IV.ÚS 4787/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 4787/12 ze dne 13. 5. 2013 N 82/69 SbNU 347 Odpor proti platebnímu rozkazu podaný v příloze emailu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného (soudce zpravodaj) - ze dne 13. května 2013 sp. zn. IV. ÚS 4787/12 ve věci ústavní stížnosti Roberta Pance, zastoupeného JUDr. Adamem Batunou, advokátem, se sídlem Panská 6, 110 00 Praha 1, proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 11. 2011 č. j. 11 C 114/2011-32, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 6. 2012 č. j. 11 C 114/2011-72 a postupu Obvodního soudu pro Prahu 8 spočívajícímu v nepřihlédnutí k odporu podanému stěžovatelem a vyznačení doložky právní moci na platebním rozkazu, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8 jako účastníka řízení a AUSTRIAN CHAUFFEUR LIMOUSINES, s. r. o., se sídlem Dolanská 21, 161 00 Praha 6, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 11. 2011 č. j. 11 C 114/2011-32 byl zrušen odporem stěžovatele podaným Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne 20. 3. 2012. II. Obvodnímu soudu pro Prahu 8 se zakazuje pokračovat v porušování základních práv stěžovatele na spravedlivý proces, zakotvených v ustanoveních čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, spočívajícím v nenařízení jednání ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 114/2011. III. Co do zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností napadl stěžovatel shora označená soudní rozhodnutí, resp. i - jak z obsahu ústavní stížnosti vyplynulo - postup Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále i jen "obvodní soud"). V napadených rozhodnutích i postupu spatřoval porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Porušení tohoto práva, konkrétně pak práva na přístup k soudu, spatřoval stěžovatel ve skutečnosti, že obvodní soud zcela svévolně a nesprávně nepřihlédl k odporu podanému stěžovatelem, vyznačil na platebním rozkazu doložku právní moci, a zbavil tak stěžovatele práva "řádně se hájit" v soudním řízení před soudem prvního stupně. 3. Podle právního názoru stěžovatele bylo třeba k jím podanému odporu proti platebnímu rozkazu přihlédnout, neboť byl podán elektronicky s ověřeným podpisem, přičemž není rozhodné, že takto podepsán byl toliko průvodní e-mail, a nikoliv již jeho příloha, jež obsahovala samotný text odporu. II. 4. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení. 5. Obvodní soud se k ústavní stížnosti vyjádřil dne 23. 1. 2013 (vyjádření Ústavnímu soudu bylo doručeno dne 24. 1. 2013). Obvodní soud především odkázal na odůvodnění usnesení ze dne 12. 6. 2012 č. j. 11 C l 14/2011-72, v němž vysvětlil, proč nemohlo být ke stěžovatelem podanému odporu přihlédnuto. Vzhledem k tomu, že odvolání proti tomuto usnesení bylo odvolacím soudem odmítnuto, navrhl obvodní soud, považuje napadená rozhodnutí za pravomocná, zamítnutí ústavní stížnosti; zároveň však dodal, že vyznačení doložky právní moci je toliko deklaratorním aktem a vykonatelnost rozhodnutí může být zkoumána v řízení vykonávacím. 6. Vedlejší účastník se - ačkoliv k tomu byl Ústavním soudem vyzván - k ústavní stížnosti nevyjádřil. 7. Stěžovatel ve své replice ze dne 6. 3. 2013 (týž den doručené Ústavnímu soudu) setrval na svém názoru, podle něhož nepřihlédnutím k podanému odporu došlo k porušení jeho práva na přístup k soudu. Odmítl rovněž myšlenku, podle níž by toto pochybení Obvodního soudu pro Prahu 8 mělo být řešeno ve vykonávacím řízení. III. 8. Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 11 C 114/2001, z něhož zjistil následující. 9. Dne 7. 3. 2012 byl stěžovateli doručen platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 11 C 114/2011-32 ze dne 11. 11. 2011, kterým mu bylo uloženo zaplatit žalobci částku 63 514 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 24 980 Kč. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal stěžovatel dne 20. 3. 2012 odpor. Tento odpor byl obvodnímu soudu zaslán faxem a e-mailem, který byl podepsán elektronickým certifikovaným podpisem. Obsahem e-mailu samotného byl průvodní dopis, obsahující formulaci: "Dobrý den, v příloze zasíláme odpor proti platebnímu rozkazu ke sp. zn. 11 C 114/2011-32." Dne 20. 