IV.ÚS 487/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 487/21 ze dne 30. 3. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Jiřího Černoška, advokáta, sídlem Floriána Nováka 5267/3, Prostějov, zastoupeného Mgr. et Mgr. Janou Jankovou, advokátkou, sídlem Wellnerova 1322/3c, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2020 č. j. 32 Cdo 3781/2019-383 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. května 2019 č. j. 8 Co 123/2019-316, ve znění opravného usnesení ze dne 7. května 2019 č. j. 8 Co 123/2019-319, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a obchodní korporace Nemocnice AGEL Valašské Meziříčí, a. s., sídlem U Nemocnice 980, Valašské Meziříčí, a JUDr. Lubomíra Plesníka, LL.M., advokáta, sídlem Zašovská 750, Valašské Meziříčí, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a principy ochrany legitimního očekávání a právní jistoty. 2. Z vyžádaného spisového materiálu se podává, že vedlejší účastnice se domáhá po stěžovateli a po vedlejším účastníkovi zaplacení 1 155 000 Kč s příslušenstvím za škodu způsobenou jí v souvislosti s výkonem advokacie. Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 16. 1. 2019 č. j. 113 C 13/2017-276 rozhodl, že nárok vedlejší účastnice směřující proti stěžovateli není po právu (I. výrok) a že její nárok je po právu proti vedlejšímu účastníkovi (II. výrok). Dokazováním zjistil, že 31. 3. 2009 uzavřeli stěžovatel a obchodní korporace AGEL, a. s., (dále jen "Agel") smlouvu, jíž se stěžovatel zavázal poskytovat právní služby Agelu i osobám v jeho holdingu, kam patří i vedlejší účastnice. Poté stěžovatel dne 22. 12. 2009 uzavřel smlouvu s advokátem JUDr. Bohumilem Sadílkem, podle níž měl JUDr. Sadílek stěžovateli jako klientovi poskytovat substituční právní pomoc. Dne 18. 5. 2014 JUDr. Sadílek práva a povinnosti ze smlouvy o poskytování právní pomoci postoupil se souhlasem stěžovatele a Agelu na vedlejšího účastníka. Poté dne 16. 3. 2016 Ladislav Jandek podal na vedlejší účastnici žalobu na náhradu škody na zdraví ve výši 1 100 000 Kč (po rozšíření žaloby). Ve sporu zahájeném touto žalobou okresní soud zaslal vedlejší účastnici kvalifikovanou výzvu (§ 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů) k vyjádření. Kvalifikovaná výzva byla doručena vedlejší účastnici a sekretářka jejího ředitele ji přeposlala s dalšími listinami vedlejšímu účastníkovi; výzvu a listiny nepřeposlala stěžovateli. Protože na kvalifikovanou výzvu nebylo reagováno, vydal okresní soud ve věci Ladislava Jandeka rozsudek pro uznání. Stěžovatel se o sporu Ladislava Jandeka s vedlejší účastnicí dozvěděl až po vydání rozsudku pro uznání. Na základě rozsudku pro uznání vyplatila vedlejší účastnice 1 100 000 Kč a 55 000 Kč jako náhradu nákladů řízení (celkem 1 155 000 Kč) a tuto částku, jako náhradu škody, požadovala po stěžovateli a vedlejším účastníkovi. Okresní soud uvedl, že stěžovatel měl sice s Agelem uzavřenou smlouvu o poskytování právních služeb, Agel ani vedlejší účastnice však stěžovatele o sporu s Ladislavem Jandekem nekontaktovala a nepoptala po něm právní služby. Z tohoto důvodu nebyla dána odpovědnost stěžovatele za vzniklou škodu. Okresní soud naopak konstatoval, že ve sporu s Ladislavem Jandekem vystupoval vedlejší účastník jako zástupce vedlejší účastnice. Okresní soud poukázal i na e-mail, v němž sám vedlejší účastník uvedl, že jako zástupce vedlejší účastnice vystupoval na základě zvyklostí. Za své právní služby ve věci žaloby Ladislava Jandeka vedlejší účastník fakturoval vedlejší účastnici prostřednictvím stěžovatele. 3. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení) změnil rozsudek okresního soudu tak, že nárok vedlejší účastnice je proti stěžovateli co do základu důvodný (I. výrok) a že se zamítá žaloba vůči vedlejšímu účastníkovi (II. výrok). Dále rozhodl o nákladech řízení mezi vedlejší účastnicí a vedlejším účastníkem (III. a IV. výrok). Zdůraznil, že smlouvou o právní pomoci ze dne 31. 3. 