IV.ÚS 488/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 488/21 ze dne 29. 6. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele L. D., t. č. Vazební věznice Teplice, zastoupeného Mgr. Pavlem Kašparem Krasem, advokátem, sídlem Mírové náměstí 208/35, Ústí nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. ledna 2021 č. j. 5 To 3/2021-47, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 8 odst. 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z odůvodnění ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu sp. zn. 40 Nt 812/2020 se podává, že stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") ze dne 11. 6. 2020 č. j. 40 Nt 630/2020-61, a to z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu byla zamítnuta usnesením téhož soudu ze dne 18. 12. 2020 č. j. 40 Nt 812/2020-29, přičemž tento soud vyhověl návrhu státního zástupce na ponechání stěžovatele ve vazbě již jen z důvodů uvedených v § 67 písm. c) trestního řádu. Stěžovatel je trestně stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 a odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"). Podle okresního soudu nadále existuje důvodné podezření, že se stěžovatel dopustil stíhaného jednání, které naplňuje všechny znaky uvedené skutkové podstaty. Rovněž tak podle soudu přetrvávají důvody tzv. předstižné vazby, neboť stěžovatel se dopouštěl trestné činnosti dlouhodobě, v organizované skupině, a tato činnost podle provedených důkazů představovala hlavní zdroj jeho příjmů. 3. Naopak důvody tzv. koluzní vazby již podle okresního soudu ve stěžovatelově případě dány nejsou, ačkoliv se stěžovatel před vzetím do vazby pokoušel ovlivnit výpověď spoluobviněné a další spoluobviněný zásadním způsobem změnil vůči stěžovateli svoji výpověď. Z formulace § 67 písm. b) trestního řádu, potvrzeného navíc novelami v zákonech č. 152/1995 Sb. a 166/1998 Sb., vyplývá, že možná obava z působení na svědky a spoluobviněné se týká pouze těch nevyslechnutých. Došlo-li k jejich procesně použitelnému vyslechnutí, důvod pro trvání tzv. koluzní vazby odpadá. Odchylují-li se při dalších výpovědích tyto osoby od svých dřívějších vyjádření (v dané věci spoluobviněný M.), je třeba se s tím důkazně vypořádat v hlavním líčení. Ve stěžovatelově věci nejsou již žádné úkony k objasnění věci naplánovány, neboť zbývá pouze seznámení se obhajoby se spisem a následné rozhodnutí o podání obžaloby. Zároveň nebylo zjištěno, že by stěžovatel vyvíjel nějakou snahu k jinému maření objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. I kdyby však měl stěžovatel kontaktovat ostatní spoluobviněné, není to v této procesní situaci důvod pro trvání tzv. koluzní vazby. 4. Proti uvedenému usnesení podal stížnost státní zástupce. Krajský soud napadeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu a sám nově rozhodl tak, že stěžovatel se ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) trestního řádu. Zároveň zamítl stěžovatelovu žádost o propuštění z vazby na svobodu. 5. Krajský soud se neztotožnil s argumentací okresního soudu týkající se tzv. koluzní vazby. Podle krajského soudu je podstatné, že prvotní výpověď obviněného M., od níž se následně odchýlil, není vůči stěžovateli procesně použitelná. Další dva obvinění využili svého práva nevypovídat. Další dvě obviněné uvedly (bez podrobností), že buď byly ovlivňovány anebo se bojí proti stěžovateli vypovídat. Za nevyslechnuté osoby je třeba podle krajského soudu považovat rovněž osoby, které byly vyslechnuty procesně nepoužitelným způsobem, nebo jejichž výslech byl neúplný. Z uvedených důvodů je podle krajského soudu důvod pro koluzní vazbu naplněn i nadále. