IV.ÚS 446/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 446/20 ze dne 5. 5. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Josefa Fialy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky J. D., zastoupené Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem, sídlem U Starého mostu 111/4, Děčín, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 5. prosince 2019 č. j. 23 Co 177/2019-998 a rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9. října 2018 č. j. 0 P 13/2011-955, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu ve Svitavách, jako účastníků řízení, a P. D., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví, neboť je názoru, že jimi byly porušeny její základní práva a svobody zaručené v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud uvádí jen stručně jeho obsah, neboť v této věci probíhala četná řízení a účastníkům jsou známa. Ze spisu Okresní soud ve Svitavách (dále jen "okresní soud") sp. zn. 0 P 13/2011 vyplynulo, že okresní soud rozsudkem ze dne 25. 8. 2010 č. j. 0 Nc 348/2010-29 schválil dohodu rodičů a svěřil nezletilé děti D. J. a L. do péče stěžovatelky (jejich matky) a P. D. (otec a vedlejší účastník) stanovil výživné. Rozsudkem okresního soudu ze dne 1. 4. 2014 č. j. 0 P 13/2011-370 došlo ke změně péče nezletilých dětí D., které byly svěřeny otci, a stěžovatelce bylo stanoveno výživné. Rozhodnutí bylo přijato za situace, kdy o obě děti fakticky na základě jejich přání pečoval otec již od 4. 12. 2013. Vztahy mezi stěžovatelkou a dětmi byly vyhrocené, děti se odmítly vrátit zpět do její péče. Následně do doby zahájení řízení o styku matky s oběma dcerami z úřední povinnosti probíhal styk s matkou na základě předběžného opatření okresního soudu ze dne 15. 12. 2014 č. j. 0 P 13/2011-422 a předběžného opatření ze dne 28. 4. 2015 č. j. 0 P 13/2011-481 (každý pátek s nezl. J., počínaje 22. 5. 2015, v lichém týdnu od 15:00 do 16:30 hodin v Centru J. J. Pestalozziho ve Svitavách za přítomnosti pracovníka tohoto centra). 3. Předmětem řízení před Ústavním soudem je úprava styku nezletilé J. s matkou. Rozsudkem okresního soudu ze dne 9. 10. 2018 č. j. 0 P 13/2011-955; 11 P a Nc 156/2016 byl upraven styk matky s nezletilou dcerou J. (dcera L. je již zletilá) v rozsahu každý rok v sobotu o Velikonocích, první sobotu v červenci, první sobotu v listopadu a 26. 12., a to vždy od 11:30 hodin do 16:00 hodin s tím, že se styk uskuteční pouze tehdy, pokud matka minimálně 7 dnů před jeho termínem otci písemně doporučeným dopisem nebo formou SMS zprávy na uvedené číslo telefonu sdělí, že se na stanovený styk dostaví. Matka je oprávněna ve stanovenou dobu před domem, ve kterém má nezletilá bydliště, nezletilou od otce ke styku převzít a je povinna ji otci po ukončeném styku ve stanovenou dobu na stejném místě vrátit. Otec je povinen nezletilou ve stanovenou dobu a místě matce ke styku předat a po ukončeném styku nezletilou převzít, stejně jako je povinen nezletilou na styk s matkou řádně připravit (výrok I.). Okresní soud žádnému z účastníků (výrok II.) a ani státu (výrok III.) nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 5. 12. 2019 č. j. 23 Co 177/2019-998 potvrdil rozsudek okresního soudu a stěžovatelce byla uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 638,40 Kč. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že i přesto, že byly splněny všechny podmínky pro styk s nezletilou J., je upraven tak, jako by byl soudem zakázán. Soud sice akcentuje právo matky na styk s nezletilou alespoň v minimální míře, avšak způsob, jakým ho nastavil, prakticky vede k vyloučení možnosti jeho realizace. Stěžovatelka úpravu styku považuje za zásah do jejího práva matky podílet se na péči a výchově jejího nezletilého dítěte. Soud nevzal v úvahu její neuspokojivý zdravotní stav a to, že bydlí ve značné vzdálenosti a nevyhověl důvodnému návrhu, aby k předání nezletilé dcery došlo v místě bydliště matky v D., protože má problém s cestováním do místa bydliště nezletilé do J. S ohledem na nízkou intenzitu styku by nezletilou J. ani otce nadměrně nezatěžoval a umožnil by stěžovatelce alespoň omezený kontakt s nezletilou. Ačkoli je vztah nezletilé k matce komplikovaný, je v nejlepším zájmu nezletilé udržovat s matkou kontakt, aby v průběhu času mohlo dojít k obnovení jejich vztahu. Tento fakt obecné soudy v rozhodnutích zmínily, ale svým výrokem ho zcela popřely. 6. Stěžovatelka vyslovila přesvědčení, že napadená rozhodnutí tak zcela vyloučila styk matky s nezletilou, jsou v rozporu s právem na zachování rodinného života a povedou k absolutnímu rozpadu veškerých sociálních vazeb. Ačkoli to soudy nepovažovaly za prokázané, stěžovatelka zastává názor, že otec nemá zájem podporovat styk nezletilé J. se stěžovatelkou a jejími rodinnými příslušníky. Po svěření do jeho péče se dlouhodobě nedařilo styk realizovat, protože otec ovlivňuje nezletilou, narušuje řádné předání do její péče a nezletilá začala odmítat styk s ní. Stěžovatelka poukázala na skutečnost, že byla vyloučena z právní pozice pečujícího rodiče do pozice rodiče s právem styku, který jí byl prakticky zakázán. Z výše vyložených důvodů má stěžovatelka za to, že v její věci došlo k zásahu do základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 10, čl. 32 a čl. 36 Listiny (práva na soudní ochranu). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podkladu, jestliže by řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele, anebo by napadené soudní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, resp. postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nálezy ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425), či ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. 9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše), a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 10. Jádro ústavní stížnosti tvoří nesouhlas stěžovatelky se závěry obecných soudů, podle nichž obecné soudy nerespektovaly právo stěžovatelky na zachování rodinného života, nevzaly v úvahu její zdravotní stav, a to, že není schopna absolvovat cestu z D. do místa bydliště nezletilé. 11. Ústavní soud v této souvislosti předesílá, že rozhodování o svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů či do jejich