IV.ÚS 448/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 448/23 ze dne 11. 4. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Lakhbira Singha Sandhu, zastoupeného Mgr. Jiřím Slováčkem, Ph.D., advokátem sídlem Panská 895/6, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2022 č. j. 30 Cdo 3378/2022-165, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2022 č. j. 25 Co 232/2022-142 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. dubna 2022 č. j. 47 C 49/2022-125, a o návrhu s ní spojeném na zrušení části § 9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a části položky 8a přílohy k témuž zákonu, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Stěžovatel napadá usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud"), Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Nejvyššího soudu uvedená výše s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva na spravedlivý proces a na přístup k soudu a spravedlnosti podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). 2. S ústavní stížností stěžovatel spojil také návrh na zrušení "ustanovení § 9 zákona České národní rady č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o následcích nezaplacení soudního poplatku, a zrušení soudního poplatku dle položky 8a téhož zákona za návrh na zahájení řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem." II. Posouzení splnění procesních předpokladů řízení 3. Ústavní stížnost byla doručena Ústavnímu soudu včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem, předcházelo jí vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje, a splňuje tedy všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). III. Rekapitulace procesního vývoje 4. Napadeným usnesením obvodní soud zastavil občanské soudní řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), neboť stěžovatel jako žalobce nezaplatil celý soudní poplatek ve výši 2 000 Kč z žaloby ve lhůtě stanovené usnesením obvodního soudu ze dne 21. 3. 2022 č. j. 47 C 49/2022-119, které mu bylo doručeno dne 31. 3. 2022; rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení a podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích rozhodl o vrácení zaplacené části soudního poplatku ve výši 1 700 Kč. 5. Podstata věci tkvěla v tom, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek společně s podáním žaloby, proto byl usnesením na č. l. 119 vyzván k uhrazení soudního poplatku ve výši 2000 Kč do patnácti dnů od doručení výzvy, a to v kolcích na připojeném tiskopisu, nebo na bankovní účet soudu. Usnesení mělo jednu stranu, ale tiskopis k němu připojen nebyl. Stěžovateli bylo doručeno dne 31. 3. 2022 prostřednictvím jeho právního zástupce, který na ně reagoval tak, že je zaslal zpět soudu, aniž uvedl důvod. Dne 4. 4. 2022 stěžovatel zaplatil bankovním převodem ze zahraničí na soudním poplatku částku 1 700 Kč, přičemž k platbě zadal částku 2 000 Kč, avšak 300 Kč z toho připadlo na poplatkovou dispozici SHA (shared). Ve výpisu platby z účtárny soudu je uvedena položka 1 700 Kč a položka 300 Kč, která je označena "SHA". Příslušná soudkyně považovala částku 1 700 Kč za zálohu a dotazem v účtárně soudu zjistila, že ke dni 26. 4. 2022 zbytek soudního poplatku doplacen nebyl. Proto vydala napadené usnesení, které stěžovateli bylo doručeno dne 13. 5. 2022. Ten dne 5. 5. 2022 zaslal soudu na jeho účet částku 700 Kč. 6. Stěžovatel se proti usnesení obvodního soudu odvolal a na podkladě tohoto odvolání městský soud napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu a současně žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Městský soud vyšel především z toho, že podle § 7 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích je soudní poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti, která podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích v případě poplatku za řízení vzniká podáním žaloby či jiného návrhu na zahájení řízení. Primárně je tedy soudní poplatek splatný již v tomto okamžiku, zákon o soudních poplatcích stanoví však v § 9 odst. 1 