IV.ÚS 481/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 481/19 ze dne 16. 6. 2020 N 127/100 SbNU 397 K posouzení přípustnosti dovolání Nejvyšším soudem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti SAFINA SLOVAKIA, spol. s r. o., sídlem Turčianska 52, Bratislava, Slovenská republika, zastoupené Mgr. Markem Plajnerem, advokátem, sídlem Na Příkopě 957/23, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2018 č. j. 32 Cdo 2258/2018-132, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, zastoupené JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem, sídlem Cihlářská 637/16, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2018 č. j. 32 Cdo 2258/2018-132 bylo porušeno stěžovatelčino základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2018 č. j. 32 Cdo 2258/2018-132 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdila, že jím byla porušena její základní práva zaručená ústavním pořádkem České republiky a principy právního státu zakotvené v čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 9. 2. 2017 č. j. 22 C 75/2016-65 zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala na vedlejší účastnici zaplacení částky 142 707 eur s příslušenstvím (pojistné plnění). Stěžovatelce pak uložil, aby zaplatila vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 120 383 Kč. Dospěl k závěru, že stěžovatelce nevznikl nárok na pojistné plnění v dané výši, protože příčinou vzniku škody nebyla ztráta zásilek (stříbrného granulátu) v důsledku nahodilé události v průběhu jejich přepravy, na kterou se vztahovalo pojištění zásilek během přepravy, jež bylo mezi účastnicemi řízení sjednáno, ale v důsledku podvodného vylákání zboží od stěžovatelky a jeho nezaplacení, tedy skutečností, které nastaly mimo dobu přepravy zboží. 3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 19. 10. 2017 č. j. 29 Co 269/2017-99 rozsudek obvodního soudu potvrdil a stěžovatelce uložil zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 61 688 Kč. I on dospěl k závěru, že nedošlo ke "ztrátě" či "pohřešování" zásilky v důsledku nahodilé události, nýbrž předem připraveného a uskutečněného jednání, kdy neznámé osoby si u stěžovatelky objednaly dvě zásilky stříbrného granulátu na určené místo a tam je také převzaly, avšak zboží nezaplatily, k čemuž dodal, že nelze na vedlejší účastnici přenášet odpovědnost za to, že stěžovatelka se vlastní neopatrností stala obětí podvodu. 4. Proti tomuto rozsudku brojila stěžovatelka dovoláním, které však Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu (dále "o. s. ř.") odmítl s tím, že není podle § 237 a § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné. K tomu uvedl, že mu stěžovatelka předložila otázku, která podle jejího názoru dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, ovšem na této otázce rozhodnutí městského soudu nespočívá, a k tomu dodal, že stěžovatelka v rámci vymezení dovolacího důvodu kritizuje napadené rozhodnutí městského soudu především prostřednictvím polemiky se skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tímto způsobem nelze proti nesprávnosti právních závěrů brojit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). II. Stěžovatelčina argumentace 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka poukázala na to, že předmětné zásilky nebyly přepravcem, polským subjektem Pawel Witych, Pawel Jablonski s. c., doručeny příjemci uvedenému v mezinárodních nákladních listech, tj. společnosti MIBA AG, resp. SOLIS Sp. z o. o. Není tedy pravda, že došlo k řádnému předání zásilek, nýbrž škoda vznikla porušením či přinejmenším hrubým zanedbáním povinností dopravce, když zásilku vyložil na jiném místě (tj. před branou logistického areálu CLS OPTIMA, a nikoliv ve skladu SOLIS Sp. z o. o., který se v tomto areálu nalézal) a odevzdal je osobám, aniž ověřil jejich totožnost a oprávnění zastupovat příjemce. Argumentace soudů nižších stupňů tak vychází z nesprávného předpokladu, že zásilky byly příjemci dodány. Nesprávným je i další předpoklad, že se na danou událost nevztahuje Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) - vyhláška ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. Kdyby byly dodrženy povinnosti plynoucí z přepravní smlouvy a z této mezinárodní úmluvy (ohledně kontaktování odesílatele v případě, že se v místě dodání vyskytnou překážky), ke ztrátě zásilky by nedošlo. Ztráta zásilky tedy dle stěžovatelky nenastala v důsledku podvodného jednání, ale z důvodu zanedbání povinností přepravcem. 