IV.ÚS 474/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 474/22 ze dne 1. 3. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem, sídlem Žižkova tř. 183/33, České Budějovice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2021 č. j. 39 Co 207, 208/2021-1537 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. března 2021 č. j. 6 P 235/2017-1333, 42 P a Nc 440/2018, 42 P a Nc 50/2019, 42 P a Nc 293/2019, 42 P a Nc 371/2020, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a 1. nezletilé A. M. a 2. E. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i podle čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod a čl. 90 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem rozhodl o návrhu otce na změnu péče o nezletilou vedlejší účastnici (dále též "nezletilá"), o návrhu druhé vedlejší účastnice (dále též "matka") na změnu úpravy styku otce s nezletilou - neurčení styku, o návrhu otce na snížení výživného a o návrhu otce na uložení výchovného opatření - účasti rodičů na terapii, že návrh otce na změnu péče o nezletilou se zamítá (výrok I). Úpravu styku otce s nezletilou, stanovená naposledy rozsudkem obvodního soudu ze dne 15. 3. 2017 č. j. 61 Nc 2639/2016-169 změnil tak, že s účinností od právní moci tohoto rozsudku se styk otce s nezletilou neurčuje (výrok II). Obvodní soud uložil oběma rodičům povinnost využít odbornou pomoc formou terapie u Centra sociálních služeb Hvozdy, o. p. s., s tím, že oba rodiče jsou povinni se této odborné pomoci zúčastnit, dbát pokynů poskytovatele služby a v souladu s těmito pokyny s poskytovatelem služeb spolupracovat. Soud ukládá tomuto poskytovateli zajistit odbornou pomoc rodičům s cílem korigovat vztahy mezi rodiči a jejich výchovné působení vůči nezletilé včetně podpory vztahu k druhému rodiči, a poskytovateli ukládá povinnost po skončení poskytování pomoci zaslat soudu písemnou zprávu o průběhu poskytování služby (výrok III). Výživné stanovené otci na nezletilou naposledy jeho rozsudkem ze dne 15. 3. 2017 č. j. 61 Nc 2639/2016-169 částkou 10 000 Kč měsíčně s účinností ode dne 1. 4. 2020 obvodní soud snížil na částku 6 000 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy do každého 15. dne příslušného měsíce k rukám matky. Nedoplatek na sníženém výživném vzniklý otci za období od 1. 4. 2020 do 31. 3. 2021 v celkové výši 41 500 Kč je otec povinen uhradit nejpozději do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV). Oba rodiče jsou povinni uhradit České republice na nákladech řízení za znalečné každý částku 16 275 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet obvodního soudu (výrok V). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI). 3. Stěžovatel dále navrhl vydání doplňujícího rozsudku s tvrzením, že obvodní soud nerozhodl o celém předmětu řízení, konkrétně o adaptačním období pro realizaci styku nebo změně péče včetně předběžné vykonatelnosti, o předběžné vykonatelnosti výchovného opatření a snížení výživného za období od 1. 1. 2019 do 31. 3. 2020. Obvodní soud usnesením ze dne 23. 3. 2021 č. j. 6 P 235/2017-1327 tento návrh zamítl. 4. K odvolání obou rodičů Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem ve výrocích I, II, III a V potvrdil rozsudek obvodního soudu (výrok I). Ve výroku IV o změně výše výživného tento rozsudek změnil tak, že vyživovací povinnost otce k nezletilé, naposledy stanovená rozsudkem obvodního soudu ze dne 15. 3. 2017 č. j. 61 Nc 2639/2016-169, se s účinností od 1. 2. 2019 snižuje na částku 7 000 Kč měsíčně, splatnou do každého 15. dne příslušného měsíce k rukám matky (výrok II). Ve výroku IV o vyčíslení nedoplatku na sníženém výživném rozsudek obvodního soudu zrušil a řízení se v tomto rozsahu zastavil (výrok III). Usnesení obvodního soudu ze dne 23. 3. 2021 č. j. 6 P 235/2017-1327 potvrdil (výrok IV) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok V). 