povinnost soudu vyzvat při jeho nezaplacení účastníka řízení v soudcovské lhůtě, která nesmí být kratší než 15 dní. Podle § 9 odst. 1 in fine zákona o soudních poplatcích se k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí této lhůty nepřihlíží. Podle městského soudu stěžovatel soudní poplatek ve lhůtě určené ve výzvě obvodního soudu v plné výši nezaplatil, tedy zastavení řízení bylo jediným zákonným důsledkem. Městský soud připomněl judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu k relevantní právní úpravě a neshledal postup obvodního soudu v nynější věci za s ní rozporný. Námitku, že k výzvě soudu nebyl přiložen v ní avizovaný tiskopis na vylepení soudních kolků a že stěžovatel je cizozemec, takže neměl možnost fyzicky v České republice soudní poplatek vylepením kolků zaplatit, vypořádal městský soud tím, že výzva splňovala všechny náležitosti podle příslušné instrukce Ministerstva spravedlnosti, že stěžovateli nepřiložení tiskopisu ve splnění poplatkové povinnosti vylepením kolků nebránilo, neboť to není podmínkou, naopak jsou přijímány kolky vylepené již přímo na žalobě. S oporou o judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu pak městský soud připomněl, že zaplacení soudního poplatku není osobní povinností žalobce, tedy že místo něj ji fyzicky mohl splnit i jeho právní zástupce. Skutečnost, že stěžovatel je cizím státním občanem, pak podle městského soudu nic nevypovídá o jeho možnosti splnit poplatkovou povinnost osobně či prostřednictvím právního zástupce ani zřídit si bankovní účet v České republice. Stěžovatel přitom v reakci na doručení výzvy neuvedl žádné skutečnosti, které by mu měly ve splnění poplatkové povinnosti bránit, a ani nepožádal o prodloužení soudcovské lhůty k zaplacení. K námitce, že stěžovatel zaplatil celou částku poplatku a obvodní soud z ní svévolně vyloučil částku 300 Kč, uvedl městský soud, že platba byla označena mezinárodně platným kódem SHA, jehož významu si stěžovatel byl i podle textu odvolání dobře vědom. Stěžovatel tedy sám při platbě zvolil tento kód, který znamená, že plátci jsou účtovány ceny České národní banky, že jím provedená úhrada bude snížena o poplatky zprostředkujících bank a poplatky banky příjemce. Úhrada tak byla snížena o příplatek za příkaz k úhradě do zahraničí ve výši 300 Kč v souladu s platným ceníkem. Neznalosti českých právních předpisů se pak podle městského soudu stěžovatel dovolávat nemohl, neboť byl zastoupen právním profesionálem. Podle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/2021 ze dne 30. 3. 2021 je pak povinností poplatníka soudního poplatku, aby se tento dostal řádně a včas do dispozice soudu bez ohledu na to, jaký způsob jeho úhrady zvolí. Pokud tedy stěžovatel při platbě ze zahraničí nevzal v potaz důsledky zvolení kódu SHA, jde tato skutečnost k jeho tíži. Pochybení poplatníka podle městského soudu ani v judikatuře Ústavního soudu není důvodem nepostupovat podle § 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Dotaz na účtárnu pak městský soud vyhodnotil jako zcela logické ověření, zda byl zbytek soudního poplatku doplacen, či nikoliv. Podle městského soudu by pak ani stěžovatelem požadovaná komunikace obvodního soudu nemohla na věci ničeho změnit, neboť k ní by mohlo dojít až po uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku, tedy již opožděně. Stěžovatel měl tedy dostatečný prostor poplatkovou povinnost splnit, které podle městského soudu nevyužil. Městský soud rovněž podotkl, že zastavení řízení nezakládá překážku věci rozsouzené, tedy stěžovateli nebrání nic v tom, aby žalobu podal znovu, kromě eventuálního promlčení, což je ovšem rovněž otázkou stěžovatelova přístupu. 7. Stěžovatel brojil proti tomuto usnesení městského soudu dovoláním, jež Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud připomněl závěr svého usnesení ze dne 30. 11. 2021 sp. zn. 21 Cdo 1958/2021 (publ. jako Rc 76/2022 SbSRS), podle něhož i technická chyba či pochybení při bezhotovostním převodu uskutečňovaném bankou, v jejichž důsledku nedošlo k p