IV.ÚS 507/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 507/22 ze dne 20. 4. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Jany P. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Zuzanou Suchanovou, advokátkou, sídlem Na Perštýně 342/1, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2021 č. j. 16 Co 402/2021-1714 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. října 2021 č. j. 0 P 447/2020-1675, 45 P a Nc 298/2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Jiřího B., nezletilých Tomáše B. a Patrika B. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva zaručená Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") a Úmluvou o právech dítěte. 2. Jak plyne z napadených rozhodnutí, z argumentace stěžovatelky (matky nezletilých vedlejších účastníků) a z jí doložených předcházejících rozhodnutí v dané opatrovnické věci, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 6. 11. 2018, č. j. 14 Nc 1063/2017-791 byli předběžným opatřením oba nezletilí vedlejší účastníci předáni do péče otce (vedlejšího účastníka) a stěžovatelce bylo stanoveno výživné. Soud vyšel z doporučení OSPOD, znalkyně PhDr. Matulové, obor psychiatrie, specializace klinická psychologie, jakož i z poznatků zahájeného trestního stíhání vůči stěžovatelce a jejím rodičům, z nichž mělo vyplývat, že stěžovatelka dlouhodobě znevažuje úlohu otce v životě nezletilých dětí a ze strany stěžovatelky a jejích rodičů dochází k dlouhodobému a trvalému ovlivňování nezletilých dětí s tím, že v chování stěžovatelky a jejích rodičů lze spatřovat týrání dětí. Rozsudkem obvodního soudu ze dne 23. 5. 2019, č. j. 14 Nc 1063/2017-946 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 30. 1. 2020 č. j. 16 Co 279/2019-1081 byli nezletilí svěřeni pro dobu před i pro dobu po rozvodu manželství rodičů do péče otce. Styk stěžovatelky s nezletilými byl upraven tak, že každý lichý pátek v kalendářním roce vyzvedne stěžovatelka nezletilé z institucí, které navštěvují, a otci je nazpět předá v Pro Dialogu, z. s. v 17:00 hod. Dále byla stěžovatelka oprávněna stýkat se s oběma nezletilými každý sudý pátek v kalendářním roce od 16:30 hod. do 17:30 hod., a to formou asistovaného styku v Pro Dialogu, z. s. 3. Stěžovatelka podala dne 9. 12. 2020 návrh na rozšíření styku s nezletilými bez asistovaného předání, resp. asistovaného styku, přičemž dne 23. 6. 2021 změnila žalobní návrh tak, aby nezletilí byli svěřeni do její výlučné péče a byl určen styk otce s nezletilými. O tomto návrhu zatím nebylo rozhodnuto. 4. Ústavní stížností napadeným usnesením obvodní soud zamítl návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření, které by rozšířilo styk stěžovatelky s nezletilými (styk od pátku do neděle a zohlednění prázdnin). Městský soud zamítavý výrok potvrdil. 5. Dále obvodní soud ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl o novém předběžném opatření, které městský soud (v bodech I. a II. ve správném znění) potvrdil a dle něhož: "I. Matka je oprávněna stýkat se s nezletilými [vedlejšími účastníky -pozn. ÚS] každý pátek po skončení vyučování nejpozději však od 15ti hodin, kdy si nezletilé vyzvedne ve školském zařízení, ve kterém nezletilí plní povinnou školní docházku a předá otci zpět v místě bydliště matky každý sudý pátek v 18 hodin, každý lichý pátek je předá zpět v organizaci Pro Dialog z. s., se sídlem Malířská 386/1, Praha 7- Bubeneč, kam matka přivede děti vždy v 17:30 hodin a kde je otec posléze vyzvedne, matka je povinna nezletilé syny na zpětné předání otci řádně připravit. II. Otci se ukládá povinnost styk matky s nezletilými dětmi v tomto rozsahu strpět a po skončení styku je od ní v sudý pátek v místě jejího bydliště a v lichý pátek v organizaci Pro Dialog z. s. opět převzít. III. Matce se ukládá povinnost realizovat styk s nezletilými bez přítomnosti svých rodičů, včetně jakýchkoliv telefonických či videokonferenčních kontaktů. IV. V tomto rozsahu se mění rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 23. 