2009 se stěžovatel zavázal Agelu a osobám v jeho holdingu poskytovat právní služby. V dodatku byli k zastupování zmocněni i advokáti spolupracující se stěžovatelem. Stěžovatel byl podle této smlouvy povinen postupovat s odbornou péčí, což vyplývá mimo jiné i z § 567 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen "obchodní zákoník"). Odpovědnost stěžovatele za škodu byla objektivní. Smlouva mezi stěžovatelem a JUDr. Sadílkem o poskytování substituční právní pomoci či dohoda o postoupení této smlouvy na vedlejšího účastníka upravovaly vztahy mezi advokáty a ve vztahu mezi Agelem či vedlejší účastnicí a stěžovatelem neměly význam. Byl to tedy stěžovatel, kdo měl Agelu, resp. vedlejší účastnici, poskytovat právní služby. Krajský soud dospěl k závěru, že smlouva mezi Agelem a stěžovatelem byla konkludentně změněna v jejím čl. 2.1, který se týkal poskytování informací. Podle něj se Agel zavázal stěžovateli poskytnout včasné, pravdivé a přehledné informace a předávat mu veškeré listiny a důkazy k řádnému poskytování právní pomoci. V řízení bylo prokázáno, že vedlejší účastnice podávala informace přímo vedlejšímu účastníkovi. Jak zjistil již okresní soud, k zadávání požadavků na právní služby byla u Agelu zavedena elektronická aplikace Helpdesk, jíž měly užívat i osoby v jeho koncernu. Během let však bylo užívání Helpdesku opuštěno pro tzv. pacientské spory (tj. spory mezi vedlejší účastnicí a jejími pacienty), o čemž věděl stěžovatel, JUDr. Sadílek, vedení vedlejší účastnice i příslušná pracovnice Agelu. Nepoužívání Helpdesku bylo známo Agelu, který tuto praxi toleroval. Po doplnění dokazování krajský soud uvedl, že vedlejší účastnice podávala informace přímo vedlejšímu účastníkovi jako substituentovi stěžovatele. V takovém případě bylo povinností vedlejšího účastníka informovat stěžovatele, s nímž měl uzavřenou smlouvu o poskytování substituční právní pomoci (postoupené od JUDr. Sadílka), o tom, že se na něj vedlejší účastnice obrátila ve věci žaloby Ladislava Jandeka na vedlejší účastnici. Stěžovatel pak měl zajistit řádné zastoupení vedlejší účastnice, jak se k tomu ve smlouvě s Agelem zavázal. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel porušil svou povinnost ze smlouvy s Agelem tím, že ve věci Ladislava Jandeka nezajistil vyjádření ke kvalifikované výzvě. Naopak neshledal, že by vedlejší účastník uzavřel smlouvu o právní pomoci s vedlejší účastnicí či Agelem. 4. Proti rozsudku krajského soudu podali dovolání stěžovatel i vedlejší účastnice. Obě dovolání Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením. V odůvodnění uvedl, že vedlejší účastnice mu předložila jen skutkovou otázku, jíž se v dovolacím řízení nemohl zabývat. Přípustnost stěžovatelova dovolání nezaložila ani otázka, zda má subjekt rámcové smlouvy o právní pomoci povinnost poptávat každou právní službu jen po advokátovi, s nímž má tuto smlouvu uzavřenou. Na této otázce rozsudek krajského soudu nezávisel, ani na hodnocení otázky, zda lze platně uzavřít dohodu o postoupení smlouvy o poskytnutí právní pomoci. Krajský soud totiž výslovně zdůraznil, že šlo o dohodu mezi advokáty, která nemá na právní vztah vedlejší účastnice a stěžovatele vliv. Otázkou, zda advokát, který má uzavřenu rámcovou smlouvu o poskytování právních služeb, odpovídá podle § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen "zákon o advokacii"), nezaložila přípustnost dovolání. Touto otázkou stěžovatel ve skutečnosti zpochybňoval existenci příčinné souvislosti mezi porušením jeho povinnosti a škodou, avšak příčinnou souvislostí se krajský soud nezabýval. II. Argumentace stěžovatele 5. Závěry krajského soudu jsou podle stěžovatele hrubě nepřiléhavé provedenému dokazování, z něhož vyplývá, že ke změně smlouvy mezi stěžovatelem a Agelem o poskytování právní pomoci došlo ve větším rozsahu, než zjistil krajský soud. Modifikace smlouvy byla natolik široká, že stěžovatel žádnou právní službu neposkytoval a byl jen fakturačním místem vedlejšího účastníka. Krajský soud pominul, že od roku 2013 měly být veškeré požadavky na právní služby zadávány pomocí aplikace Helpdesk, a tím, že vedlejší účastnice požadavek na právní služby zadala mimo Helpdesk, jednala mimo systém nastavený v celém koncernu. Závěr krajského soudu o změně s