IV.ÚS 492/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 492/23 ze dne 29. 3. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Radka Mikuly, zastoupeného Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou sídlem Burešova 615/6, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. prosince 2022 č. j. 7 As 214/2022-39 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2022 č. j. 11 A 155/2021-58, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva vnitra, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavnímu soudu byla dne 20. 2. 2023 doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), následně doplněná dne 3. 3. 2023, kterou se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na svobodu pohybu podle čl. 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), svoboda projevu a právo na informace podle čl. 17 odst. 1 Listiny, právo pokojně se shromažďovat podle čl. 19 odst. 1 Listiny, právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 4 odst. 4 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel se zásahovou žalobou podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), podanou u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), domáhal určení nezákonnosti zásahu příslušníků Policie České republiky při shromáždění dne 14. 5. 2021 konaného v blízkosti velvyslanectví Státu Izrael, který měl spočívat 1) ve vytvoření policejního kordonu oddělujícího účastníky oznámeného propalestinského shromáždění, jehož se stěžovatel jako příznivec Palestiny původně účastnil, a neoznámeného proizraelského shromáždění a 2) v následné výzvě, aby se stěžovatel přesunul na opačnou stranu kordonu (zpět k propalestinskému shromáždění), než se v dané chvíli nacházel. 3. Městský soud po nařízení jednání ve věci napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl. V průběhu jednání městský soud provedl dokazování mimo jiné čtyřmi videozáznamy. Z nich vyplynulo, že se stěžovatel účastnil oznámeného propalestinského shromáždění v blízkosti velvyslanectví Státu Izrael s tím, že následně přešel mezi účastníky neohlášeného proizraelského (proti)shromáždění, kde podle výpovědí policistů rozdmýchával slovní nepokoje. Jelikož již jeho samotný příchod na stranu proizraelského shromáždění vystupňoval emoce a podle vedlejšího účastníka hrozilo narušení veřejného pořádku, byl stěžovatel policisty vyzván, aby se přesunul zpět k propalestinskému shromáždění, kde do té doby byl. Mezi oběma shromážděnými přitom policisté vytvořili kordon, a to mimo jiné po dohodě se svolavatelem oznámeného propalestinského shromáždění, který podle jednoho z videozáznamů požádal "o co největší mezeru mezi shromážděními tak, aby bylo zabráněno konfliktům" (bod 21 odůvodnění) a současně souhlasil s řešením "že nebude umožněn vstup účastníků jednoho shromáždění do druhého" (tamtéž). Vytvořením kordonu tak byl stěžovateli znemožněn volný pohyb mezi jednotlivými shromážděními, nicméně na rozdíl od razantnějších zásahů tento prostředek nadále zachoval jádro shromažďovacího práva pro účastníky obou shromáždění - účastníci se mohli sejít a pokojně a kolektivně vyjádřit svůj názor na izraelsko-palestinský konflikt. Z provedeného dokazováno nadto vyplynulo, že oba názorové tábory na sebe mohly (byť ve zmenšené míře) přes vytvořený kordon reagovat (bod 45 odůvodnění). 4. Byl-li stěžovatel účastníkem oznámeného shromáždění, "postupovala policie správně a pochopitelně, když ho... vyzvala, aby se přesunul do části, kde se konalo oznámené shromáždění" (bod 47 odůvodnění). Jak vyplývá i z videozáznamu, stěžovatel byl k opuštění prostoru řádně vyzván a byl i poučen o důvodech této výzvy. Městský soud zdůraznil, že jako účastníka propalestinského shromáždění, a nikoliv jako nezúčastněnou třetí osobu, ho vnímali i účastníci proizraelské protidemonstrace, kteří aplaudovali jeho zajištění a odvedení z prostoru shromáždění (bod 46 odůvodnění). Městský soud nepřisvědčil námitce stěžovatele, že "mu policie byla povinna umožnit volný pohyb mezi shromážděními, aby mohl vykonávat svoji svobodu projevu. Taková argumentace totiž pomíjí kolektivní prvek výkonu shromažďovacího práva