5. Obecné soudy zejména zdůraznily, že nezletilá (nyní již 16letá) otce odmítá. Přímo z jejích výpovědí u obvodního soudu např. vyplynulo, že se jí nelíbí, že jí otec vyčítá, že např. v oblečení od matky vypadá jak bezdomovec, že matka nezletilé nedá doma najíst, že se doma neuklízí. Nezletilé se nelíbí, že když s ní otec někam šel, tak se s jinými lidmi hádá, když se mu něco nelíbí. Takhle se hádal např. v obchodě, na parkovišti, na ulici. Stěžovala si, že otec má v sobě hodně vzteku, s ní se ale nehádá. Kdyby otec tohle chování změnil, tak by se nebála. Nezletilé se nelíbí, že otec lže, že na ni zavolal Policii České republiky do školy, že říká, že škola je špatná, že máma je špatná, že všichni jsou tam špatní. Raději by už žádná setkání nemusela být, protože už "setkání bylo moc". Ví to od matky, čte tam papíry a matka jí to říká. Otce má nezletilá "zablokovaného" v telefonu. I kdyby otec špatné věci neříkal, tak se s ním vídat nechce, neboť se s ním nedá v dobrém mluvit. Nezletilá k doplňujícímu dotazu obvodního soudu uvedla, že i kdyby se otec s ní bavil normálně, třeba o jejích zájmech, co ji baví, tak se s ním setkat nechce. 6. Obecné soudy vzaly v úvahu stanovisko nezletilé, a to i vzhledem k jejímu věku a rozumové vyspělosti (i když nezletilá trpí lehčí mentální retardací, tak ve věku víc jak 15 let má rozumovou vyspělost). V posuzované věci je nepochybné, že nezletilá je minimálně nepřímo negativně ovlivněna matkou, je negativně poznamenávána dlouhodobým protahovaným konfliktem a nepřátelským vztahem mezi rodiči, kdy ani jeden z rodičů není schopen ústupků, kdy se na okraj poznamenává, že rodiče byli velmi neústupní i v majetkoprávních záležitostech, když nebyli schopni se dohodnout na vypořádání nemovitosti, takže nemovitost musela být prodána ve veřejné dražbě, čímž došlo i ke krácení financí na úkor jejich vynaložení např. právě ve prospěch nezletilé. Dosažení změny výchovy či vynucování styku bez ohledu na vůli a postoj nezletilého dítěte by bylo po psychické stránce nepřiměřené. Soudy, byť si byly vědomy negativního ovlivňování matkou, neshledaly naplněná ostatní kritéria pro změnu péče. Z tohoto důvodu soudy jednoznačně preferovaly zájem nezletilé před rodičovskými právy. Navíc čím starší dítě je, tím větší má jeho názor váhu. Ve stejném smyslu obecné soudy hodnotily i soudně vynutitelnou úpravu styku otce a nezletilé. Obvodní soud již aplikoval dlouhodobě asistované kontakty či asistované předání, které však nesplnilo svůj účel, neboť negativní postoj nezletilé se naopak prohlubuje, nucení ke styku se jeví jako kontraproduktivní. Odnětí dítěte prostřednictvím soudního exekutora, tj. násilné přemístění, by bylo velmi necitlivé k psychice nezletilé. Nelze-li dítě i přes adekvátní výchovné působení přesvědčit, že má jít k otci, jeví se ukládání pokut jako nesplňující zákonem předvídaný úkol, tj. zajistit splnění povinnosti. V souladu s principy vyjádřenými v Úmluvě o právech dítěte je vyloučeno, aby kterýkoliv z rodičů nutil dítě k plnění povinností všemi prostředky. Sankční působení soudu tak postrádá reálný objekt, tedy vůlí ovlivnitelné lidské chování, na které by mohl reálně působit. II. Stěžovatelova argumentace 7. Stěžovatel zejména namítá, že městský soud zasáhl do jeho ústavně zaručených práv svým rozhodováním v průběhu řízení, kdy aktivně působil proti obnovení narušeného vztahu nezletilé ke stěžovateli, místo působení ve prospěch obnovení vztahu a rodinných vazeb. Městský soud změnami předběžných opatření z bagatelních, nelogických nebo formálních důvodů umožnil matce uniknout postihu za neplnění vykonatelných rozhodnutí soudu, čímž ji podporoval v jejím jednání proti vztahu nezletilé k otci a v neplnění vykonatelných, ale nepravomocných předběžných opatření a sejmul z ní působení ekonomickým tlakem možností ukládání pokut za jejich porušování. Obecné soudy nesprávně použily konkrétní ustanovení hmotného práva, když z opakovaného a dlouhodobého bránění ve styku nevyvodily zákonný závěr, tedy změnu úpravy péče. 8. O opakovaném bezdůvodném maření styku přímo svědčí to, že i městský soud potvrdil matce řadu pokut při výkonu rozhodnutí. Nebylo-li by styk možno objektivně realizovat