IV.ÚS 4468/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 4468/12 ze dne 23. 9. 2013 N 167/70 SbNU 553 Právo osoby zúčastněné na řízení podle soudního řádu správního vyjádřit se k návrhu na přiznání odkladného účinku správní žaloby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka - ze dne 23. září 2013 sp. zn. IV. ÚS 4468/12 ve věci ústavní stížnosti České štěrkopísky, spol. s r. o., se sídlem v Praze 9, Cukrovarská 34, zastoupené Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 9, Jandova 8, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 A 145/2012-61-62 ze dne 18. září 2012 o přiznání odkladného účinku správní žaloby, kterou podali vedlejší účastníci v souvislosti s řízením o umístění stavby, za účasti 1. Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, 2. Ing. Jana Dvořáka, zastoupeného Mgr. Martinem Buchtou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Panská 6, a 3. Pavla Váni, zastoupeného Mgr. Martinem Buchtou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Panská 6, jako vedlejších účastníků řízení. I. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. 9 A 145/2012-61-62 ze dne 18. září 2012 bylo zasaženo do práva stěžovatelky na spravedlivý proces. II. Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 A 145/2012-61-62 ze dne 18. září 2012 se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka s odkazem na porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. 2. Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") sp. zn. 9 A 145/2012 (dále jen "spis") Ústavní soud zjistil, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím (dále jen "napadené rozhodnutí") městský soud rozhodl o přiznání odkladného účinku žalobě vedlejších účastníků Dvořáka a Váni, a to v rozsahu, v němž žaloba směřuje proti rozhodnutí vedlejšího účastníka Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, sp. zn. S-MHMP 839154/2012/OST/Ka ze dne 22. července 2012 (dále jen "rozhodnutí magistrátu"), jímž bylo v odvolacím řízení potvrzeno opravné rozhodnutí odboru výstavby a územního rozhodování Úřadu městské části Praha 18 č. j. MC18/276-2/2012/OVÚR/KI ze dne 13. dubna 2012 (dále jen "opravné rozhodnutí"), kterým uvedený stavební úřad opravil pochybení v územním rozhodnutí č. j. MC18/124-9/2011/OVÚR/KI ze dne 27. května 2011 (dále jen "územní rozhodnutí"), jímž bylo rozhodnuto k žádosti stěžovatelky o umístění stavby "Míchací centrum Letňany" (dále jen "stavba"). II. 3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že podle § 73 odst. 2 soudního řádu správního soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Uvedené zákonné ustanovení je podle stěžovatelky i v praxi soudu vykládáno tak, že stanoví čtyři podmínky pro přiznání odkladného účinku žaloby - musí existovat návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žaloby, protistrana žalobce musí dostat možnost se k návrhu vyjádřit, újma způsobená žalobci výkonem nebo jinými právními následky rozhodnutí by byla větší než újma, jež může vzniknout jiným osobám, a přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Pátou podmínku pak měl dovodit v nálezu sp. zn. II. ÚS 310/04 ze dne 26. dubna 2005 (N 93/37 SbNU 269) Ústavní soud a tato podmínka spočívá v tom, že též osoba zúčastněná na řízení musí dostat možnost se k návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby vyjádřit. 4. Stěžovatelka namítá, že městský soud vydal napadené rozhodnutí, aniž by byly splněny všechny výše uvedené podmínky, přičemž podle stěžovatelky nebyly splněny především výše uvedené podmínky uvedené jako třetí a pátá. Rozhodnutím magistrátu nemohlo být podle stěžovatelky jakkoliv zasaženo do práv vedlejších účastníků Dvořáka a Váni, kterým tedy nebyla a nebude způsobena žádná újma, na rozdíl od stěžovatelky, které může napadené rozhodnutí způsobit nemožnost pokračování ve stavebním řízení. Především však podle stěžovatelky soud rozhodl o vydání napadeného rozhodnutí, aniž by ji o probíhajícím řízení jakkoliv vyrozuměl a aniž by jí dal možnost se vyjádřit k návrhu na jeho vydání, přičemž i v podané žalobě byla stěžovatelka jako osoba zúčastněná na řízení výslovně označena. 