3. 2012 bylo stěžovateli doručeno potvrzení o doručení podání a dále potvrzení o doručení a ověření podání z podatelny Obvodního soudu pro Prahu 8. Dne 18. 4. 2012 zaslal stěžovatel Obvodnímu soudu pro Prahu 8 vyjádření k žalobě, a to rovněž faxem a e-mailem, který byl podepsán elektronickým certifikovaným podpisem. I v tomto případě bylo stěžovateli doručeno potvrzení o doručení podání a dále potvrzení o doručení a ověření podání z podatelny Obvodního soudu pro Prahu 8. 10. Dne 12. 6. 2012 vydal Obvodní soudu pro Prahu 8 usnesení č. j. 11 C 114/2011-72, jímž konstatoval, že k podanému odporu proti platebnímu rozkazu nepřihlíží. Tento svůj závěr odůvodnil obvodní soud tím, že samotný odpor (příloha e-mailu) nebyl elektronickým certifikovaným podpisem opatřen, přičemž podpis průvodního dopisu nelze považovat za dostatečný z hlediska kritérií vyžadovaných ustanovením § 42 odst. 3 o. s. ř. 11. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dne 4. 7. 2012 odvolání k Městskému soudu v Praze. Městský soud usnesením ze dne 10. 9. 2012 č. j. 14 Co 329/2012-87 odvolání odmítl, neboť šlo odvolání ex lege nepřípustné, jehož přípustnost nemohla být založena ani nesprávným poučením obsaženým v napadeném rozhodnutí. Obiter dictum však městský soud konstatoval, že samotný e-mail zaslaný Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne 20. 3. 2012 je třeba považovat za řádně podaný odpor. 12. Stěžovatel poté Obvodnímu soudu pro Prahu 8 opětovně zaslal své vyjádření ve věci samé. Soudce obvodního soudu JUDr. Petr Svoboda přípisem ze dne 14. 12. 2013 adresovaným právnímu zástupci stěžovatele zdůraznil, že podle jeho názoru (a bez ohledu na právně nezávazné úvahy Městského soudu v Praze) nebyl odpor řádně podán, a platební rozkaz tudíž nabyl právní moci. IV. 13. Ústavní soud především uvážil, že není třeba ve věci konat ústní jednání, neboť to by nepřineslo další, resp. lepší a jasnější objasnění věci, než jak se s ní seznámil z vyžádaného spisu a z písemných úkonů stěžovatele a účastníků řízení. S ohledem na ustanovení § 44 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu" - v této souvislosti zvláště budiž zdůrazněna novela provedená zákonem č. 404/2012 Sb., účinným od 1. 1. 2013) se již proto nemusel dotazovat účastníků, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání. Na to, že v řízeních zahájených před nabytím účinnosti této novely bude Ústavní soud, pokud jde o procesní postupy, pokračovat dle nových pravidel, Ústavní soud upozornil všechny účastníky řízení a širokou veřejnost ve sdělení ze dne 18. 12. 2012, které bylo vyhlášeno pod č. 469/2012 Sb. Pro úplnost Ústavní soud současně dodává, že v řízení neprováděl dokazování. V. 14. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil včas k podání ústavní stížnosti oprávněný a advokátem zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud - s výjimkou dále uvedenou - příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl Ústavní soud též k závěru, že podaná ústavní stížnost je důvodná v rozsahu směřujícím proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 8 a zjevně neopodstatněná ohledně požadavku kasace napadeného platebního rozkazu. 15. Podle čl. 83 Ústavy je základním úkolem Ústavního soudu ochrana ústavnosti. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je proto Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena základní práva a svobody stěžovatelů chráněné ústavním zákonem. Ústavní soud tedy není jakousi další instancí v systému obecného soudnictví ani součástí soustavy obecných soudů. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy proto zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat, jak Ústavní soud konstatoval v řadě svých rozhodnutí [např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98 (N 98/15 SbNU 17)], až v případě, že dojde k porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektování kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus). Právě naposled zmíněnou vadou (tj. přepjatě formalistickou intepretací, jejím