IV.ÚS 48/04 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 48/04 ze dne 7. 9. 2004   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   IV. ÚS 48/04 Ústavní soud rozhodl dne 7. září 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Pavla Rychetského a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti MUDr. J.K., zastoupeného advokátem Mgr. K.H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2003, čj. 9 Cmo 557/2003-22, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2003, čj. 54 Sm 210/2003-15, a směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2003, čj. 54 Sm 210/2003-7, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění : Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel uvádí, že dne 10. 10. 2003 podal proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, které však Městský soud v Praze odmítl z důvodu jejich opožděného podání. Městský soud v Praze vycházel z data a podpisu stěžovatele na dodejce a měl za to, že stěžovatel převzal směnečný platební rozkaz dne 6. 10. 2003, stěžovatel však tvrdí, že směnečný platební rozkaz obdržel prokazatelně až dne 8. 10. 2003, takže námitky podal včas v zákonem stanovené třídenní lhůtě, a proto podal proti rozhodnutí nalézacího soudu odvolání. Vrchní soud v Praze však usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí námitek potvrdil s odůvodněním, že na dodejce podepsané stěžovatelem je uvedeno datum 6. 10. 2003, takže pochybnosti o době převzetí zásilky nevznikly. Následným podáním stěžovatel doplnil odvolání s tím, že po prostudování dodejky zjistil, že podpis na dodejce není jeho podpisem, což je možné ověřit porovnáním s jeho podpisy na směnce, leasingové smlouvě a na předchozích podáních soudu. V ústavní stížnosti stěžovatel dále uvádí, že požádal předsedu Městského soudu v Praze o přešetření celé záležitosti a o řádné doručení předmětného rozhodnutí, což mu bylo odmítnuto s tím, že státní správa soudu nesmí zasahovat do nezávislého soudního řízení, a dále o totéž požádal příslušnou soudkyni Městského soudu v Praze navíc se žádostí o odstranění doložky právní moci, což Městský soud v Praze usnesením zamítl. Stěžovatel nechal posoudit pravost podpisu na dodejce soudním znalcem z oboru kriminalistika, specializace expertiza ručního písma, z jehož znaleckého posudky vyplynulo, že podpis na dodejce není pravým podpisem stěžovatele a že je padělkem smyšleného charakteru. Stěžovatel má tedy za to, že směnečný platební rozkaz nebyl řádně doručen, jak vyžaduje ustanovení § 173 odst. 1 o. s. ř., a pokud se ani Vrchní soud v Praze neřídil požadavky na doručení směnečného platebního rozkazu a nezabýval se tvrzeními, která stěžovatel uvedl ve svém odvolání, upřel tím stěžovateli právo na soudní ochranu. Ze všech výše uvedených důvodů stěžovatel žádá, aby Ústavní soud nálezem napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil a do doby než rozhodne, aby odložil vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu, neboť jeho výkon by znamenal pro stěžovatele újmu nepoměrně větší, než jaká by hrozila při odkladu jeho vykonatelnosti. Podáním ze dne 6. 2. 2004 stěžovatel k podpoře svých tvrzení doplnil ústavní stížnost usnesením Policie ČR, ČTS: OR5-2017/SKPV-OHK-2003. Podáním ze dne 7. 4. 2004 stěžovatel informoval Ústavní soud o tom, že podal k VSZ trestní oznámení na J.L., zástupce společnosti N., s.r.o, a na M.L., zástupce společnosti V., s.r.o., pro trestný čin podvodu podle ustanovení § 250 tr. zákona. Městský soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 24. 2. 2004 uvedl, že při rozhodování o námitkách vycházel z údajů na doručence od směnečného platebního rozkazu doručovaného poštou. Doručenka (pozn.: správně dodejka) byla opatřena datem 6. 10. 2003, vlastnoručním podpisem a poznámkou "os.byt". Tento doklad nevyvolával žádné pochybnosti o řádném doručení směnečného platebního rozkazu stěžovateli, a proto byly námitky odmítnuty jako opožděně podané, přičemž třídenní lhůta byla počítána od data 7. 10. 2003 jako data následujícího po datu na dodejce vypsaném jako datum převzetí směnečného platebního rozkazu. Toto rozhodnutí Vrchní soud v Praze potvrdil. Následné žádosti stěžovatele ze dne 30. 12. 2003 o doručení směnečného platební pak Městský soud v Praze nemohl vyhovět, neboť otázka řádného doručení byla v té době již posouzena Vrchním soudem v Praze, a proto uvedenou žádost usnesením ze dne 16. 1. 