IV.ÚS 475/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 475/09 ze dne 11. 11. 2009 N 237/55 SbNU 293 K povinnostem řádného odůvodnění soudního rozhodnutí a respektování závazného názoru Ústavního soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 475/09 ve věci ústavní stížnosti města Hulína, se sídlem v Hulíně, nám. Míru 162, proti usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 16. 1. 2009 č. j. 12 Nc 3103/2007-83, kterým byl potvrzen příkaz k úhradě nákladů exekuce, za účasti Okresního soudu v Kroměříži jako účastníka řízení a soudního exekutora Mgr. J. H. jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok Okresní soud v Kroměříži v řízení vedeném pod sp. zn. 12 Nc 3103/2007 nerespektováním právního názoru Ústavního soudu porušil čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 16. 1. 2009 č. j. 12 Nc 3103/2007-83 se ruší. Odůvodnění I. 1. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 2. 3. 2009 se město Hulín (dále též "stěžovatel" nebo "povinný") domáhalo, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v exekuční věci oprávněné JUDr. M. M., správkyně konkursní podstaty úpadce Pila Rajnochovice, s. r. o., se sídlem v Rajnochovicích, (dále jen "oprávněná") proti povinnému. II. 2. Z ústavní stížnosti, vyžádaných spisů Okresního soudu v Kroměříži (dále též jen "okresní soud") sp. zn. 12 Nc 3103/2007 a soudního exekutora Mgr. J. H. (dále jen "soudní exekutor") sp. zn. 030 EX 30/07 a připojených spisů sp. zn. IV. ÚS 2701/07 [nález sp. zn. IV. ÚS 2701/07 ze dne 10. 3. 2008 (N 52/48 SbNU 599)] a II. ÚS 476/09 [nález sp. zn. II. ÚS 476/09 ze dne 2. 4. 2009 (N 81/53 SbNU 23)] vyplývají následující skutečnosti. 3. Dne 10. 1. 2007 okresní soud usnesením č. j. 12 Nc 3103/2007-5 nařídil na základě rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2005 č. j. 1 Cm 17/2004-71 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 9. 2006 č. j. 5 Cmo 456/2005-106 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 21 300 000 Kč s 20% úrokem z prodlení z částky 21 300 000 Kč od 1. 3. 2003 do zaplacení a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného (výrok I.), provedením exekuce pověřil soudního exekutora (výrok II.) a povinnému zakázal po doručení tohoto usnesení nakládat se svým majetkem (výrok III.). 4. Dne 23. 2. 2007 pod č. j. 030 EX 30/07-71 soudní exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, jímž povinnému přikázal uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce vzniklé dosud v tomto exekučním řízení, které ke dni vydání rozhodnutí tvořily odměna exekutora ve výši 1 250 000 Kč, náhrada za hotové výdaje, za ztrátu času a za doručení písemností ve výši 3 500 Kč a daň z přidané hodnoty (19%) ve výši 238 165 Kč, celkem ve výši 1 491 665 Kč. 5. Dne 28. 2. 2007 povinný podal proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 23. 2. 2007 č. j. 030 EX 30/07-71 námitky, v nichž uvedl, že stanovená odměna byla v rozporu s dobrými mravy. Ihned po právní moci rozhodnutí odvolacího soudu totiž opakovaně ústně i písemně uváděl, že je ochoten svůj dluh zaplatit, stanovená lhůta však nebyla objektivně splnitelná s ohledem na relevantní ustanovení zákonů o obcích a o zadávání veřejných zakázek. Poukázal na jednání dne 3. 1. 2007 s oprávněnou, při kterém ji opětovně ujistil, že pohledávku hodlá uhradit, a vysvětlil situaci. Přesto však již dne 4. 1. 2007 oprávněná podala návrh na nařízení exekuce. Stěžovatel byl toho názoru, že účelem tohoto postupu bylo zajistit odměnu exekutora, neboť od samého počátku bylo zřejmé, že povinný svůj dluh uhradí, byť nikoliv ve lhůtě soudem stanovené. Soudní exekutor námitkám nevyhověl a postoupil je okresnímu soudu. 6. Dne 3. 9. 2007 okresní soud usnesením č. j. 12 Nc 3103/2007-73 příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 23. 2. 2007 č. j. 030 EX 30/07-71 jako věcně správný potvrdil. V odůvodnění mj. uvedl, že napadené rozhodnutí soudního exekutora je řádně odůvodněno a splňuje veškeré náležitosti uvedené v § 88 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 7. Dne 10. 3. 2008 Ústavní soud nálezem sp. zn. IV. ÚS 2701/07 usnesení okresního soudu ze dne 3. 9. 