6. Dovolání bylo podle stěžovatelky přípustné, neboť rozsudek městského soudu závisel na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena, a to, zda ztráta zásilky v důsledku porušení povinností přepravce při přepravě zboží, spočívající v předání dopravované zásilky osobě odlišné od jejího adresáta na místě odlišném od místa uvedeného v mezinárodním nákladním listu pro předání zboží, je nahodilou událostí krytou pojištěním (pojistnou událostí). Postup Nejvyššího soudu, který její dovolání pro nepřípustnost odmítl, aniž by ovšem byl tento důvod naplněn, stěžovatelka považuje za "odepření spravedlnosti". Předložená právní otázka směřuje k odpovědi na to, kterým okamžikem vznikla škoda v posuzovaném případě, přičemž stěžovatelka nesouhlasí s názorem obecných soudů, že vznik škody nastal mimo dobu sjednané přepravy zboží. Opakuje, že škoda nevznikla tím, že byla provedena objednávka, ale tím, že byla vypravena zásilka, kterou společnost, které byla zásilka adresována, neočekávala. Škoda vznikla až při porušení povinnosti přepravce vyplývající z přepravní smlouvy, který předal zásilky mimo místo určení, aniž by si k tomu vyžádal souhlas odesílatele. Tímto okamžikem ztratila nad nimi kontrolu a tento okamžik nastal v době, kterou kryje pojištění. 7. Za příčinu vzniku škody tak stěžovatelka považuje jednoznačně porušení povinností přepravce a vytýká Nejvyššímu soudu, že nezkoumal vztah tzv. příčinné souvislosti. Přitom předmětem řízení bylo, zda ke ztrátě či pohřešování došlo v důsledku nahodilé události v době sjednané přepravy, což je otázka právní, nikoliv skutková, přičemž o tom, co se skutkově událo, mezi stranami rozpor nepanoval, neshodly se pouze na tom, kdy došlo ke vzniku škody, jestli v době sjednané přepravy anebo před ní, tedy v době kryté pojištěním. Nejvyšší soud přitom mohl a měl rozeznat, že na vyřešení předložené otázky rozhodnutí městského soudu závisí. Navíc, považoval-li tento soud předloženou otázku za skutkovou, nezbavovalo by ho to povinnosti přezkoumat ji z pohledu porušení jejích ústavně zaručených práv. III. Vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení a replika stěžovatelky 8. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi a vedlejší účastnici řízení. 9. Nejvyšší soud poukázal na to, že městský soud se otázkou, zda dopravce porušil své povinnosti, a tedy ani tím, zda toto porušení povinností je nahodilou událostí "krytou pojištěním", nezabýval, protože na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že ke "ztrátě" či "pohřešování" obou zásilek došlo v důsledku předem připraveného a uskutečněného podvodného jednání neznámých osob, které nelze považovat za nahodilou skutečnost, a tedy ani za pojistnou událost podle pojistné smlouvy. Je proto názoru, že nebyly splněny zákonné předpoklady přípustnosti dovolání, že jeho rozhodnutí je řádně odůvodněno a že jím nebylo porušeno stěžovatelčino právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces, přičemž navrhl odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost, případně její zamítnutí pro nedůvodnost. 10. Vedlejší účastnice s poukazem na prokázaný skutkový stav vyjádřila názor, že stěžovatelce vznikla škoda, která není pojistnou smlouvou kryta, a že obecné soudy dospěly ke správnému závěru, že ke ztrátě či pohřešování obou zásilek nedošlo v důsledku nahodilé skutečnosti v průběhu přepravy, nýbrž v důsledku podvodného jednání neznámé osoby. Namítá-li stěžovatelka, že neexistoval žádný důvod pro odmítnutí dovolání a Nejvyšší soud se měl předloženou otázko