IV.ÚS 456/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 456/24 ze dne 20. 11. 2024 Odůvodnění neprovedení důkazu v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky D. K., zastoupené JUDr. Romanem Haisem, advokátem, sídlem Palackého třída 2203/186, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2024 č. j. 4 Tdo 1167/2023-409, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. ledna 2023 č. j. 4 To 243/2022-295 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. září 2022 č. j. 5 T 116/2022-258, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2024 č. j. 4 Tdo 1167/2023-409 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. ledna 2023 č. j. 4 To 243/2022-295 byla porušena základní práva stěžovatelky zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2024 č. j. 4 Tdo 1167/2023-409 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. ledna 2023 č. j. 4 To 243/2022-295 se ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Trestní soudy uznaly stěžovatelku vinnou z podvodu, kterého se dopustila na spoluvězeňkyni během výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatelka se před trestními soudy bránila také argumentací, že několik měsíců před tím, než měla dle obžaloby spáchat přečin podvodu, ve věznici potratila. Proto byla ve špatném psychickém stavu, potřebovala péči psychiatra a užívala léky. Tím popírala svou schopnost se v daném období přečinu podvodu vůbec dopustit. V průběhu odvolacího řízení navrhla, aby si soud k důkazu vyžádal její lékařskou zprávu z doby výkonu trestu. Ani s uvedenou argumentací ani s návrhem na provedení důkazu se však odvolací soud nijak nevypořádal. Nejvyšší soud jako soud dovolací následně tento postup schválil. Ústavní soud proto nynějším nálezem zrušil rozhodnutí dovolacího a odvolacího soudu. II. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 2. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušit rozhodnutí uvedená v záhlaví, kterými podle ní trestní soudy porušily její ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. 3. Městský soud v Brně uznal rozsudkem stěžovatelku vinnou spácháním přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku. Stěžovatelka se podle městského soudu dopustila přečinu tím, že v době od 31. 10. 2019 do 14. 11. 2019, kdy ve věznici vykonávala dříve uložený trest odnětí svobody, vylákala na poškozené, své spoluvězeňkyni, částku 180 000 Kč za předstíranou právní pomoc. Stěžovatelka totiž poškozené nabídla pomoc v soudních řízeních, ve kterých poškozená vystupovala. Stěžovatelka podle městského soudu tvrdila, že má známosti mezi soudci a státními zástupci a že pracovala na státním zastupitelství. Tyto informace ale nebyly pravdivé a poškozené nijak pomoci nemohla. Stěžovatelce se přesto podařilo vylákat částku 180 000 Kč, kterou poškozená stěžovatelce zaslala prostřednictvím své sestry (částku nechala zaslat ve dvou platbách na bankovní účet stěžovatelky s uvedeným účelem platby "vrácení půjčky"). Městský soud stěžovatelku odsoudil k trestu odnětí svobody v délce 2 let a pro výkon trestu ji zařadil do věznice s ostrahou. Současně stěžovatelce uložil povinnost nahradit škodu ve výši 180 000 Kč. 4. Před městským soudem se stěžovatelka především bránila tím, že předkládala vlastní verzi skutkových událostí. Tvrdila, že se s poškozenou znala již předtím, než se setkaly ve výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatelka měla v roce 2015 zájem o koupi automobilu v autosalonu, kde pracovala i poškozená. Stěžovatelka poškozené předala jako zálohu částku 180 000 Kč v hotovosti, k tomu dostala příjmový pokladní doklad. Když se ale stěžovatelka vrátila další den k dokončení koupě automobilu, v autosalonu jí sdělili, že poškozená na místě nepracuje a ke koupi tak nedošlo. Poškozená jí v té době prý předala lísteček s kontaktními údaji, který soudu předložila. Během hlavního líčení též tvrdila, že problémy s koupí automobilu následně nedořešila, protože se musela věnovat svému trestnímu řízení, ve kterém byla obviněna z pokusu o úvěrový podvod (jde o jiné trestní řízení než to, které vedlo k nyní napadeným rozhodnutím). 