2007 č. j. 12 Nc 3103/2007-73 zrušil pro porušení základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a konstatoval, že nerespektováním právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 8/06 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.) okresní soud v řízení porušil též čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 2 odst. 2 Listiny. 8. Dne 16. 1. 2009 okresní soud usnesením č. j. 10 Nc 3103/2007-83 (které je předmětem ústavní stížnosti) příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 23. 2. 2007 č. j. 030 EX 30/07-71 potvrdil. V rozhodnutí uvedl, že ke dni vydání dílčího exekučního příkazu k úhradě nákladů exekuce činila celková částka uhrazená v exekučním řízení 11 000 000 Kč a z této částky si soudní exekutor vypočetl odměnu podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, (dále jen "exekuční tarif"). Poukázal na § 5 odst. 1 exekučního tarifu, dle něhož je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění, a vyjádřil přesvědčení, že mu nepříslušelo jakýmkoliv způsobem upravovat odměnu exekutora podle principů uvedených v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 (tj. podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti exekuční činnosti podle jednotlivých způsobů výkonu exekuce), neboť "spatřuje analogii v odměně advokátů, kteří si účtují odměnu podle advokátního tarifu a tato odměna rovněž neodráží složitost jednotlivých případů, v nichž vystupují jako právní zástupci". K námitce povinného o rozporu odměny soudního exekutora s dobrými mravy uvedl, že soud není oprávněn posuzovat, zda je odměna v rozporu s dobrými mravy. Dle jeho názoru zánik existujícího občanskoprávního vztahu, ze kterého vyplývají jednotlivá práva a povinnosti, pro rozpor s dobrými mravy může stanovit výslovně jen sám zákon. Jeho zánik nemůže stanovit soud na základě ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku. Ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku se vztahuje jen na jednotlivá práva a povinnosti, které vyplývají z již existujícího (základního) právního vztahu, aniž by jeho aplikací došlo k zániku základního právního vztahu. V rozhodnutí soudního exekutora neshledal pochybení, a proto rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. 9. Pro úplnost lze dále uvést, že soudní exekutor vydal dne 28. 2. 2007 pod č. j. 030 EX 30/07-73 další příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výši 2 730 500 Kč (odměna exekutora) a 518 795 Kč (daň z přidané hodnoty). K námitkám povinného okresní soud dne 16. 1. 2009 další příkaz k úhradě nákladů exekuce potvrdil. Ústavní soud nálezem ze dne 2. 4. 2009 sp. zn. II. ÚS 476/09 ústavní stížnosti povinného vyhověl a rozhodnutí okresního soudu ze dne 16. 1. 2009 zrušil pro porušení základního práva dle čl. 36 odst.1 Listiny postupem rozporným s čl. 89 odst. 2 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny. III. 10. Stěžovatel obdobně jako v předcházejících ústavních stížnostech projednávaných pod sp. zn. IV. ÚS 2701/07 a II. ÚS 476/09 v ústavní stížnosti tvrdil, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), článek 89 odst. 2 Ústavy a základní principy obsažené v čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny. Poukázal na nález ze dne 10. 3. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2701/07, vydaný v obdobné věci a týkající se stejných účastníků a vedlejších účastníků, a uvedl, že okresní soud tento nález z nepochopitelných důvodů nerespektoval, čímž porušil čl. 89 odst. 2 Ústavy a dopustil se libovůle v rozhodování. 11. Podle stěžovatele okresní soud preferoval formalistické pojetí zákona před jeho skutečným obsahem a smyslem. Zaměřil se pouze na to, zda namítané rozhodnutí soudního exekutora splňovalo náležitosti dle § 88 odst. 2 exekučního řádu, a zcela opomněl posoudit, do jaké míry se soudní exekutor podílel na vymožení plnění, což bylo v rozporu s exekučním tarifem i názorem vyjádřeným v nálezu ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 8/06. 12. Stěžovatel poukázal na principy vyplývající z dosavadní rozhodovací činnosti Ústavního soudu, zejména na zákaz libovůle v rozhodovací činnosti soudů [nálezy ze dne 2. 11. 2004 sp. zn. IV. ÚS 630/03 (N 162/35 SbNU 215), ze dne 6. 3. 1997 sp