IV.ÚS 467/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 467/24 ze dne 5. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Bárty, zastoupeného Mgr. Jiřím Maškem, advokátem, sídlem Pod Všemi svatými 427/17, Plzeň, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. prosince 2023 č. j. 5 As 32/2023-59 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. ledna 2023 č. j. 60 A 7/2020-162, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Ministerstva životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 - Vršovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně stěžovatel navrhl odložení vykonatelnosti napadených rozsudků. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel byl rozhodnutím Správy národního parku Šumava uznán vinným ze čtyř přestupků, kterých se měl dopustit od října do listopadu 2016 na konkretizovaném pozemku v kat. úz. H. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, na jehož základě vedlejší účastník formulačně upravil výrok a ve zbytku rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí vedlejšího účastníka napadl stěžovatel správní žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud"), který žalobě vyhověl, rozhodnutí vedlejšího účastníka zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, následnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl. Poté vedlejší účastník I. výrok nahradil novým zněním, potvrdil II. výrok ukládající povinnost nahradit náklady řízení a III. výrok ukládající povinnost provést přiměřená náhradní opatření k nápravě. Výrokem I. vedlejší účastník uznal stěžovatele vinným ze tří přestupků, za které mu uložil pokutu ve výši 70 000 Kč. 3. Stěžovatel podal proti rozhodnutí vedlejšího účastníka správní žalobu a navrhl, aby jí byl přiznán odkladný účinek. Tomuto návrhu krajský soud vyhověl a poté v nepřítomnosti zástupce stěžovatele, i přes jeho písemnou žádost o odročení jednání z důvodu podezření na onemocnění COVID-19, žalobu v celém rozsahu zamítl. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost pro nezákonný postup krajského soudu, spočívající, mimo jiné, v tom, že ho nezákonně zkrátil na právu na veřejné projednání věci, dále namítal nesprávné právní posouzení a nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Zároveň požádal stěžovatel o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, které Nejvyšší správní soud vyhověl. Následně vyhověl i kasační stížnosti samotné, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, spočívající v porušení práva stěžovatele na veřejné projednání věci. 4. Po vrácení věci ke krajskému soudu bylo na den 23. 1. 2023 nařízeno jednání ve věci, kterého se stěžovatel ani jeho právní zástupce nezúčastnili. Následně krajský soud vydal napadený rozsudek, kterým žalobu stěžovatele, jako nedůvodnou, zamítl. Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu brojil stěžovatel opět kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud jako nedůvodnou napadeným rozsudkem zamítl. II. Argumentace stěžovatele 5. Návrh na přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti stěžovatel odůvodnil tvrzením, že rozhodnutím vedlejšího účastníka, které napadal ve správním soudnictví, mu byla uložena velmi citelná a nákladná náhradní opatření k nápravě ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a to do jednoho roku po nabytí právní moci prvoinstančního rozhodnutí odstranit z konkretizovaného pozemku v kat. úz. H. všechny dodané prvky, zejména základovou desku, plastovou jímku, drenáže a objekt s pultovou střechou, poté uvést pozemek do původní nivelety, povrch překrýt 20 cm vysokou vrstvou ornice a vysázet na něm 20 ks dřevin na Šumavě autochtonních druhů, stejně jako povinnost pečovat o takto vysazené dřeviny po dobu pěti let. Stěžovateli potenciálně hrozí výkon povinnosti realizace poměrně rozsáhlé stavební činnosti, kterou, bude-li jednou vykonána, nelze vrátit znovu do původního stavu, resp. jen s výraznými obtížemi a finančními náklady, jež by postrádaly zdravého rozumu. Již nevratností provedení výše uvedených náhradních opatření je podle stěžovatele prokazována nutnost přiznání odkladného účinku jeho ústavní stížnosti, avšak tento závěr je podporován rovněž jeho majetkovým a osobním stavem, protože jeho finanční situace je dlouhodobě nestabilní a špatná. Případný výkon uložených povinností by nepochybně znamenal osobní bankrot stěžovatele, což by rovněž mělo zcela zásadní negativní vliv i na život jeho rodiny. 6. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem krajského soudu, který byl následně potvrzen Nejvyšším správním soudem, došlo k zásadnímu porušení jeho základních práv, a to v souvislosti s procesní vadou řízení, která byla způsobena nevyhověním jeho žádosti o odročení ústního jednání před krajským soudem. Předvolání k tomuto jednání bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 29. 11. 2022. Právní zástupce informoval stěžovatele o termínu nařízeného jednání e-mailem ze dne 9. 12. 2022, avšak již dne 8. 12. 2022 zajistil stěžovatelův známý rezervaci letenek pro sebe a stěžovatele z Mnichova do Mexika za účelem pracovní cesty spočívající v kácení stromů na pronajatém pozemku v Mexiku. Z důvodu rozporů mezi stěžovatelem a jeho právním zástupcem došlo ke dni 3. 1. 2023 k ukončení právního zastoupení stěžovatele. O ukončení zastupování dne 5. 1. 2023 vyrozuměl právní zástupce krajský soud. 7. Stěžovatel dne 6. 1. 2023 telefonicky kontaktoval krajský soud se žádostí o odročení jednání, a to z důvodu pracovní cesty do Mexika v době od 12. 1. 2023 do 27. 1. 2023, a sdělil, že se o nařízeném jednání dozvěděl až po zakoupení letenek. Dne 10. 1. 2023 stěžovatel svoji telefonickou žádost doplnil i písemně, když zaslal krajskému soudu e-mail s opětovnou žádostí o odročení nařízeného jednání z důvodu pracovní cesty v termínu jednání, kterou podložil potvrzením o rezervaci letenek ze dne 8. 12. 2022. Krajský soud až přípisem ze dne 10. 1. 2023 stěžovatele vyrozuměl o tom, že jeho žádost nepovažuje za důvodnou, neboť k rezervaci letenek došlo až po doručení předvolání jeho zástupci a dále mu sdělil, že případné pochybení právního zástupce jde k jeho tíži. V napadaném rozsudku krajský soud zhodnotil žádost stěžovatele tak, že nešlo o žádost včasnou ani řádnou. Stěžovatel opakovaně uvádí, že za rozhodnou skutečnost lze považovat pouze datum 3. 1. 2023, tj. datum ukončení právního zastoupení, neboť od tohoto dne stěžovatel věděl, že se nařízeného jednání nemůže účastnit nejen on sám osobně (z důvodu pracovní cesty), ale ani jeho právní zástupce, kterého již neměl. Je zřejmé, že v meritu věci projednávané ve správním soudnictví šlo o značně složitou věc, pro kterou je nutné, aby byl stěžovatel jako právní laik zastoupen, a je také zřejmé, že stěžovatel nebyl schopen zajistit jiné právní zastoupení na nařízené jednání. 8. Krajský soud stěžovateli vytkl, že doložil ke své žádosti pouze letenky, nikoliv účel cesty. Z postupu krajského soudu při vyřizování jeho žádostí však nevyplývá, že by pochybnosti o účelu cesty v okamžiku vyřizování žádostí vůbec měl. Nijak ani stěžovatele nevyzval, aby účel cesty dále dokládal. Stěžovateli tak dosud není zřejmé, z čeho vyplývala jeho povinnost doložit důvody žádosti o odročení jednání společně s podáním žádosti, když ji učinil původně telefonicky a nebylo to ani reálně proveditelné, ale zejména proč o nedostatečném prokázání cesty zasláním potvrzení o rezervaci letenek nebyl krajským soudem nijak vyrozuměn. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji prav