5. Podle stěžovatelky se tak při vydání napadeného rozhodnutí městský soud neřídil ústavně konformním výkladem § 34 a 73 soudního řádu správního vycházejícím z nálezu sp. zn. II. ÚS 310/04, který mu je přitom znám. Stěžovatelka v této souvislosti dále cituje z usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2147/08 ze dne 6. října 2008 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz), v němž se Ústavní soud vyjadřuje k nosným důvodům uvedeným v nálezu sp. zn. II. ÚS 310/04, a uvádí, že zcela totožných pochybení se dopustil městský soud při vydání napadeného rozhodnutí. III. 6. Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření městského soudu a vedlejších účastníků řízení. 7. Za městský soud se k ústavní stížnosti vyjádřila předsedkyně senátu 9 Ca JUDr. Naděžda Řeháková. Uvedla, že důvody přiznání odkladného účinku žalobě proti opravnému rozhodnutí spočívaly v tom, že z podkladů správního řízení nebylo možné jednoznačně vyloučit, že předmětná oprava nesprávností neznamenala materiální změnu v umístění stavby na jiném pozemku. Pokud nebylo zřejmé, zda jde skutečně o pouhou opravu zřejmých nesprávností, a nikoliv o částečnou změnu umístění stavby na jiném pozemku, a tato oprava vyvolala u vedlejších účastníků Dvořáka a Váni nejistotu a domněnku změny umístění stavby s dopadem do jejich práv jako účastníků řízení, městský soud shledal, že v důsledku opravy zůstávají dosavadní stav umístění pozemku a dosavadní vypořádání práv vedlejších účastníků Dvořáka a Váni nejisté. Protože umístění stavby je pro další vedení stavebního řízení zásadní a určující, městský soud podle vyjádření shledal, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro tyto vedlejší účastníky větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a že toto není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 8. Městský soud dále uvádí, že pokud by opravné rozhodnutí skutečně nebylo jen rozhodnutím o opravě zřejmých nesprávností, ale zakládalo by nové materiální rozhodnutí o jiných právních vztazích k pozemkům, došlo by ve vztahu k vedlejším účastníkům Dvořákovi a Váňovi k nepoměrně větší újmě než ostatním osobám včetně stěžovatelky, neboť jí bylo územním rozhodnutím i přes provedenou opravu založeno právo umístění stavby a toto právo se odkladem účinnosti rozhodnutí o opravě textu územního rozhodnutí nemění. Přiznání odkladného účinku se váže podle městského soudu toliko k opravnému rozhodnutí správního orgánu a znamená pouze to, že k účinkům této opravy prozatím nedošlo, a proto stěžovatelka není tímto odkladem jakkoliv zasažena na svých právech. 9. S ohledem na smysl institutu odkladného účinku žaloby i jeho včasného použití podle vyjádření zákon nestanovil, že by soud měl pro účely svého rozhodnutí o odkladném účinku rozhodnout až po vyjádření osoby zúčastněné na řízení, jejíž účast vedle žalobce a žalovaného jedině přichází v úvahu v řízení o soudním přezkumu správních rozhodnutí. Podle městského soudu soudní řád správní v § 73 odst. 2 zahrnuje pouze žalobce a žalovaného a postavení a práva osoby zúčastněné na řízení jsou upraveny v § 34. Soud tedy v dané věci podle § 73 soudního řádu správního postupoval a rozhodl v zákonné lhůtě 30 dnů po opatření vyjádření žalovaného, přičemž z dosavadního soudního spisu bylo možné učinit úvahu o nejednoznačnosti povahy provedené opravy a o tom, že by tento stav mohl vést k nepoměrně větší újmě u vedlejších účastníků Dvořáka a Váni. 10. Městský soud podle svého vyjádření neporušil zákon ani právo stěžovatelky na spravedlivý proces, protože soudu zákon neukládá, že by v počátečním stadiu přezkumného řízení, v němž má nejpozději do 30 dnů rozhodnout o návrhu na odkladný účinek žaloby, měl rozhodovat až po vyjádření osoby zúčastněné na řízení. Městský soud sice uznává, že v některých případech je opatření vyjádření osoby zúčastněné na řízení namístě, avšak v projednávané věci k rozhodnutí o odkladném účinku mohl přistoupit na podkladě dosavadního stavu soudního spisu, přičemž nepovažoval za nezbytné opatřovat stanovi