IV.ÚS 471/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 471/19 ze dne 17. 9. 2019 N 161/96 SbNU 77 Neposkytnutí možnosti oprávněnému vyjádřit se k odvolání povinného proti usnesení soudního exekutora o náhradě nákladů řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy, soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky CALLISTO-WOOD, spol. s r. o. v likvidaci, IČ 16191536, Drnovská 194/14, Praha 6 - Ruzyně, jednající Mgr. Liborem Malým, likvidátorem, na adrese Pyramida Office Center, třída Míru 92, Pardubice, zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem, sídlem třída Míru 92, Pardubice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2018 č. j. 53 Co 395/2018-13, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Ing. Josefa Macase, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Beranovou, advokátkou, sídlem Dvouletky 145/2690, Praha 10 - Strašnice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2018 č. j. 53 Co 395/2018-13 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdila, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") na spravedlivý proces a soudní ochranu dle čl. 90 Ústavy. 2. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 23. 11. 2018 č. j. 53 Co 395/2018-13 (stěžovatelce doručeno dne 6. 12. 2018) bylo změněno rozhodnutí soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 12. 10. 2018 č. j. 203 Ex 35173/18-9 tak, že stěžovatelce nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce. Celkovou výši nákladů vyčíslil soudní exekutor na částku 13 746 Kč. II. Stěžovatelčina argumentace 3. Podle stěžovatelky městský soud zcela vykročil z rámce správné a ústavně konformní interpretace procesních pravidel a napadeným rozhodnutím porušil její základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Postupem městského soudu byla stěžovatelce odňata možnost reálně a efektivně ve své věci jednat před soudem dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka namítala, že v rozporu s právem na spravedlivý proces jí nebylo doručeno odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora o nákladech řízení. Protože městský soud před vydáním napadeného rozhodnutí ani nenařídil jednání, stěžovatelka neměla žádnou možnost předložit městskému soudu své argumenty. Stěžovatelka dále uváděla, že dle jejího názoru nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "občanský soudní řád"), podle něhož městský soud oprávněné stěžovatelce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 4. V odůvodnění rozhodnutí uvedl městský soud (bod 4), že stěžovatelka se k odvolání nevyjádřila, ale důvodem nevyjádření bylo zcela zjevně to, že stěžovatelka (oprávněná) se o podaném odvolání a jeho obsahu vůbec nedozvěděla, a neměla tak vůbec možnost reálně a efektivně ve své věci jednat před soudem dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Uvedený skutkový stav si ještě stěžovatelka ověřovala dotazem u exekutora dne 6. 2. 2019 a přípisem exekutora ze dne 8. 2. 2019 bylo potvrzeno, že odvolání povinného, o kterém městský soud rozhodoval, nebylo oprávněnému vůbec doručováno (viz přílohu č. 2). Pochybení městského soudu je pro daný případ zcela zásadní. Povinný Ing. Josef Macas (dále též "povinný") totiž ve svém odvolání uvedl nepravdivá tvrzení, kterými (v souběhu s chybou nedoručování) dosáhl pro sebe příznivého rozhodnutí ve věci náhrady soudních nákladů. 