IV.ÚS 4342/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 4342/18 ze dne 20. 11. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti 1) S. Z., t. č. ve Vazební věznici Brno, 2) Mgr. Davida Zahumenského, advokáta se sídlem v Brně, Krkoškova 28, 3) JUDr. Pavla Čapčucha, advokáta se sídlem v Brně, Orlí 492/18, 4) JUDr. Petra Kočího, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, 5) JUDr. Ing. Ondřeje Lichnovského, advokáta se sídlem v Prostějově, Palackého 151/10, 6) JUDr. Aleny Kojzarové, advokátky se sídlem v Uhách 108, 7) Mgr. Ilony Medňanské, advokátní koncipientky advokátní kanceláře JUDr. Ilony Pokorné, se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, 8) Mgr. Jany Moosler, rozené Wróblové, advokátky se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, a 9) JUDr. Ing. Adama Černého, LL. M., advokáta se sídlem v Praze 2, Dřevěná 382/2, všech zastoupených doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Optátova 874/46, proti usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 61 UL 26/2018-7 ze dne 24. října 2018 a č. j. 61 UL 27/2018-21 ze dne 9. listopadu 2018, a proti jinému zásahu spočívajícímu v tom, že Městský soud v Brně umístil do spisu vedeného pod sp. zn. 3 T 151/2017 veškerou komunikaci mezi 1. stěžovatelem a jeho obhájci - stěžovateli 2-9, stejně jako veškeré soukromé informace o 1. stěžovateli nesouvisející s trestním řízením, které byly vytěženy z jeho mobilního telefonu a tabletu, a doposud nebyly ze soudního spisu odstraněny, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a České advokátní komory, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. České advokátní komoře se přiznává postavení vedlejšího účastníka. II. Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Napadená rozhodnutí 1. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl návrh prvního stěžovatele, aby byla Městskému soudu v Brně ("dále jen "městský soud"), ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 151/2017, určena lhůta k bezodkladnému odstranění veškeré komunikace mezi stěžovateli 1) a 2) a souvisejících souborů vytěžených z tabletu a mobilního telefonu stěžovatele 1). Usnesením č. j. 61 UL 27/2018-21 ze dne 9. listopadu 2018 krajský soud výrokem I zastavil řízení o (opakovaném) návrhu stěžovatele 1) na určení lhůty k bezodkladnému odstranění veškeré komunikace mezi stěžovateli 1) a 2), dále souvisejících souborů vytěžených z tabletu a mobilního telefonu stěžovatele 1), a výrokem II zamítl stejný návrh stěžovatele 2). Umístění komunikace a dalších souborů do spisu městského soudu sp. zn. 3 T 151/2017 považuje stěžovatel za jiný zásah orgánu veřejné moci. II. Argumentace stěžovatelů 2. Právně zastoupení stěžovatelé ve své ústavní stížnosti splňující náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), obsáhle brojí proti postupu obecných soudů v jejich věci. Uvádějí, že dne 2. 12. 2016 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele 1), který byl téhož dne zadržen, a byla u něj provedena domovní prohlídka, při níž byl zajištěn též jeho tablet (iPad) a mobilní telefon (iPhone), sloužící ke komunikaci s rodinou, uchování rodinných dokumentů a k přípravě strategie obhajoby. Dne 4. 10. 2017 byla k městskému soudu podána obžaloba a věci byla přidělena spisová značka 3 T 151/2017. Opatřením ze dne 23. 11. 2017 pověřil předseda senátu znalce ke zjištění, zda jsou na zajištěných zařízeních informace vztahující se k trestné činnosti, a k převodu obsahu zajištěných zařízení na Blu-ray disk (dále jen "BD"). Proti tomuto postupu, především proti ustanovenému znalci (Kriminalistický ústav Praha), stěžovatelé brojili, neboť tím měla být otevřena možnost seznámit se s e-mailovou komunikací mezi stěžovatelem 1) a jeho obhájci v jiné jeho trestní věci (sp. zn. 46 T 5/2015 Krajského soudu v Brně). Námitky přednesl stěžovatel 1) u hlavního líčení konaného dne 10. 1. 2018, s tím, že nejpozději při hlavním líčení dne 27. 3. 2018 bylo rozhodnutí o námitkách vyhlášeno. Dříve však (dne 28. února 2018) byl BD založen do spisu a předán účastníkům řízení, kteří tak měli získat přístup k cca 20 000 stranám dokumentů stěžovatele 1), ale i k datům osobní povahy. 