IV.ÚS 448/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 448/21 ze dne 23. 3. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky J. M., zastoupené JUDr. Zdeňkem Poštulkou, advokátem, sídlem U Javorky 976, Česká Třebová, proti I. výroku usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2021 č. j. 25 Cdo 3990/2019-690 a I. výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 2019 č. j. 19 Co 111/2019-626, a s ní spojeném návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a obchodní korporace PRVNÍ PRIVÁTNÍ CHIRURGICKÉ CENTRUM, spol. s r. o., sídlem Labská kotlina 1220/69, Hradec Králové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny její základní práva a svobody zaručené v čl. 7 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále stěžovatelka podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu navrhla, aby Ústavní soud uložil Okresnímu soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") povinnost nahradit jí náklady řízení o ústavní stížnosti. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že okresní soud rozsudkem ze dne 9. 1. 2019 č. j. 16 C 33/2012-555 (druhým rozsudkem v této věci) zamítl žalobu, jíž se stěžovatelka domáhala po vedlejší účastnici částky 1 176 382 Kč s příslušenstvím. Tato částka zahrnovala náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 300 000 Kč, náhradu bolestného ve výši 210 306 Kč, vrácení ceny uhrazené za lékařský zákrok u vedlejší účastnice ve výši 71 700 Kč, náhradu nákladů za další operace ve Spojených státech amerických, Chrudimi a Praze ve výši 470 320 Kč, náhradu nákladů na překlady a cestovné ve výši 24 056 Kč a zadostiučinění z titulu ochrany osobnosti ve výši 100 000 Kč. Okresní soud zjistil, že stěžovatelka u vedlejší účastnice v roce 2011 podstoupila plastickou operaci prsů za užití implantátů, po jehož provedení došlo k potížím (vznik píštěle, zánětu) a potřebě dalších zákroků, od nichž stěžovatelka odvozovala nárok na náhradu újmy. Shledal, že vedlejší účastnice stěžovatelku v písemném informovaném souhlasu neseznámila se zvýšeným rizikem provedení zákroku z důvodu předchozího onkologického onemocnění prsu, ale vzal za prokázané, že o zvýšeném riziku byla stěžovatelka zpravena alespoň ústně. Podle okresního soudu by odpovědnost vedlejší účastnice nebyla založena ani v případě, že by se stěžovatelce této informace dostalo. Podle znaleckého posudku bylo u stěžovatelky riziko komplikací vyšší o 10 %. Z výpovědi jejího bývalého partnera vyplynulo, že stěžovatelka by zákrok podstoupila přes všechna rizika, protože tehdy byla čerstvě zamilovaná a chtěla vypadat co nejlépe. Okresní soud uvedl, že vedlejší účastnice nepochybila, když stěžovatelku neinformovala o alternativních metodách zákroku v podobě transplantace vlastních tukových buněk nebo prokrvené tkáně z hýždě či lopatky. Podle znaleckého ústavu užití tukových buněk nebylo v té době ještě obecně akceptováno. Užití vlastní prokrvené tkáně zanechává jizvy. Stěžovatelka alternativu s užitím prokrvené tkáně zavrhla v roce 2012, kdy jí tento zákrok nabízeli lékaři v Chrudimi. Podle okresního soudu by ji tedy zavrhla i v roce 2011 u vedlejší účastnice, byla-li by jí tehdy nabídnuta. Okresní soud vyšel ze znaleckého posudku, podle něhož vedlejší účastnice zvolila metodu slibující nejlepší možný výsledek a nemohla učinit více, aby pooperačním komplikacím zabránila. Operace nebyla bezprostřední příčinou infekce. Uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno porušení povinností vedlejší účastnice a žalobu zamítl. 3. Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozsudkem, jehož I. výrok je napaden ústavní stížností a jímž potvrdil rozsudek okresního soudu v části, v níž byla žaloba zamítnuta ohledně částky 409 099 Kč s příslušenstvím. Dále rozsudek okresního soudu změnil tak, že se žalobě vyhovuje v částce 71 700 Kč s příslušenstvím (II. výrok), a ohledně částky 695 583 Kč ho zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (III. výrok). V odvolacím řízení zopakoval a doplnil dokazování a ztotožnil se s tím, že o zvýšeném riziku byla stěžovatelka informována alespoň ústně, nikoli však v dostatečné míře. Navíc vůbec (ani ústně) nebyla zpravena o možné alternativě v podobě aplikace vlastních tukových buněk. Z velké řady důvodů krajský soud vyhodnotil jako nevěrohodnou výpověď stěžovatelčina bývalého partnera. Z doplňující výpovědi znalce dovodil, že riziko metody, jíž stěžovatelka podstoupila, bylo vyšší o 20 % (10% riziko komplikací v podobě hematomů a vedle toho 10% riziko vzniku píštěle). O výši tohoto rizika včetně toho, že zvolená metoda nemohla zajistit symetrii prsou, stěžovatelka nebyla poučena. Při řádném poučení o rizicích a alternativách by se podle krajského soudu stěžovatelka pro operaci u vedlejší účastnice nerozhodla. Krajský soud nepřisvědčil závěru okresního soudu, že operační zákrok v roce 2011, revizní operace a pooperační péče u vedlejší účastnice byly lege artis. Stěžovatelce totiž nebyla nasazena antibiotická clona, která je v takových případech běžně aplikována a jež má bránit zánětu. Podle krajského soudu je dána odpovědnost vedlejší účastnice za to, že musel být stěžovatelce vyňat z pravého prsu implantát, a za škody, které v souvislosti s tím vznikly. Podstatnou část požadavku na náhradu škody tvořily náklady na plastickou operaci na klinice Esthé, jež stěžovatelka podstoupila až po péči u vedlejší účastnice. Na klinice Esthé jí byl upraven stav prsou pomocí transplantace tukových buněk. Dané náklady však nebyly vynaloženy v příčinné souvislosti s porušením povinností vedlejší účastnice. Na klinice Esthé se podle krajského soudu stěžovatelka podrobila zákroku, který by podle svého přesvědčení zvolila již v roce 2011, byla-li by o povaze zákroku u vedlejší účastnice náležitě poučena. K vynaložení nákladů na klinice Esthé by tak podle krajského soudu došlo, i kdyby nebylo dáno pochybení vedlejší účastnice, nebylo tak důvodu, aby je nahrazovala vedlejší účastnice. Nároky za náklady na klinice Esthé, s tím souvisejícím cestovným a bolestným činily dohromady 409 099 Kč. Na tuto částku stěžovatelka nárok neměla a krajský soud se ztotožnil se zamítnutím žaloby okresním soudem. Naopak dospěl k závěru, že stěžovatelka má nárok na 71 700 Kč, které zaplatila za operační výkon u vedlejší účastnice, neboť poskytnutý lékařský výkon byl vadný a stěžovatelka od smlouvy odstoupila. V příčinné souvislosti s porušením povinností vedlejší účastnice byly i náklady vynaložené na vynětí prsních implantátů voperovaných vedlejší účastnicí, které si vynutil zdravotní stav stěžovatelky po operaci u vedlejší účastnice (k jejich vynětí došlo ve Spojených státech amerických), nárok na bolestné (vyjma bolestného vztahujícího se k operaci na klinice Esthé), náklady na překlady i tlumočné a nárok na ochranu osobnosti. Ohledně těchto nároků však okresní soud nevedl žádné dokazování, proto jeho rozsudek v této části (zamítnutí žaloby v částce 695 583 Kč) krajský soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání odmítl I. výrokem napadeného usnesení, neboť námitky překvapivosti a nepředvídatelnosti rozsudku krajského soudu nezaložily přípustnost dovolání. Jejich prostřednictvím stěžovatelka dovolacímu soudu nepoložila právní otázku ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), ale poukázala na vadu řízení, k níž však lze přihlédnout podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen u přípustného dovolání. Vedle toho Nejvyšší soud uvedl, že rozsudek krajského soudu nebylo možno označit za překvapivý. Nárok byl od počátku posuzován jako nárok na náhradu škody, jehož úspěšné uplatnění si žádá mimo jiné tvrzení a prokázání příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vzniklou újmou. Stěžovatelce muselo být od počátku jasné, že vylíčení a doložení příčinné souvislosti je podmínkou jejího úspěchu ve věci. Ani argumentace k příčinné souvislosti nezaložila přípustnost dovolání. Existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, zkoumá-li se zda jsou dvě události po faktické stránce ve vztahu příčiny a následku. Krajský soud vycházel z toho, že zákroky na klinice Esthé měly povahu následně zvolené alternativy k neúspěšnému zákroku u vedlejší účastnice, kterou by stěžovatelka při řádné