IV.ÚS 440/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 440/21 ze dne 30. 3. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky Mileny Veselé, zastoupené JUDr. Arturem Ostrým, advokátem, sídlem Arbesovo náměstí 257/7, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2020 č. j. 20 Cdo 2390/2020-585 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. února 2020 č. j. 84 Co 326/2019-563, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a České republiky - Úřadu vlády České republiky, sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Praha 1 - Malá Strana, a Jaroslava Veselého, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že ve věci výkonu rozhodnutí pro 84 567 556 Kč s příslušenstvím a 8 246 700 Kč s příslušenstvím Okresní soud v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") k návrhu stěžovatelky usnesením ze dne 14. 8. 2019 č. j. 16 E 8/2017-529 zastavil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité věci ve společném jmění stěžovatele a vedlejší účastnice, a to pozemku p. č. st. X1, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. X2, v obci a katastrálním území L. (dále jen "nemovitá věc"), (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů výkonu rozhodnutí (výrok II.). Okresní soud dovodil, že tímto výkonem rozhodnutí vymáhané deliktní závazky vedlejšího účastníka podle § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen "zákon č. 40/1964 Sb."), nespadají do společného jmění manželů (dále též "SJM") a výkon rozhodnutí proto nemůže za této situace postihovat majetek tvořící společné jmění manželů. 3. Proti usnesení okresního soudu podala vedlejší účastnice (oprávněná) odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh stěžovatelky na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl (výrok I.). Dále rozhodl, že stěžovatelka je povinna nahradit vedlejší účastnici jako oprávněné náklady řízení před okresním soudem ve výši 1 200 Kč (výrok II.) a dále je povinna nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 1 983 Kč (výrok III.). Krajský soud konstatoval, že zastavení výkonu rozhodnutí je třeba projednat podle § 262b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2015 (dále jen "o. s. ř."). "Zvláštním právním předpisem" podle tohoto ustanovení je pak právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek vedlejšího účastníka, který je předmětem výkonu rozhodnutí. S ohledem na dobu vzniku závazku vedlejšího účastníka danou pácháním trestné činnosti vedlejším účastníkem (od října 2008 do prosince 2009) je zvláštním právním předpisem, na jehož základě je třeba posoudit, zda je majetek ve SJM postižen nepřípustně, zákon č. 40/1964 Sb. Krajský soud přisvědčil okresnímu soudu, že vymáhaný závazek přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům vedlejšího účastníka a stěžovatelky podle § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., tudíž je výlučným závazkem vedlejšího účastníka. Z § 262a odst. 1 věty první o. s. ř. vyplývá, že podle právního stavu v době vzniku dluhu vedlejšího účastníka bylo přípustné postihnout SJM povinného a jeho manžela. Krajský soud proto dovodil, že výkon rozhodnutí je veden pro závazek vedlejšího účastníka vzniklý před 1. 1. 2014 z deliktního jednání vedlejšího účastníka, za trvání manželství vedlejšího účastníka a jeho manželky, přičemž rozsah SJM nebyl nikdy modifikován. Při posuzování otázky, zda postižení majetku tvořícího součást SJM pro výlučný dluh vedlejšího účastníka v daném případě nebrání existence skutečností uvedených v § 267 odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, dospěl krajský soud k závěru, že to je z povahy věci vyloučeno. Krajský soud proto dovodil, že uspokojení vymáhané pohledávky vedlejší účastnice ze SJM je přípustné, proto usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh stěžovatelky na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl. 4. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka dovolání. V záhlaví uvedeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatelky podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto, poněvadž není přípustné. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí krajského soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a stěžovatelkou předestřená argumentace není způsobilá zpochybnit jeho správnost. Nejvyšší soud přitom v odůvodnění vysvětlil, proč stěžovatelkou odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016 sp. zn. 20 Cdo 1722/2016, ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. 20 Cdo 3416/2016 a ze dne 26. 8. 2016 sp. zn. 20 Cdo 5402/2015) na posuzovanou věc nelze aplikovat. 5. Nejvyšší soud poukázal na to, že k totožným námitkám stěžovatelky a vedlejšího účastníka se vyjádřil již v usnesení ze dne 24. 2. 2020 sp. zn. 20 Cdo 2714/2019 a v usnesení ze dne 21. 4. 2020 sp. zn. 20 Cdo 320/2020 [Ústavní soud usnesením ze dne 31. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 2056/20 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí odmítl]. Vyložil v nich, že na základě ustálené judikatury Nejvyššího soudu při aplikaci § 262b odst. 1 o. s. ř., ve znění novely provedené zákonem č. 139/2015 Sb., účinné od 1. 7. 2015, lze postihnout majetek v SJM pro vymožení dluhu, jenž podle občanského zákoníku netvoří SJM. Rozsah postižitelnosti majetku v SJM nebo majetku manžela povinného je třeba posuzovat podle právního předpisu účinného v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem soudního výkonu rozhodnutí, což je v dané věci § 143 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. (k tomu srov. též § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen "zákon č. 89/2012 Sb."). Proto je aplikace § 732 zákona č. 89/2012 Sb., v předmětné věci vyloučena. Nejvyšší soud poukázal na to, že podle právního stavu v době vzniku dluhu vedlejšího účastníka (tedy podle právního stavu do 31. 12. 2013) je podstatné, zda vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství, a zda (ne)byl předmětem vypořádání SJM. Je nepochybné, že předmětný dluh vedlejšího účastníka vznikl za trvání manželství, které dosud nebylo rozvedeno (k vypořádání SJM nedošlo). Následku uspokojení výlučného dluhu povinného vzniklého za trvání manželství z majetku v SJM je vystaveno jakékoliv SJM v režimu do 31. 12. 2013 a tento následek je judikaturou Nejvyššího soudu dlouhodobě dovozován (viz např. usnesení ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. 20 Cdo 1427/2017, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 26. 4. 2018 sp. zn. III. ÚS 933/18 odmítl). 6. Byť stěžovatelka výslovně petitem ústavní stížnosti nenavrhuje zrušení usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo její dovolání odmítnuto, z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že napadá jak rozhodnutí krajského soudu, tak i navazující usnesení Nejvyššího soudu. Rozhodnutí o posledním opravném prostředku stěžovatelka označila způsobem, který Ústavnímu soudu umožňuje, aby je vzal v úvahu a přezkoumal, aniž by bylo nutné stěžovatelku vyzývat k upřesnění petitu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 256/08 a ze dne 7. 12. 2004 sp. zn. IV. ÚS 406/04; dále viz rozsudek Evropského soudu pro lidská zpráva ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004, č. 5767/00). II. Argumentace stěžovatelky 7. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že krajský soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a to od rozhodnutí ze dne 2. 11. 2016 sp. zn. 20 Cdo 1722/2016, které potvrzuje, že z dluhu by měl být zavázán výlučně sám vedlejší účastník, a není tedy možné, aby byl dluh zahrnut do SJM. Dále se odchýlil od rozhodnutí ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, ze kterého je zjevné, že za daného skutkového a právního stavu je nutno vycházet z účinných procesních předpisů, a proto je nutno aplikovat při rozhodování dané věci aktuálně účinný občanský soudní řád - tento však neupravuje možnost postihnout ve vykonávacím řízení majetek, který je součástí SJM, pro vymožení dluhu, který do SJM nepatří. Rovněž se odchýlil od rozhodnutí ze dne 26. 8. 2016 sp. zn. 20 Cdo 5402/2015, ze kterého vyplývá, že vznikl-li předmětný dluh vedlejšího účastníka za trvání manželství vedlejšího účastníka a stěžovatelky v letech 2008 a 2009, tj. ještě před