3. Pro uvedené jednání byl na soudce městského soudu podán kárný podnět stěžovatelem 1) i Českou advokátní komorou (dále jen "ČAK"), ministr spravedlnosti však kárné řízení soudce neinicioval. Stěžovatel 1) proto podal na soudce městského soudu trestní oznámení, stejně jako Spolek na ochranu nezávislé justice ŠALAMOUN; Okresní státní zastupitelství ve Vyškově stěžovatele vyrozumělo, že trestní stíhání zahajovat nebude. 4. V rámci hlavního líčení dne 31. 8. 2018 požádali stěžovatelé 1) a 2) o vynětí BD ze soudního spisu a písemně tuto žádost zopakovali podáními ze dne 3. a 17. 9. 2018. Protože na ni soudce městského soudu nereagoval, podal stěžovatel 2) dne 20. 9. 2018 návrh na určení lhůty, po rozhodnutí krajského soudu ze dne 24. 10. 2018, které bylo doručeno dne 30. 10. 2018. Téhož dne podal opakovaný návrh i stěžovatel 1) - ani tomu krajský soud nevyhověl usnesením doručeným stěžovateli 1) dne 20. 11. 2018. 5. V postupu obecných soudů spatřují stěžovatelé zásah do svých práv, konkrétně práva na respektování rodinného a soukromého života, zakotveného v čl. 8 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí podle čl. 7 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrany jména (čl. 10 Listiny) a listovního tajemství (čl. 13 Listiny). Stěžovatel 1) pak namítá rovněž porušení práva na obhajobu [čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy a čl. 40 odst. 3 Listiny]. Stěžovatelé 2) - 9) tvrdí, že popsaným postupem bylo zasaženo jejich právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), práva na svobodnou volbu povolání (čl. 26 Listiny), porušen zákaz zneužití práv (čl. 17 Úmluvy) a ohraničení možnosti omezení práv (čl. 18 Úmluvy). 6. Všichni stěžovatelé odkazují na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/14 ze dne 20. 12. 2016 (73/2017 Sb. N 246/83 SbNU 793), podle kterého jsou orgány činné v trestním řízení povinny informacím patřícím do nejintimnější sféry jednotlivce věnovat zvýšenou pozornost (oproti ostatním údajům), a následně jim poskytnout důslednější ochranu. Odkazují též i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") k pojmu korespondence, který je nutno vykládat extenzivně, a mimo běžnou komunikaci, jako je komunikace telefonická či listovní, zahrnuje také komunikaci prostřednictvím nových technologií (e-maily, využití internetu a dat uchovávaných na počítačových serverech, včetně hard disků a disket). Stěžovatel 1) odkazuje i na rozhodnutí ESLP č. 50073/99 ze dne 18. 4. 2006 (Chadimová proti České Republice) a nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243). Stěžovatelé 2) až 9) pak odkazují na rozhodnutí, vztahující se k činnosti a komunikaci advokáta č. 12323/11 ze dne 6. 12. 2012 (Michaud proti Francii) a k problematice domovních prohlídek advokátních kanceláří, a č. 30181/05 ze dne 3. 2. 2015 (Pruteanu proti Rumunsku), týkajícího se odposlechu důvěrné komunikace advokáta a klienta a jeho zařazení mezi důkazy obžaloby; stěžovatelům 2) až 9) také nebyl dán účinný prostředek ochrany proti zásahu do jejich základních práv, kterým by se domohli odstranění důvěrné komunikace se stěžovatelem 1). K důvěrnosti komunikace odkazují rovněž na § 88 odst. 1 in fine a § 158d odst. 1, věta druhá, trestního řádu, a také na § 158 a násl. trestního řádu stanovující povinnost zničit záznamy a poznatky s obsahem komunikace mezi advokátem a klientem. 7. Vyžádané vyjádření městského soudu neobsahovalo nové skutečnosti, a proto je Ústavní soud stěžovatelům k případné replice nezasílal. III. Vedlejší účastník 8. Podáním ze dne 22. 5. 2019 požádala ČAK o přiznání postavení vedlejšího účastníka v řízení - s tím, že 8 z 9 stěžovatelů jsou příslušníky advokátního stavu, jejichž práva při výkonu advokacie měla být orgánem veřejné moci porušena; je přesvědčena, že ústavní stížnost překračuje vlastní zájmy stěžovatelů a týká se ochrany důvěrnosti komunikace obviněného s obhájcem. V podání mimo jiné odkázala na stanovisko Rady evropských advokátních komor (dále jen "CCBE") z roku 2017 týkající se povinnosti zachování mlčenlivosti advokáta, podle kterého "[P]odstatou výkonu profese advokáta je být příjemcem tajemství a utajovaných komunikací svých klientů. Bez záruky udržení těchto informací v tajnosti nemůže žádná důvěra existovat. Zachování těchto tajemství je tedy považováno za základní a hlavní povinnost advokátů". 9. ČAK spatřuje v postupu městského soudu narušení důvěrnosti komunikace mezi obhájci a obžalovaným. Závadnost