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá, že argumentace krajského soudu o nutnosti ponechat ho v tzv. koluzní vazbě kvůli nevyjasněné změně výpovědi spoluobviněného M. je neústavní a rozporná kupř. se závěry nálezu ze dne 22. 5. 2008 sp. zn. I. ÚS 734/08 (N 100/49 SbNU 479). Jak správně vyslovil okresní soud, jednak tuto skutečnost může hodnotit až soud v hlavním líčení, a dále nelze tuto skutečnost dávat za odpovědnost stěžovateli, nacházejícímu se v tzv. koluzní vazbě. Stěžovatelova neschopnost tuto skutečnost vysvětlit nemůže být sankcionována prodloužením tzv. koluzní vazby. Nehledě na nepřípustné úvahy krajského soudu o tom, že první výpověď spoluobviněného je ta "správná", zatímco druhá musí být "nesprávná". Skutečnost, že první výpověď spoluobviněného je proti stěžovateli procesně nepoužitelná, je rovněž z hlediska rozhodování o tzv. koluzní vazbě nepodstatná. Obavy dalších obviněných, rozvedené krajským soudem, jsou obecné. Konečně za nepřípadné stěžovatel označuje i úvahy krajského soudu o tom, že za nevyslechnuté osoby podle § 67 písm. b) trestního řádu je třeba považovat osoby, které byly vyslechnuty procesně nepoužitelným způsobem anebo jejichž výslech byl neúplný. Krajský soud neuvádí žádné konkrétní osoby nebo úkony, které by do této kategorie spadaly. Ani státní zástupce v tomto směru úvah nikterak reálně nepostupoval. Navíc "jiné maření" objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání doposud stěžovateli nikdo nevytýkal a není tedy vazebním důvodem. III. Vyjádření vedlejšího účastníka řízení a replika stěžovatele 7. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zaslal ústavní stížnost k vyjádření dalšímu účastníkovi a vedlejšímu účastníkovi řízení. 8. Krajský soud na výzvu k vyjádření nereagoval. 9. Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem (dále jen "krajské státní zastupitelství") ve svém vyjádření uvedlo, že dne 29. 1. 2021 byla již na stěžovatele (a dalších 19 osob) v dané věci podána obžaloba. Dále uvedlo, že napadené rozhodnutí považuje za zákonné. Za dosud nevyslechnuté osoby je třeba podle judikatury (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2000 sp. zn. 8 Tz 163/2000) považovat i ty svědky a spoluobviněné, jejichž výslech byl sice proveden, avšak neúplně nebo procesně nepoužitelně. Účelem § 67 písm. b) trestního řádu je zajistit podmínky pro nerušené provedení důkazů použitelných v hlavním líčení. U stěžovatele tento důvod podle vyjádření trvá, neboť již na spoluobviněnou K. působil (noční návštěvou se dvěma muži v ní vzbudil obavy o život a zdraví). To mělo za následek, že se ve věci již odmítla vyjádřit, na což se jí bude potřeba v hlavním líčení dotázat. Spoluobviněná J. rovněž uvedla, že má ze stěžovatele strach a bojí se na něj vypovídat. Před soudem bude rovněž nutné vyslechnout obviněného M., který v průběhu přípravného řízení změnil vůči stěžovateli svoji výpověď, přičemž část jeho výpovědi je procesně nepoužitelná. Tento obviněný se tak bude muset k těmto okolnostem znovu vyjádřit. Do doby úplného a procesně použitelného výslechu zmíněných osob tak u stěžovatele trvá důvod tzv. koluzní vazby. Z toho důvodu krajské státní zastupitelství navrhlo, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl. 10. Soudce zpravodaj následně zaslal toto vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice. Této možnosti stěžovatel nevyužil. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 12. Toliko pro úplnost Ústavní soud doplňuje, že na uvedených závěrech nemůže nic změnit ani skutečnost, že v dané trestní věci již krajské státní zastupitelství podalo na stěžovatele obžalobu a o vazbě již rozhodoval soud, u nějž byl podán návrh na vzetí do vazby (srov. § 72 odst. 3 trestního řádu). Z procesního hlediska tak již zásah, v podobě omezení svobody z