IV.ÚS 453/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 453/24 ze dne 18. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky M. B., zastoupené JUDr. Veronikou Janošíkovou, advokátkou, sídlem Kpt. Nálepky 2224, Louny, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2023 č. j. 126 Co 125/2023-426 a rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 28. června 2023 č. j. 0 P 37/2022-360, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Rakovníku, jako účastníků řízení, a J. P., zastoupeného JUDr. Janem Běleckým, advokátem, sídlem Dukelských hrdinů 59, Rakovník, a nezl. L. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že obecné soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně žádá o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí obecných soudů. 2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, jakož i z vyžádaného spisového materiálu se podává, že obecné soudy se zabývaly návrhem otce nezletilé (vedlejšího účastníka) na úpravu styku. 3. Okresní soud v Rakovníku (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem rozhodl, že otec je oprávněn se s nezletilou stýkat nejprve formou asistovaného styku, za přítomnosti stěžovatelky a psycholožky, v prostorách Dětského centra Kladno, příspěvkové organizace, a to jednou týdně ve dnech 17. 7. 2023, 24. 7. 2023, 31. 7. 2023 a 7. 8. 2023, vždy od 15:00 do 16:00 hodin. V období od 19. 8. 2023 do 31. 10. 2023 je oprávněn se otec stýkat s nezletilou každý lichý týden v sobotu od 9:00 hodin do 17:00 hodin a od 1. 11. 2023 každý lichý týden do soboty od 9:00 hodin do neděle do 17:00 hodin (výrok I.), současně soud rozhodl o speciální úpravě styku o prázdninách (výrok II.) a o nákladech řízení (výroky III. a IV.). V řízení před okresním soudem byla provedena řada důkazů, mj. výslech nezletilé, několik lékařských zpráv nezletilé předložených stěžovatelkou, zprávy ze školských a jiných zařízení či výslech znalců (znalce z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, specializace psychologie rodiny a výchovy a znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví zdravotnické, specializace klinická psychologie dětí a dospělých). Na podkladě zjištěného skutkového stavu poté dospěl soud k závěru, že je v zájmu nezletilé, aby se s otcem stýkala. Vycházel přitom primárně ze znaleckého posudku, podle něhož odmítání otce je u nezletilé způsobeno z vysoké míry jejím ovlivňováním stěžovatelkou a babičkou z matčiny strany. Při rozhodování o rozsahu styku soud reflektoval vyjádření znalců a skutečnost, že nezletilá otce neviděla téměř tři roky a je v jejím zájmu, aby nový kontakt s otcem navázala pozvolněji. V podrobnostech Ústavní soud odkazuje zejména na stěžejní body 27. a 28. odůvodnění napadeného rozsudku. Dále soud konstatoval, že v tomto konkrétním případě nastaly okolnosti případu, které odůvodnily přiznání náhrady nákladů řízení vynaložených v řízení otcem (viz blíže bod 30. odůvodnění napadeného rozsudku). Soud rovněž uložil stěžovatelce povinnost nahradit státu náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku (viz bod 31. odůvodnění napadeného rozsudku). 4. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu ve výroku I. a II. tak, že otec je oprávněn se s nezletilou stýkat počínaje 1. 1. 2024 každou sobotu v měsíci lednu a únoru od 10:00 do 11:00 hodin formou asistovaného styku realizovaného zaměstnanci Area Fausta s. r. o., počínaje 1. 3. 2024 každý kalendářní týden v sobotu od 10:00 do 15:00 hodin a počínaje 1. 5. 