IV.ÚS 457/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 457/10 ze dne 18. 7. 2013 N 124/70 SbNU 133 Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu po indosaci směnky   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka - ze dne 18. července 2013 sp. zn. IV. ÚS 457/10 ve věci ústavní stížnosti Márie Kotlárové, právně zastoupené advokátem Mgr. Milošem Znojemským, se sídlem Velké náměstí 29, Hradec Králové, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009 sp. zn. 5 Cmo 341/2009, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti, spojené s návrhem na zrušení § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový. I. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009 sp. zn. 5 Cmo 341/2009 bylo zasaženo do práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009 sp. zn. 5 Cmo 341/2009 se ruší. III. Návrh na zrušení ustanovení § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, se odmítá. Odůvodnění I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 16. 2. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaného rozsudku vrchního soudu. Své podání spojila stěžovatelka s návrhem na zrušení ustanovení § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, (dále též jen "ZSŠ"). 2. Poté, co byly odstraněny vady návrhu, přezkoumal Ústavní soud podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. 3. Dne 21. 1. 2001 (patrně však až 21. 1. 2002) uzavřela stěžovatelka se společností FAST FINANCE, s. r. o., smlouvu o půjčce podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, na jejímž základě jí byla vyplacena částka 6 000 Kč určená na výstavbu, úpravu nebo údržbu nemovitosti s tím, že ke splacení dojde v 21 týdenních splátkách po 420 Kč. Smluvní strany se dále dohodly na tom, že pro případ prodlení se dlužnice zavazuje zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,8 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení a věřitel je oprávněn požadovat okamžitou úhradu celé dlužné částky. K zajištění svých závazků z předmětné smlouvy o půjčce předala stěžovatelka věřiteli blankosměnku vlastní, splatnou bez protestu u věřitele, vystavenou dlužníkem v den podpisu smlouvy o půjčce, a to bez vyplnění data splatnosti a směnečné sumy. Po splacení cca jedné poloviny půjčky stěžovatelka přestala splácet a věřitelka doplnila v souladu se smlouvou do blankosměnky částku 30 320 Kč a směnku rubopisem převedla na vedlejší účastnici řízení o ústavní stížnosti, tedy GORASAN COMPANY LIMITED, která dne 21. 1. 2009 podala u Krajského soudu v Hradci Králové žalobu na vydání směnečného platebního rozkazu. Proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu podala stěžovatelka námitky, o nichž bylo rozhodnuto rozsudkem jmenovaného soudu tak, že směnečný platební rozkaz byl ponechán v platnosti. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem, jímž rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 4. Stěžovatelka ve svém návrhu uvádí, že vedlejší účastnice a společnost FAST FINANCE, s. r. o., úzce spolupracují při uplatňování směnek vůči většímu počtu osob. K indosaci vyplněných směnek dochází zcela zjevně právě s ohledem na velice okleštěné možnosti obrany žalovaného ze směnky proti majiteli, který nabyl směnku indosací. 5. Vlastník blankosměnky na ni doplnil částku odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,8 % denně z půjčené částky 6 000 Kč, což sice odpovídá smluvnímu ujednání, nicméně je tímto způsobem prostřednictvím směnky vymáhán více než pětinásobek dlužné částky. Dohodnuté sankce za případné prodlení splacení dluhu jsou natolik vysoké, že se jedná o půjčku lichvářskou, a z toho důvodu je smlouva o půjčce neplatná. Podle judikatury se za rozpornou s dobrými mravy považuje smluvní pokuta či jinak nazvaná sankce pro případ prodlení, jež činí více než 90-100 % z jistiny ročně. V tomto konkrétním případě činí roční úrok ze smluvní pokuty 292 %. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, podle něhož nebyla prokázána spojitost mezi vedlejší účastnicí a remitentem, kteří sídlí shodně na Kypru. Stěžovatelka spatřuje porušení práva na spravedlivý proces v neúplném a nesprávném posouzení dané věci odvolacím soudem, který ji nesprávně zhodnotil a nepřihlédl k námitkám stěžovatelky. Postup vedlejší účastnice a společnosti FAST FINANCE, s. r. o., je cíleným jednáním, kdy je osobám s nejnižšími příjmy poskytnuta půjčka nepatrné hodnoty a je podepsána blankosměnka, která je posléze vyplněna na částku mnohonásobně převyšující jistinu. Navíc v daném případě stěžovatelka cca 3 000 Kč již uhradila. Takový postup je fakticky sofistikovanou formou lichvy, kdy je zneužíváno nízké právní povědomí adresátů půjček a je nepřípustným způsobem využíván zákon směnečný a šekový, neboť jeho ustanovení § 17 znemožňuje žalovanému ze směnky uplatnit v případě indosace námitky, které by měl proti původnímu majiteli směnky. Stěžovatelka dále nesouhlasí se závěry vrchního soudu, že se v daném případě nejednalo o spotřebitelský úvěr, a není tedy možné aplikovat zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Soud naopak dospěl k závěru, že půjčka byla poskytnuta na zakoupení, výstavbu, opravu nebo údržbu nemovitosti. Z charakteru výše půjčky je přitom patrné, že půjčka nebyla poskytnuta na výstavbu, opravu nebo údržbu nemovitosti. III. 6. Přípisem ze dne 20. 7. 2010 se k předmětné ústavní stížnosti vyjádřil prostřednictvím předsedy senátu JUDr. Zdeňka Kovaříka také Vrchní soud v Praze, který uvedl, že současná právní koncepce tvrzení a prokazování ve zkráceném řízení směnečném vychází z ustanovení § 175 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."), podle něhož je žalovaným ten, kdo je povinen tvrdit na svou obranu proti platební povinnosti ze směnky všechny skutečnosti, které považuje za významné. Má-li v tomto směru povinnost tvrzení žalovaný, pak má podle ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř. také důkazní povinnost k těmto svým tvrzením. Požadavek stěžovatelky na přenesení důkazního břemene na protistranu, vycházející z úvahy, že důkazní povinnosti má mít ten z účastníků občanského soudního řízení, pro něhož je její splnění snazší, postrádá oporu v zákoně. 7. Dále vrchní soud konstatoval, že se ve svém rozsudku zabýval též recentní judikaturou, přičemž tou, která se vztahuje k posouzení námitky neplatnosti smluvní pokuty, se odvolací soud nezabýval, neboť nemohl-li takto vznesenou námitku jako stěžovatelce věcně nepříslušející věcně posoudit, pak nemohl v rámci tohoto posouzení ani přihlédnout k rozhodnutím, na něž stěžovatelka v obecné rovině poukazovala. 8. K namítané protiústavnosti ustanovení § 17 ZSŠ odvolací soud uvedl, že zákonná překážka přenosu kauzálních námitek na další nabyvatele směnky je logickým důsledkem abstraktnosti a nespornosti závazků z těchto cenných papírů a může být prolomena jen v případě, prokáže-li směnečný dlužník, že nový majitel nabyl směnku nepoctivě. Stěžovatelka se mýlí, domnívá-li se, že zrušení tohoto ustanovení by mělo za následek neexistenci důvěrnických indosamentů, resp. přípustnost jakýchkoli námitek směnečných dlužníků vůči jakýmkoli majitelům směnky. Citované ustanovení není prostředkem umožňujícím zneužití směnky, ale právě naopak slouží k ochraně směnečného dlužníka proti nepoctivému nabyvateli směnky. 9. Stěžovatelka využila svého práva k zaujetí repliky k vyjádření Vrchního soudu v Praze a uvedla, že společnost FAST FINANCE, s. r. o., postupovala obdobně ve vztahu k tisícům spotřebitelů, kteří měli zájem o drobné půjčky. Ve vztahu k tisícům osob byly neoprávněně vyplněny blankosměnky na mnohonásobek dlužné částky za situace, kdy po několika měsících přestali dlužníky navštěvovat osoby inkasující v zastoupení společnosti FAST FINANCE, s. r. o., splátky úvěrů. Stěžovatelka zdůraznila, že hlavní úskalí je třeba spatřovat v ustanovení § 17 ZSŠ. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že v seriózních médiích, jakož i v rámci internetu lze dohledat velký rozsah protiprávního jednání společností FAST FINANCE, s. r. o., a GORASAN COMPANY LIMITED. Stěžovatelka je toho názoru, že jsou dány důvody pro zásah Ústavního soudu, kterým by bylo zamezeno účelovému využívání až zneužívání ustanovení zákona směnečného a šekového společnostmi poskytujícími spotřebitelské úvěry, kdy jako zajištění slouží blankosměnka. Stěžovatelka podotýká, že současná právní úprava neumožňuje výstavci obranu ani v případě, kdy je zřejmé, že došlo k neoprávněnému