazování, vypořádal se s navrženými důkazy a řádně je hodnotil. Podle plánů z doby výstavby stanice metra I. P. Pavlova patří předmětné sklepní prostory k domu č. p. X1 (dále též "prostory") jako náhrada za sklepní prostory pod domem č. p. X1, zabrané dopravním podnikem při výstavbě stanice metra I. P. Pavlova, konkrétně jsou v plánech prostory označeny jako "náhradní sklepy pro dům č. p. X1". O tom, že prostory jsou součástí domu č. p. X1, svědčí i skutečnost, že vedlejší účastnice musela vybourat zeď, aby do nich získala přístup. S plánem provozního úseku metra trasy C a stavby, zpracovaným společností INTERPROJEKT BRNO - adaptace v domech č. p. X2 a X1 dodatek č. 3, půdorys suterénu, se odvolací soud nevypořádal a tento důkaz nijak nehodnotil. 5. Obecné soudy jsou povinny svá rozhodnutí řádně odůvodnit; z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé [srov. nález sp. zn. III. ÚS 94/97 ze dne 26. 6. 1997 (N 85/8 SbNU 287)]. Stěžovatel má za to, že městský soud přednesené argumenty řádně nehodnotil a v odůvodnění napadeného usnesení se s nimi řádně nevypořádal, takže rozhodnutí nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na soudní ochranu. Postupem odvolacího soudu bylo porušeno i právo stěžovatele na pokojné užívání majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dále se Ústavní soud zabýval přípustností ústavní stížnosti ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z principu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti plyne, že Ústavní soud je zásadně oprávněn přezkoumávat pouze meritorní rozhodnutí, jimiž se řízení končí a proti nimž není dostupný žádný další opravný prostředek. Podmínka vyčerpání opravných prostředků je v řízení o žalobě z rušené držby splněna, neboť dovolání není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. g) o. s. ř.; jde o zrychlené řízení se zvláštním režimem, které je svou povahou "hybridem" mezi řízením o návrhu na vydání předběžného opatření a řízením o meritu věci (úprava faktických poměrů, nikoli právních vztahů; chybí prvek dočasnosti, avšak není založena překážka věci rozhodnuté - rei iudicatae). 7. V minulosti nicméně Ústavní soud připustil přezkum rozhodnutí o žalobě z rušené držby, neboť i ta, podobně jako rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření, jsou způsobilá zasáhnout intenzivně do sféry základních práv účastníka řízení [z poslední doby viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3798/17 ze dne 27. 2. 2018, usnesení sp. zn. IV. ÚS 209/18 ze dne 1. 2. 2018, usnesení sp. zn. II. ÚS 3298/16 ze dne 6. 6. 2017 či nález sp. zn. IV. ÚS 3623/15 ze dne 16. 6. 2016 (N 116/81 SbNU 819); všechna rozhodnutí jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz]. Od tohoto závěru neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, a ústavní stížnost je proto přípustná. IV. Vyjádření účastníků řízení a vedlejšího účastníka řízení 8. Po zjištění, že procesní předpoklady projednání věci jsou splněny, připojil Ústavní soud procesní spis a vyžádal vyjádření účastníka řízení i vedlejší účastnice řízení, jež následně zaslal stěžovateli k replice. Městský soud ve svém vyjádření zcela odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, na jehož závěrech setrvává. 9. Vedlejší účastnice uvedla, že se plně ztotožňuje s hodnocením věci odvolacím soudem. Oprávněný držitel musí být nositelem vydržecího práva pro celou věc, nikoli jen pro její neoddělitelnou součást. Vzhledem ke skutečnosti, že bytový dům č. p. X2 je ve vlastnictví hlavního města Prahy, což ani stěžovatel nezpochybňuje, je oprávněná držba předmětných sklepních prostorů právně nemožná. Vedlejší účastnice se neztotožňuje s tvrzením stěžovatele, že se odvolací soud nevypořádal s navrženými důkazy a že neúplně zjistil stav věci. Tvrzení, že podle plánů z doby výstavby stanice metra I. P. Pavlova mělo dojít k přidělení sklepů pod budovou č. p. X2 jako sklepů náhradních pro budovu č. p. X1, nemůže být předmětem řízení zahájeného žalobou z rušené držby. Stěžovatel požaduje po soudu, aby rozhodoval mimo rozsah, který mu právní předpisy stanovují. Byl to sám stěžovatel, který po několik let svým počínáním (užíval-li skutečně sklepní prostory, jak tvrdí) nepřiměřeně zasahoval do práva vedlejší účastnice, potažmo hlavního města Prahy, na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny. Vzhledem k tomu, že v případě stěžovatele nemohlo jít o držbu poctivou, řádnou a pravou, nemohla být ani porušena jeho základní práva. 10. Stěžovatel v replice nad rámec původně předložené argumentace doplnil, že výklad § 1007 a násl. občanského zákoníku ze strany odvolacího soudu fakticky vede k obsoletnosti nově zavedeného řízení na ochranu rušené držby. Odvolací soud i vedlejší účastnice nesprávně vycházejí z neprokázané skutečnosti, že p