5. 2019, č. j. 14 Nc 1063/2017-946, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2020, č. j. 16 Co 279/2019-1081, ve zbytku zůstává tento rozsudek nezměněn. V. Tato úprava platí pouze do rozhodnutí ve věci samé". II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka tvrdí porušení čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, 4 a 5, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 40 odst. 2 Listiny, jakož i čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 9 odst. 1 až 3, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 16 odst. 1 a 2, čl. 18 odst. 1 a 2, čl. 19 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte. 7. Stěžovatelka rekapituluje průběh řízení a vymezuje se též proti starším rozhodnutím učiněným v daném opatrovnickém řízení. Stěžovatelka tvrdí, že stanovený styk jednou týdně v pátek je nedostatečný, rozporuje úplné znemožnění styku s prarodiči (rodiči stěžovatelky), rozporuje též samotné svěření dětí do péče otce (nejprve předání do péče otce předběžným opatřením v roce 2018, poté svěření do péče otce rozsudkem ve věci samé v roce 2020). Tvrdí, že dokazování ze strany opatrovnického soudu je nedostatečné. Napadeným předběžným opatřením došlo pouze k nepatrnému rozšíření styku se stěžovatelkou, který považuje za nedostatečný. Má za to, že podezření vůči ní i jejím rodičům je neopodstatněné a probíhající trestní stíhání nedůvodné. Upozorňuje na princip presumpce neviny i rizika protahování trestního řízení. Připomíná, že během opatrovnického řízení docházela do poradenského centra Rosa - centrum pro ženy, z. s., na osobní konzultace, dále na pravidelné terapie do poradny k adiktologovi, absolvovala psychologické vyšetření u klinické psycholožky, stejně jako její rodiče, dále vyšetření u privátního psychiatra. Dokládá závěry posudků a tvrdí, že jsou v rozporu s původním posudkem znalkyně PhDr. Matulové. Vytýká soudu, že v opatrovnickém řízení neustanovil znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zvláštní specializací klinická psychologie za účelem řádného provedení dokazování a zjištění aktuálních výchovných možností obou rodičů a vývoje nezletilých dětí. 8. Stěžovatelka pak cituje z judikatury Ústavního soudu nálezy týkající se svěřování dětí do péče, střídavé péče, vyloučení styku rodiče s dítětem, potřeby výchovy dětí ze strany obou rodičů a nejlepšího zájmu dítěte. 9. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka dokládá bez bližšího komentáře e-mailovou korespondenci otce nezletilých z let 2013 - 2014 s údajnou milenkou a se svým kamarádem. Dále dokládá zprávy dětské lékařky z roku 2017, záznam o podání podnětu stěžovatelky na OSPOD z roku 2017. V dalším doplnění pak stěžovatelka dokládá přepis zvukového záznamu z ústního jednání obvodního soudu ve věci samé ze dne 2. 3. 2022, ze kterého dle stěžovatelky plyne, že opatrovnický soud nehodlá zatím "z opatrnosti" rozšiřovat styk stěžovatelky s dětmi z důvodu probíhajícího trestního řízení vůči stěžovatelce, přičemž stěžovatelka opakuje, že důkazy svědčí v její prospěch. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Stěžovatelka napadá usnesení o předběžném opatření, kde jsou možnosti Ústavního soudu přezkoumávat tato opatření a zasahovat tak do běžících řízení vzhledem k subsidiaritě ústavní stížnosti výrazně zúženy. Ústavní soud opakovaně připomenul, že způsobilost předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) k zásahu do základních práv a svobod sice obecně vyloučit nelze, zásah touto formou však zpravidla nedosahuje potřebné intenzity, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků soudního řízení s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Ústavní so