IV.ÚS 50/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 50/24 ze dne 5. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele L. S., zastoupeného Mgr. Petrem Filippim, advokátem, sídlem Pařížská 204/21, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2023 č. j. 25 Cdo 3811/2022-292, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2022 č. j. 39 Co 196, 197/2022-256, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. prosince 2021 č. j. 42 C 139/2019-196, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a příspěvkové organizace Nemocnice Na Františku, sídlem Na Františku 847/8, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí uvedených v záhlaví, která podle něj porušila jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu plyne, že stěžovatel v roce 2016 podstoupil v Nemocnici Na Františku (vedlejší účastnice) laparoskopické odstranění žlučníku. Vyšetření krátce před operací odhalilo, že má stěžovatel též drobnou pupeční kýlu. Proto stěžovatel podstoupil jak laparoskopické odstranění žlučníku, tak na něj bezprostředně navazující plastiku pupeční kýly. Především v souvislosti s tímto druhým zákrokem (a okolnostmi jeho provedení) vznikl spor mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí. Stěžovatel se u obvodního soudu domáhal po vedlejší účastnici zaplacení částky v celkové výši 500 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy v důsledku porušení povinností podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). 3. Konkrétně se stěžovatel domáhal náhrady nemajetkové újmy za celkem devět pochybení, kterých se vedlejší účastnice měla dopustit v souvislosti s operací a péčí o stěžovatele: porušení povinnosti zajistit náležitou odbornou úroveň poskytování zdravotních služeb (160 000 Kč); porušení povinnosti informovat stěžovatele o tom, že se na poskytování zdravotních služeb budou podílet studenti a další osoby (15 000 Kč); porušení povinnosti poskytnout stěžovateli v dostatečném rozsahu informace o jeho zdravotním stavu a plánované léčbě (150 000 Kč); porušení povinnosti projednat se stěžovatelem individuální léčebný postup (15 000 Kč); porušení povinnosti seznámit stěžovatele s jeho právy a povinnostmi (15 000 Kč); neposkytnutí lékařské péče lékařem (100 000 Kč); porušení povinnosti vést řádně lékařskou dokumentaci (15 000 Kč); porušení povinnosti řádně vyřídit stížnost stěžovatele (15 000 Kč) a porušení povinnosti řádně vykázat lékařské zákroky (15 000 Kč), celkem tedy 500 000 Kč. 4. Obvodní soud ve věci provedl podrobné dokazování, mj. nechal vypracovat dva znalecké posudky. Dospěl však k závěru, že vedlejší účastnice neporušila žádnou z povinností, na které stěžovatel upozorňoval. Vedlejší účastnice (resp. její lékaři) poskytla stěžovateli před operací všechny nezbytné informace, byť v části týkající se operace pupeční kýly tak učinila ústně, nikoli podpisem vytištěného formuláře. Poskytla mu rovněž zdravotní péči na nezbytné odborné úrovni. Stěžovatelovu žalobu proto obvodní soud zamítl. Stěžovatel se odvolal, městský soud nicméně rozsudek obvodního soudu potvrdil. Nejvyšší soud následně odmítl stěžovatelovo dovolání, zčásti pro objektivní nepřípustnost ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (u nároků, jejichž výše nepřesahovala částku 50 000 Kč), ve zbytku pak pro nenaplnění předpokladů přípustnosti podle § 237 občanského soudního řádu (stěžovatel dílem polemizoval se skutkovými závěry obvodního soudu; ani judikatura Nejvyššího soudu, kterou stěžovatel v dovolání zmínil, nebyla v rozporu s napadenými rozhodnutími). II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel podal proti napadeným rozhodnutím podrobnou ústavní stížnost. Stěžovatelovy námitky směřují výhradně proti rozhodnutí obvodního a městského soudu. Jádro ústavní stížnosti tvoří nesouhlas stěžovatele se závěry, že poskytl informovaný souhlas s operací kýly, že obecné soudy správně zjistily okolnosti jejího průběhu a že vedlejší účastnice stěžovateli poskytla zdravotní péči náležité odborné úrovně. Obecné soudy se nevypořádaly s některými stěžovatelovými důkazními návrhy, svá rozhodnutí řádně neodůvodnily a jejich odůvodnění jsou vnitřně rozporná. Soudy nesprávně pracovaly se znaleckými posudky k průběhu operace. Rovněž se při hodnocení důkazů vždy přikláněly k výkladu důkazů v neprospěch stěžovatele do té míry, že v tom stěžovatel spatřuje narušení nestrannosti soudu. Ohrazuje se také proti vyúčtování nákladů právního zastoupení advokátem vedlejší účastnice. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem. Její včasnost se odvíjí od doručení usnesení Nejvyššího soudu, který odmítl dovolání (stěžovatel podal dovolání v souladu s poučením městského soudu; obvodní soud a městský soud přitom o jednotlivých žalovaných nárocích v celkové výši 500 000 Kč rozhodly společně jedním výrokem). Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Též vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud úvodem připomíná, že do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje výjimečně, zpravidla až tehdy, pokud jsou jejich právní závěry v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními nebo v nich nemají podklad, pokud nebylo řízení jako celek spravedlivé anebo pokud je soudní rozhodnutí nepřezkoumatelné či postrádá řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nálezy ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425), bod 11, nebo ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275), body 11-12]. 8. Jádro nynější věci spočívá ve sporu o naplnění povinností nemocnice poskytovat zdravotní služby se svobodným a informovaným souhlasem pacienta podle § 28 odst. 1 a § 34 zákona o zdravotních službách a poskytovat tyto služby na náležité odborné úrovni podle § 28 odst. 2, § 45 odst. 1 a § 49 odst. 1 písm. a) téhož zákona (třetí povinnost, tedy údajné odepření péče, stěžovatel v ústavní stížnosti nezmiňuje). 9. Právě zmíněné povinnosti pochopitelně nepostrádají ústavněprávní význam. Z čl. 7 odst. 1 či čl. 31 věty první Listiny, čl. 2 a čl. 8 Úmluvy či čl. 4 a čl. 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (č. 96/2001 Sb. m. s.) plynou státu povinnosti poskytovat lékařskou péči na náležité odborné úrovni a zásadně s informovaným souhlasem pacienta [nálezy ze dne 31. 7. 2023 sp. zn. I. ÚS 1594/22, body 47, 50 a 58, a ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691), body 74-78]. Podle Ústavního soudu se však obecné soudy při hodnocení, zda vedlejší účastnice uvedené povinnosti porušila, nedopustily žádného pochybení, které by přinášelo důvod pro zásah Ústavního soudu. 10. Zaprvé, pokud jde o poskytnutí informovaného souhlasu k operaci drobné pupeční kýly, již obvodní soud dospěl ke srozumitelnému a přesvědčivě odůvodněnému závěru, že jej stěžovatel poskytl. Mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí nebylo sporné, že stěžovatel nepodepsal písemný souhlas specificky s operací drobné pupeční kýly (formulář, který dopředu dostal, se vztahoval jen na operaci žlučníku, pupeční kýla byla odhalena teprve těsně před samotnou operací). Obvodní soud nicméně neměl pochyb, že veškeré informace stěžovateli poskytla lékařka před samotnou operací ústně. Vycházel mj. z toho, že stěžovatel, který poskytnutí informací popíral, jim sám nevěnoval patřičnou pozornost (např. písemný formulář podepsal, aniž by jej četl) či z toho, že výhrady k postupu vedlejší účastnice stěžovatel vznesl až dlouhou dobu po provedení operace, přestože do té doby opakovaně projevoval spokojenost se zákrokem a péčí lékařů (srov. především bod 36 rozsudku obvodního soudu). 11. Ústavní soud dodává, že tyto závěry jsou mj. v souladu s novější judikaturou Nejvyššího soudu k formě poskytnutí informovaného souhlasu. Nejvyšší soud v rozsudku 20. 1. 2023 sp. zn. 25 Cdo 3100/2021 vyložil, že přes zažitou praxi používání formulářů pro udělení informovaného souhlasu není pro jeho udělení písemná forma zpravidla nutná (a mnohdy postačí ústní či dle okolností dokonce konkludentní poskytnutí souhlasu). S ohledem na potřebu, aby pacient informacím skutečně porozuměl, je naopak ústní vysvětlení zákroku a jeho následků