IV.ÚS 461/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 461/09 ze dne 27. 4. 2009   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudců Pavla Rychetského a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti A. P., zastoupeného Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem Vyšehradská 423/27, 128 00 Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2009 sp. zn. 44 To 60/2009 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. prosince 2008 sp. zn. 43 Nt 2046/2008, spolu s návrhem o přednostní projednání věci, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 2. března 2009 doručen návrh stěžovatele na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se domáhá zrušení výše označených rozhodnutí. Současně stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud návrh projednal jako věc naléhavou mimo pořadí. Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že došlo k porušení jeho základních práv a svobod zaručených čl. 90 a čl. 96 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zejména ve vztahu k jeho právu na osobní svobodu vyjádřeného v čl. 8 Listiny a čl. 5 odst. 4 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel uvedl, že využil svého práva zaručeného mu čl. 5 odst. 4 Úmluvy a ve smyslu § 72 odst. 3 tr. ř. podal žádost o propuštění z vazby, kterou doplnil návrhem na přijetí písemného slibu a záruky důvěryhodné osoby a požádal, aby byl soudem před rozhodnutím o jeho žádosti osobně slyšen. Dle jeho názoru byl postup obecných soudů v řízení o jeho vazebním stíhání v rozporu s ustanoveními trestních předpisů. Jak soud prvního stupně i soud odvolací hodnotily skutkový stav a důvodnost vazby formálně, aniž by se důkladně seznámily s aktuálním stavem trestního řízení. Obecné soudy rozhodovaly v neveřejném zasedání bez jeho přítomnosti i bez přítomnosti jeho obhájce, čímž byl zkrácen na svých právech, neboť mu nebyla dána možnost vyjádřit se k důkazům, kterými byla zdůvodňována existence vazebních důvodů a neměl možnost svoji žádost doplnit. Dále namítal, že probíhající vazba je nezákonná a v řízení dochází k neodůvodněným průtahům v rozporu s čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny. II. Z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 2046/2008, jejž si Ústavní soud vyžádal, z obsahu napadených soudních rozhodnutí, jakož i z odůvodnění ústavní stížnosti, zjistil Ústavní soud následující: Stěžovatel je stíhán pro trestné činy padělání a pozměňování peněz podle ustanovení § 140 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák. za použití § 143 tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Trestná činnost, pro kterou je stíhán, je podrobně rozvedena v odůvodnění napadených usnesení obecných soudů, přičemž celková výše způsobené škody v případě dokonání trestného činu by představovala 116.000.000,- Kč. Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. června 2008 sp. zn. 43 Nt 54/2008 z důvodů § 67 písm. a), c) tr. ř. Městský soud v Praze zamítl stížnost stěžovatele usnesením ze dne 10. července 2008 sp. zn. 44 To 400/2008. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 8. září 2008 sp. zn. 1 KZV 121/2008 rozhodla o ponechání stěžovatele ve vazbě. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou dne 8. října 2008 při jednání odvolacího soudu osobně doplnil o nabídku písemného slibu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. října 2008 sp. zn. 44 To 562/2008 stížnost stěžovatele zamítl jako nedůvodnou a současně rozhodl o nepřijetí písemného slibu. Stěžovatel dne 19. listopadu 2008 podal žádost o propuštění na svobodu, kterou postupně doplnil o návrhy na přijetí písemného slibu a záruky důvěryhodné osoby. Obvodní soud pro Prahu 1 v neveřejném jednání usnesením ze dne 10. prosince 2008 sp. zn. 43 Nt 2046/2008 žádost stěžovatele o propuštění z vazby zamítl a současně rozhodl o nepřijetí písemného slibu stěžovatele a záruky důvěryhodné osoby. Proti citovanému usnesení, které bylo stěžovateli doručeno dne 22. prosince 2008, podal stěžovatel stížnost. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. února 2009 sp. zn. 44 To 60/2009 stížnost stěžovatele zamítl. Tato rozhodnutí napadl stěžovatel ústavní stížností. V mezidobí státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 30. prosince 2008 sp. zn. 1 KZV 121/2008 rozhodla o dalším ponechání stěžovatele ve vazbě. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel stížnost nepodal. III. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřili účastníci řízení: Obvodní soud pro Prahu 1 odkázal na obsah odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí. Městský soud v Praze konstatoval, že v předmětné trestní věci postupoval v souladu s trestněprávními předpisy a právo stěžovatele na spravedlivý proces neporušil. Dále uvedl, že stížnost proti napadenému usnesení nebyla odůvodněna tak, aby mohl výslech stěžovatele při soudním jednání přinést nové okolnosti, zejména když byl stěžovatel slyšen Městským soudem v Praze dne 8. října 2008 v řízení o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce v Praze ze dne 8. září 2008 sp. zn. 1 KZV 121/08. Účastník řízení navrhl, aby Ústavní soud stížnost stěžovatele jako nedůvodnou odmítl. Oba účastníci ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vyslovili souhlas, aby Ústavní soud rozhodl ve věci bez ústního jednání. Stěžovateli byla zaslána vyjádření účastníků na vědomí a stěžovatel ve stanovené lhůtě k nim zaslal repliku, ve které polemizoval se závěry obecných soudů a vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. IV. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh stěžovatele splňuje formální (procesní) předpoklady umožňující jeho následné věcné projednání a dospěl k závěru, že zákonné podmínky byly splněny. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud již mnohokráte zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a zejména v řízení o ústavní stížnosti střeží dodržování ústavně zaručených základních práv a svobod. Výjimku z tohoto pravidla tvoří toliko situace, kdy by na úkor stěžovatele soudy vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud v projednávaném případě uvádí, že osoby vzaté do vazby mají právo na opakované přezkoumání procesních a hmotněprávních podmínek, které jsou podstatné pro zákonnost zbavení svobody. To znamená, že příslušný orgán veřejné moci musí posoudit nejen splnění procesních požadavků stanovených trestním řádem, ale též existenci důvodné obavy, na níž je vazba založena, tj. legitimnost cíle sledovaného vazbou. Počáteční rozhodnutí o vzetí do vazby totiž nemusí nutně ospravedlňovat vazbu po celou dobu jejího trvání, neboť okolnosti, na kterých bylo prvotní vazební rozhodnutí založeno, se mohly změnit nebo zaniknout. Proto také osoba ve vazbě musí mít právo podávat návrhy na přezkoumání zákonnosti vazby i v jejím průběhu. Ústavní soud konstatuje, že v postupu obecných soudů - v souvislosti s rozhodováním o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby - neshledal taková pochybení, pro která by musel napadená rozhodnutí obecných soudů zrušit. Obvodní soud pro Prahu 1 soud podle § 72 odst. 3 tr. ř. zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu a současně rozhodl o dalších návrzích stěžovatele (písemný slib, záruka) a svoje závěry podrobně odůvodnil. Stěžovatel svoji stížnost proti usnesení soudu prvního stupně blíže neodůvodnil. Městský soud v Praze neshledal důvod k tomu, aby o vazbě rozhodl jinak, než ve svých předchozích rozhodnutích a na odůvodnění těchto rozhodnutí též odkázal. Se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil a znovu rozvedl konkrétní skutečnosti zakládající u stěžovatele obavu z jednání uvedeného v § 67 písm. a), c) tr. ř. s tím, že spolu se závažností stíhané trestné činnosti neumožňují, aby vazba stěžovatele byla nahrazena jeho slibem či zárukou. Odvolací soud konstatoval, že z hlediska rozhodování o vazbě je podstatné, že trestní řízení je proti obviněnému vedeno pro závažnou trestnou činnost a vzhledem k právní kvalifikaci jeho jednání, je ohrožen přísnou trestní sazbou odnětí svobody. Vzhledem k rozsahu trestné činnosti je předpoklad uložení vysokého trestu odnětí svobody zcela reálný a zakládá obavu, že obžalovaný se bude trestnímu stíhání vyhýbat. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že ohledně trvání vazby bylo opakovaně rozhodováno s tím, že nadále trvají vazební dů