5. Stěžovatelka dále poukázala na to, že v daném případě se jednalo o zcela totožné povinnosti uložené dvěma povinným, o kterých rozhodovaly dva různé soudy. Povinný Ing. Ladislav Šlechta má místně příslušný exekuční soud v Pardubicích, povinný Ing. Josef Macas v Praze. Oba povinní po nařízení exekuce podali při ukončení exekuce odvolání proti náhradě nákladů exekučního řízení se zcela totožnou argumentací. V řízení proti Ing. Ladislavu Šlechtovi měla stěžovatelka možnost se k jeho odvolání vyjádřit a odvolací soud potvrdil výrok exekutora o náhradě nákladů exekuce s odůvodněním, že námitkám povinného nelze přisvědčit. V řízení proti povinnému Ing. Josefu Macasovi neměla stěžovatelka možnost se k jeho odvolání vyjádřit a odvolací soud změnil výrok exekutora o náhradě nákladů exekuce, když uvěřil nepravdivým tvrzením povinného. Ve dvou skutkově zcela totožných řízeních k vykonání téhož exekučního titulu tak soudy vynesly dvě zcela odlišná rozhodnutí, a to nepochybně pouze proto, že v řízení před městským soudem si exekutorský úřad ani městský soud nepovšimly toho, že stěžovatelka byla zcela vyřazena z možnosti jednat před soudem. 6. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítala, že pochybení městského soudu v projednávané věci bylo natolik intenzivní, že zasáhlo do jejích ústavně zaručených práv a ve svém důsledku vedlo k odepření spravedlnosti; proto navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozhodnutí městského soudu v požadovaném rozsahu. III. Procesní předpoklady a řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). 8. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu účastníka řízení městský soud, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřil. Městský soud ve svém vyjádření pouze odkázal na obsah napadeného rozhodnutí v bodech 6 až 8. Z listin předložených povinným měl městský soud jeho tvrzení za prokázané; proto postupoval dle § 150 občanského soudního řádu. K nedoručení odvolání povinného stěžovatelce se nemohl vyjádřit, protože nemá k dispozici spis. Dále vyslovil názor, že ani případné vyjádření stěžovatelky k odvolání povinného by nebylo způsobilé přinést pro stěžovatelku příznivější rozhodnutí. 9. Povinný se vyjádřil k ústavní stížnosti stěžovatelky tak, že se plně ztotožňuje s napadeným usnesením městského soudu, a jeho právní zástupkyně požádala o přiznání nákladů právního zastoupení za řízení před Ústavním soudem. 10. Dle § 44 zákona o Ústavním soudu rozhodl Ústavní soud ve věci bez konání ústního jednání, neboť od něj nebylo lze očekávat další objasnění věci. Vyjádření účastníků řízení Ústavní soud nezasílal stěžovatelce k replice s ohledem na jejich obsah. IV. Hodnocení Ústavního soudu 11. Ústavní soud je jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) při přezkumu rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů řízení zdrženlivý; nicméně i při rozhodování o nákladech řízení může dojít k porušení základních práv a svobod jednotlivců, zejména práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, a v takových případech je zásah Ústavního soudu nezbytný. 12. Ústavní soud se zabýval námitkou, že stěžovatelka neměla možnost se vyjádřit k odvolání povinného do usnesení soudního exekutora o zastavení exekuce. Ústavní soud ve své judikatuře považuje zásadu kontradiktornosti za součást práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a zdůrazňuje, že "vytvoření prostoru pro účinné vznesení námitek (v kontradiktorním schématu řízení) nejlépe zajistí ochranu základních práv, jež je z hlediska fair procesu prvotním účelem soudního řízení". 13. Institucionálně garantovaná možnost dotčených osob návrhy a námitkami účinně participovat na soudním procesu patří mezi elementární pravidla soudního řešení sporů [nález ze dne 27. 6. 2005 sp. zn. IV. ÚS 269/05 (N 129/37 SbNU 629); shodně nález ze dne 14. 9. 2007 sp. zn. I. ÚS 273/06 (N 144/46 SbNU 409), bod 29; nebo nález ze dne 10. 3. 2015 sp. zn. II. ÚS 2172/14 (N 54/76 SbNU 747), bod 18; obdobně nález ze dne 10. 3. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1106/08 (N 52/52 SbNU 519), body 21-22, ve vztahu k zásadě audiatur et altera pars (budiž slyšena i druhá strana)]. Ústavní soud dovozuje zásadu kontradiktornosti z čl. 36 odst. 1 Listiny, ale i z čl. 37 odst. 3 Listiny zaručujícího rovnost účastníků řízení a z čl. 38 odst. 2 Listiny zaručujícího mimo jiné právo každého na projednání věci "v jeho přítomnosti" a tak, "aby se mohl vyjád