a z toho plynoucí potřebu, aby případná opatření měla též kolektivní povahu. V obdobných situacích totiž policie nemá možnost ani kapacitu každého účastníka oponujících si shromáždění prověřovat a zjišťovat, zda on konkrétně např. vyvolával konflikty, nebo u něj hrozí, že je bude vyvolávat. Součástí výkonu shromažďovacího práva je kolektivní projev určitého postoje, který napomáhá jednotlivci k účasti na veřejném životě i zapojení se do diskuze nad otázkami veřejného charakteru. Stojí-li proti sobě dvě různé skupiny osob, které kolektivně vyjadřují protichůdné názory na určitou otázku, musí mít případné opatření veřejné moci též kolektivní charakter. To samozřejmě určitým způsobem omezuje individuální možnosti jednotlivých účastníků shromáždění, nicméně takové omezení považuje soud za nevyhnutelná a vyplývající ze skupinové povahy shromažďovacího práva" (bod 48 odůvodnění). 5. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl jako nedůvodnou. Nepřisvědčil námitce stěžovatele o nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu, když naopak vyzdvihnul "podrobnou a přesvědčivou argumentaci městského soudu" (bod 19). Zdůraznil, že policejní orgány mají nejen právo, ale rovněž povinnost konfliktům a jejich eskalaci předcházet, nikoliv pouze pasivně přihlížet. S ohledem na skutkové závěry, k nimž dospěl na základě řádně provedeného dokazování městský soud, hodnotil Nejvyšší správní soud vytvoření policejního kordonu oddělujícího obě shromáždění jako vhodné a přiměřené opatření. Při posouzení přiměřenosti omezení shromažďovacího práva je přitom klíčový nejen obsah projevu, ale i místo projevu, resp. to, že shromáždění se konalo v těsné blízkosti velvyslanectví Státu Izrael, které má Česká republika podle čl. 22 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích povinnost chránit. Stejně tak nebylo možné odhlédnout ani od způsobu projevů účastníků shromáždění, když je z provedeného dokazování patrné, že "projevy a počínání shluků pokřikujících jedinců s různými vlajkami a transparenty v místě shromáždění lze popsat různě, ale rozhodně ne jako mírumilovný a poklidný debatní kroužek" (bod 20). Nejvyšší správní soud vedl, že přistoupí-li Policie ČR "k vytvoření kordonu za účelem fyzického oddělení obou shromáždění, pak lze v rámci podobného počínání jen těžko požadovat, aby zároveň individuálně posuzovala chování každého jednotlivého účastníka shromáždění, a pro každého z nich pak ihned zřizovala jakýsi individuální režim pohybu, v závislosti na míře či absenci agresivního chování každého jednotlivce shromáždění se účastnícího. Podobný požadavek je v rozporu s logikou a cílem celé operace, ale i jakýmikoliv rozumně koncipovanými možnostmi policie v kontextu podobného zásahu" (bod 24). II. Argumentace stěžovatele 6. V ústavní stížnosti a jejím doplnění stěžovatel tvrdí svou verzi skutkového stavu průběhu obou shromáždění, rekapituluje obsah napadených rozhodnutí a namítá porušení svých shora uvedených základních práv a svobod (viz bod 1). 7. Stěžovatel považuje vytvoření policejního kordonu za nedůvodné a nepřiměřené, a to již proto, že žádné předchozí vážnější konflikty, výtržnosti, hrubé neslušnosti nebo jiné jednání narušující veřejný pořádek nebyly na území České republiky v souvislosti s tématem Státu Izrael a Palestiny známy, a nekonaly se ani v daný den. Na místě shromáždění nebyla použita pyrotechnika, nedocházelo k záměrnému maskování účastníků shromáždění a ti "dokonce nedržely v rukách žádné zbraně". Zdůrazňuje, že se neúčastnil shromáždění, které by bylo "protiizraelské, ale propalestinské". Jeho cílem bylo pouze vyjádřit podporu Palestincům prchajících z Pásma Gazy a Západního břehu Jordánu. Preventivní opatření spočívající ve vytvoření kordonu tak bylo nedůvodné, a to i vzhledem k velkému počtu policistů připravených k možnému zásahu. Vedlejší účastník ani správní soudy podle stěžovatele "neprokázaly, že by před zřízením oddělujícího policejního kordonu nastaly takové skutečnosti, které by vážným způsobem odůvodňovaly dané preventivní a do práv účastnících se osob zasahující opatření. Absence dostatečně závažných důkazů o skutk