IV.ÚS 436/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 436/23 ze dne 23. 5. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky Česká republika - Státní pozemkový úřad, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem, sídlem Pobřežní 370/4, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2022 č. j. 28 Cdo 3320/2022-1461 a II. výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. června 2022 č. j. 5 Co 1466/2021-1422, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a byl porušen princip rovnosti lidí v právech zakotvený v čl. 1 větě první Listiny a zákaz diskriminace upravený v čl. 3 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v Českém Krumlově (dále jen "okresní soud") sp. zn. 5 C 171/2019 se podává, že žalobkyně Kateřina Šimůnková se žalobou u Okresního soudu v Domažlicích domáhala nahrazení projevu vůle stěžovatelky s uzavřením smlouvy o převodu konkrétních pozemků v různých katastrálních územích, kromě jiného i tří pozemků v kat. úz. Křenov u Kájova, jednoho pozemku v kat. úz. Černá v Pošumaví, tří pozemků v kat. úz. Frymburk a tří pozemků v kat. úz. Horní Planá. Usnesením ze dne 13. 2. 2019 č. j. 3 C 218/2017-398, 3 C 47/2019-26 Okresní soud v Domažlicích postoupil věc okresnímu soudu. Okresní soud s postoupením nesouhlasil, avšak Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") v usnesení ze dne 18. 6. 2019 vyslovil, že jeho nesouhlas není důvodný. Následný návrh žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Domažlicích zamítl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 8. 2019 č. j. Ncd 101/2019-721 a její ústavní stížnost proti tomuto usnesení (jakož i ústavní stížnosti proti dalším obdobným usnesením) odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 27. 12. 2019 sp. zn. III. ÚS 2970/19 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) pro zjevnou neopodstatněnost. Podáním ze dne 11. 8. 2020 žalobkyně navrhla změnu žaloby a domáhala se nahrazení projevu vůle stěžovatelky s uzavřením smlouvy o převodu specifikovaných pozemků v různých katastrálních územích okresu Český Krumlov. Okresní soud usnesením ze dne 13. 8. 2020 č. j. 5 C 171/2019-859 změnu žaloby nepřipustil, ohledně jednoho pozemku vzala žalobkyně v průběhu řízení žalobu zpět, a okresní soud usnesením ze dne 8. 11. 2021 č. j. 5 C 171/2019-1318 řízení ohledně tohoto pozemku zastavil. Po provedeném dokazování okresní soud rozsudkem ze dne 11. 11. 2021 č. j. 5 C 171/2019-1322 nahradil projev vůle stěžovatelky s uzavřením smlouvy o převodu tří pozemků v kat. úz. Křenov u Kájova, jednoho pozemku v kat. úz. Frymburk a tří pozemků v kat. úz. Horní Planá, neboť u nich shledal naplnění podmínek převoditelnosti. 3. Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, v němž nesouhlasila s posouzením její liknavosti, či svévole, upozorňovala na nedostatek aktivního přístupu žalobkyně a na nesprávné posouzení převoditelnosti požadovaných pozemků (konkrétní důvody formulovala ohledně pěti pozemků). V průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně zpět žalobu v části týkající se čtyř pozemků, které v mezidobí stěžovatelka převedla na jiné osoby, a navrhla, aby byl nahrazen projev vůle stěžovatelky s uzavřením smlouvy o převodu pozemku parc. č. X v kat. úz. Frymburk. Krajský soud neshledal odvolání stěžovatelky důvodným a napadeným rozsudkem zastavil řízení týkající se čtyř pozemků a rozsudek okresního soudu v této části zrušil (I. výrok), změnil rozsudek okresního soudu ve zbývajícím rozsahu tak, že nahradil projev vůle stěžovatelky s převodem pozemku parc. č. X v kat. úz. Frymburk a tří pozemků v kat. úz. Horní Planá (II. výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (III. výrok). V odůvodnění výslovně konstatoval nedůvodnost námitky stěžovatelky o nesprávném posouzení její liknavosti a svévole, vytkl jí částečnou účelovost procesní obrany a selektivní přístup k restituentům a ztotožnil se s převoditelností tří pozemků v kat. úz. Horní Planá. Samostatně věnoval pozornost převoditelnosti pozemku parc. č. X v kat. úz. Frymburk. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je řízení o uspokojení nároku převodem náhradního pozemku oprávněné osobě řízením o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), soud tak není vázán žalobním návrhem a o uspokojení jinými pozemky, než původně v žalobě označenými, nemusí být uvažováno jen v řízení před soudem prvního stupně. Protože účastníci učinili nesporným, že tento pozemek je převoditelný, neboť je stěžovatelkou nabízen ve veřejné nabídce, a učinili nespornou i jeho hodnotu, nic nebránilo, aby ohledně tohoto pozemku nahradil souhlas stěžovatelky s jeho převodem žalobkyni. 4. Rozsudek krajského soudu napadla stěžovatelka dovoláním, jehož přípustnost založila na dvou otázkách: zda má soud při podání více žalob o nahrazení projevu vůle ke stejnému pozemku povinnost posoudit konkurenci nároků oprávněných osob z pohledu tzv. "lepšího práva", a zda za situace, kdy žalobce požaduje vydání náhradního pozemku z veřejné nabídky v řízení o vydání náhradních pozemků, má přednost před oprávněnými osobami, které svůj nárok na náhradní pozemek řádně uplatňují zákonem předpokládaným postupem, tj. účastí ve veřejných nabídkách. 5. Proti II. a akcesorickému nákladovému výroku rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, posléze doplněné, považujíc ho za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř., pro odklon krajského soudu od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, popřípadě pro existenci otázky tímto soudem dosud neřešené. Namítala, že pozemek parc. č. XX v kat. úz. Frymburk byl žalobkyni vydán až na základě jejího návrhu v odvolacím řízení, přičemž krajský soud se zabýval vhodností tohoto pozemku k převodu na žalobkyni až po koncentraci řízení a nezvážil, že uvedený pozemek je navrhován k převodu na jinou oprávněnou osobu v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 2 C 17/2022. Stěžovatelka dále zdůraznila, že předmětný pozemek byl nabízen ve veřejné nabídce, pročež žalobkyně svým požadavkem vzneseným v odvolacím řízení maří systém veřejné nabídky pozemků a upřednostňuje svoji osobu před dalšími restituenty, kteří postupují zákonem předvídaným způsobem. Dále vyjádřila přesvědčení, že předmětný pozemek je nevhodný k převodu oprávněné osobě jako pozemek náhradní, neboť je územním plánem obce Horní Planá označen jako plocha smíšená, obytná, rekreační a nejde tak o pozemek určený k zemědělskému obhospodařování; jeho část je podle územního plánu určena k zastavění stavbou dopravní infrastruktury (cyklostezky), a tedy převod daného pozemku na žalobkyni vylučuje § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 503/2012 Sb."). Krajský soud podle stěžovatelky neodůvodnil, proč nevyhověl jejímu návrhu na provedení důkazu vyjádřením místního stavebního úřadu, jež mělo s ohledem na nepřesnosti v územně plánovací dokumentaci ozřejmit faktickou trasu plánované cyklostezky. Stěžovatelka namítla, že na předmětný pozemek dopadá i výluka podle § 6 odst. 1 písm. f) zákona č. 503/2012 Sb., jelikož je situován v chráněné krajinné oblasti a evropsky významné lokalitě. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání není přípustné, neboť nastolené právní otázky již byly v jeho rozhodovací praxi řešeny, krajský soud se od judikaturou přijatého řešení neodchýlil, není žádného důvodu tyto otázky dovolacím soudem znovu posoudit odchylně, proto napadeným usnesením dovolání odmítl (I. výrok) a stěžovatelce uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení (II. výrok). V odůvodnění, kromě jiného, připomenul podmínky (ne)vhodnosti pozemků k převodu oprávněným osobám a zdůraznil, že z jeho rozhodovací praxe vyplývá, že nevhodnost konkrétního pozemku k vydání oprávněné osobě jako pozemku náhradního nepůsobí ani jeho zařazení do veřejné nabídky, a jen ze samotné okolnost