2024 každý lichý kalendářní týden od soboty 10:00 do neděle 16:00 hodin a dále upravil zvláštní režim styku o prázdninách. Ve výroku III. rozhodl krajský soud o povinnosti stěžovatelky hradit náklady státu spojené s vypracováním znaleckého posudku a ve výroku IV. rozhodl o tom, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění napadeného rozsudku se ztotožnil se závěry okresního soudu ohledně rozsahu styku nezletilé s otcem. Ke změně výroků I. a II. rozsudku okresního soudu přistoupil krajský soud kvůli potřebné návaznosti na samotné rozhodnutí a částečnému omezení časové dotace tak, aby byl přechod mezi rodiči pro nezletilou komfortnější. K rozhodnutí o náhradě nákladů státu uvedl, že výsledek řízení i jeho průběh, poměřovaný procesními postoji rodičů, jej vedl k jednoznačnému závěru, že povinnost platit náklady státu spojené s vypracováním znaleckého posudku má stíhat pouze stěžovatelku, u níž nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nejprve odůvodňuje žádost o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí tvrzením, že nedisponuje finančními prostředky k zaplacení nákladů státu ve výši 112 221,70 Kč. Byla by nucena pro tyto účely čerpat úvěr. Tato situace je způsobilá uvrhnout ji i nezletilou do tíživé finanční (i existenční) situace. 6. Následná argumentace stěžovatelky brojí právě proti rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů státu spojených s vypracováním znaleckého posudku. Tvrdí, že soudy konstatovaly, že právě stěžovatelka zapříčinila zadání znaleckého posudku, jelikož odmítala kontakt nezletilé s otcem a vyhledala opakovanou psychologickou pomoc pro nezletilou. Podle stěžovatelky však soudy zcela opomíjí předložené lékařské zprávy a doporučení pediatra, který psychologickou poradnu pro nezletilou doporučil. Současně poukazuje na projevené přání nezletilé, která v daném řízení (i nadále) zcela odmítala kontakt s otcem a dodává, že sama opakovaně v řízení před obecnými soudy deklarovala a dokládala, že ve styku otci s nezletilou nebránila. Měl to být právě otec, který o kontakt s nezletilou neprojevoval zájem. Uložení povinnosti k náhradě nákladů státu stěžovatelka vnímá jako "trest" za to, že nebyla schopna nezletilou přimět ke kontaktu s otcem. Má za to, že by náklady neměla hradit sama, ale současně s otcem. 7. Další oblast námitek stěžovatelky směřuje proti závěrům obecných soudů o vhodnosti a rozsahu nařízeného styku nezletilé s otcem. Uvádí, že žádný ze soudců nemůže bez náležité odbornosti stanovit, jaký čas bude nutný k postupnému nenásilnému navykacímu režimu styku otce s nezletilou za pomoci asistovaných kontaktů. Obecné soudy nepřihlédly podle stěžovatelky k výpovědi nezletilé, která se od počátku soudního řízení staví k otci negativně a odmítá s ním jakýkoliv kontakt. Takový postup obecných soudů je v rozporu s právem na soudní ochranu, a to tím spíše, že soudkyně okresního soudu při pohovoru s nezletilou na ni vyvíjela nepatřičný nátlak. 8. Poslední výtky stěžovatelky směřují proti dokazování obecných soudů. Tvrdí, že navrhovala doplnění dokazování výslechy svědků k prokázání nevhodného a agresivního chování otce. V průběhu řízení stěžovatelka opakovala, že otec se dopouštěl násilného chování, a to nejen v době společného soužití, ale i následně při styku s nezletilou. Bez provedení těchto důkazů nemohly obecné soudy náležitě zjistit skutkový stav věci, jelikož se dostatečně nezabývaly osobností otce a jeho chováním k nezletilé. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, vyjma výroků I. a II. napadaného rozsudku okresního soudu, které byly změněny napadeným rozsudkem krajského soudu (výroky I. a II.). V tomto rozsahu není Ústavní soud příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno [viz § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka 10. Soudce zpravodaj v rámci přípravy vyzval účastníky a vedlejšího účastníka řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili (§ 42 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). 11. Krajský soud v zaslaném vyjádření konstatuje, že se zabýval všemi odvolacími námitkami, vysvětlil svůj náhled na věc, doplnil dokazování provedené soudem prvního stupně aktuálními důkazy, shrnul skutková zjištění, uvedl, jak věc posoudil po právní stránce, a své závěry vysvětlil. Jeho rozhodnutí proto nemůže nepřípustným způsobem zasahovat do základních práv stěžovatelky. 12. Okresní soud za