5. Během hlavního líčení před městským soudem jak stěžovatelka, tak její obhájce opakovaně poukázali na to, že stěžovatelka před údajným spácháním přečinu ve věznici potratila. Stěžovatelka tím např. vysvětlovala, proč v nynější věci předložila některé důkazy až před soudem, neměla důvěru v policii. Její obhájce navíc zpochybnil, že by stěžovatelka byla schopná během výkonu trestu odnětí svobody krátce po této zkušenosti vytvořit fiktivní příběh, který podle obžaloby měla poškozené spoluvězeňkyni přednést, aby z ní vylákala peníze (srov. záznam z hlavního líčení ze dne 26. 9. 2022). 6. Městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že v nynější věci proti sobě stály dvě výpovědi. Přisvědčil verzi poškozené, že se se stěžovatelkou poprvé seznámila až ve výkonu trestu odnětí svobody a že na ní stěžovatelka částku 180 000 Kč vylákala za předstíranou právní pomoc. Poškozená předložila soudu dopisy, které si se stěžovatelkou psaly. Z jednoho plynulo, že stěžovatelka poškozené psala, že jí "zařídila" nějakou blíže neurčenou záležitost, v dalším se pak stěžovatelka poškozené dotazovala na číslo účtu. Poškozená k tomu uvedla, že poté, co zjistila, že pro ni stěžovatelka nemůže v jejích soudních řízeních nic zařídit, chtěla částku 180 000 Kč vrátit, což podle ní vzájemné dopisy dokládaly. 7. Výpověď stěžovatelky, stejně jako její celkovou obranu, městský soud nepovažoval za věrohodnou. Městský soud mimo jiné uvedl, že poškozená v době, kdy mělo dojít k předání částky 180 000 Kč jako zálohy za automobil, již v autosalonu nepracovala. Verze stěžovatelky, která se prý o tuto částku začala zajímat až ve výkonu trestu odnětí svobody, se jeví jako značně nepravděpodobná. Příjmový pokladní doklad, kterým stěžovatelka dokládala předání peněz, označil za zjevně padělaný. Lísteček s kontaktními údaji poškozené zase podle městského soudu jen stěží mohl být sepsán v roce 2015, protože byl v perfektním stavu a jeho podobě více odpovídalo, že jej stěžovatelka dostala od poškozené ve věznici. 8. Současně stěžovatelka tvrdila, že ve výkonu trestu byly s poškozenou nejprve kamarádky, probíraly spolu řadu věcí. Poškozená stěžovatelce mj. říkala o svém advokátovi a stěžovatelka měla zájem o to, aby ji zastupoval. Část vzkazů, které si ve věznici posílaly, se tak týkala možnosti, aby stěžovatelku zastupoval ve věci obnovy řízení advokát poškozené, stěžovatelka mu chtěla zaslat zálohu a z toho důvodu též žádala poškozenou o číslo účtu jejího zástupce. 9. Městský soud uvedl, že poškozená se do výkonu trestu dostala poprvé a byla v zoufalé životní situaci, mj. se snažila dostat svou dceru mimo péči svého manžela. Stěžovatelku naopak městský soud zhodnotil jako velmi sociálně zdatnou a schopnou působit na lidi empaticky. Tomu odpovídala i dřívější práce stěžovatelky v pohřebním ústavu. Poškozená podle městského soudu postupovala naivně. Pro stěžovatelku byla snadnou kořistí. Z přiložených dopisů bylo navíc patrné, že poškozená požadovala vrácení peněz a stěžovatelka poškozenou vyzývala, aby jí sdělila číslo účtu. Naopak verzi stěžovatelky označil městský soud za nevěrohodnou. K odkazům na prodělaný potrat a stěžovatelčin následný psychický stav se městský soud nikde v napadeném rozsudku nevyjádřil. 10. Při ukládání trestu městský soud zhodnotil mj. trestní minulost stěžovatelky, která byla již čtyřikrát trestána, převážně pro majetkovou trestní činnost. Žádné polehčující okolnosti městský soud neshledal, jako přitěžující okolnosti naopak hodnotil kromě stěžovatelčiny trestní minulosti i to, že stěžovatelka zneužila situaci jiné odsouzené ve výkonu trestu. 11. Proti rozsudku městského soudu se stěžovatelka odvolala. V odvolání především obhajovala tvrzení, která na svou obranu uváděla před městským soudem. Vytýkala městskému soudu, že nenařídil provedení znaleckého posudku k ověření, zda příjmový pokladní doklad z roku 2015 vypsala poškozená či někdo jiný. Rozsudek městského soudu též označila za nepřezkoumatelný, jelikož městský soud např. uvedl, že bylo namístě využít zásady in dubio pro reo, což by znamenalo postup ve prospěch stěžovatelky. Současně se ohradila proti hodnocení své osoby a poškozené. Městský soud podle stěžovatelky tendenčně stěžovatelku hodnotil jako velmi sociálně zdatnou, empatickou, zatímco poškozenou vnímal jako osobu zoufalou, zlomenou a snadno manipulovatelnou. Poukázala na to, že ona sama však v době, kdy se měla přečinu dopustit, byla v péči psychiatra