2004, čj. 54 Sm 210/2003-30, zamítl. Proti tomuto usnesení stěžovatel podal odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Městský soud v Praze má za to, že při svém rozhodování o námitkách stěžovatele jednal zcela v souladu se zákonem a žádné ze stěžovatelových ústavně zaručených práv neporušil. Tvrzení stěžovatele, že soud zamítl jeho žádost o odstranění vyznačené právní moci, se nezakládá na pravdě, neboť právní moc dosud na směnečném platebním rozkazu vyznačena nebyla. Vrchní soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 23. 4. 2004 plně odkázal na odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení s tím, že pokud v odvolacím řízení stěžovatel tvrdil, že zásilku převzal nikoli v den vyznačený na dodejce zásilky, pak toto tvrzení nemělo oporu v údajích veřejné listiny, kterou nesporně dodejka zásilky je. Obecné soudy nemohly mít pochybnost o řádném doručení směnečného platebního rozkazu ani o okamžiku takového doručení. Námitku pravosti svého podpisu na dodejce stěžovatel v odvolacím řízení nevznesl; doplnění odvolání s touto námitkou bylo vyhotoveno po skončení odvolacího řízení. Odvolací soud proto nemohl mít pochybnosti nejen o datu doručení zásilky, ale rovněž o osobě, která zásilku převzala. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí okolnosti převzetí zásilky. Je obvyklým postupem (předpokládaným právním předpisem) potvrdit u zásilky určené do vlastních rukou převzetí zásilky podpisem na příslušné dodejce, je tedy otázkou, jakým způsobem stěžovatel v konkrétním případě zásilku převzal. Podle Vrchního soudu v Praze bylo v řízení prokázáno doručení směnečného platebního rozkazu stěžovateli a závěr o opožděném podání námitek proti němu přijatý soudem prvního stupně v odvolacím řízení obstál, když zásady vyjádření v citovaných článcích Listiny nebyly postupem soudů obou stupňů porušeny. Z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 54 Sm 210/2003, Ústavní soud zjistil, že k návrhu žalobce, obchodní společnosti R., spol. s r.o., Městský soud v Praze vydal ústavní stížností napadený směnečný platební rozkaz, kterým uložil stěžovateli (v řízení před obecnými soudy v postavení žalovaného), aby do tří dnů ode dne doručení platebního rozkazu zaplatil žalobci částku 6 486 599,- Kč a nahradil náklady řízení ve výši 388 410,- Kč nebo aby v téže lhůtě podal proti platebnímu rozkazu námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Rozhodnutí bylo doručováno stěžovateli doporučeně do vlastních rukou a podle údajů na dodejce založené v soudním spisu zásilku převzal dne 6. 10. 2003. V námitkách předaných Městskému soudu v Praze dne 10. 10. 2003 stěžovatel navrhl zrušení směnečného platebního rozkazu s argumentací napadající platnost směnky, případně zánik pohledávky, tj. námitkami zaměřenými výhradně do věci samé. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 10. 10. 2003 námitky odmítl s odůvodněním, že byly podány po lhůtě, neboť směnečný platební rozkaz byl stěžovateli doručen do jeho vlastních rukou dne 6. 10. 2003, třídenní lhůta k podání námitek začala běžet dnem 7. 10. 2003 a skončila dnem 9. 10. 2003, námitky však byly podány osobně soudu až dne 10. 10. 2003. V odvolání proti tomuto usnesení stěžovatel namítl, že jako lékař chirurgického oddělení příslušné nemocnice měl ve dnech 6. a 7. 10. 2003 službu na příjmu a nemocnici neopustil, což mohou svědecky potvrdit jím uvedení zaměstnanci nemocnice. Směnečný platební rozkaz si vyzvedl až dne 8. 10. 2003 v odpoledních hodinách, čemuž byl přítomen svědek P.K., který mu pomohl sepsat námitky a předal je osobně do podatelny Městského soudu v Praze dne 10. 10. 2003, neboť stěžovatel odcestoval ve večerních hodinách dne 8. 10. 2003 mimo území republiky. Po návratu se stěžovatel nechal informovat o obsahu směnky a podal orgánům činným v trestním řízení trestní oznámení pro podvodné vyplnění směnky. Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí Městského soudu v Praze potvrdil. V odůvodnění uvedl, že je zřejmé, že zásilka obsahující směnečný platební rozkaz byla stěžovateli doručena do vlastních rukou, o čemž svědčí dodejka s podpisem stěžovatele a na ní datum 6. 10. 2003. Podle Vrchního soudu v Praze je dodejka úřední listinou a údaji na ní uvedenými se musí soudy řídit. Každý, kdo podepisuje převzetí zásilky, musí věnovat pozornost údajům na dodejce nebo doručence uvedeným, zejména pak datu převzetí. V tomto případě o době převzetí ne