IV.ÚS 510/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 510/24 ze dne 5. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti MAJA v. o. s., sídlem Jana Uhra 162/4, Brno, zastoupené Mgr. Vladimírem Hamplem, advokátem, sídlem Mendlovo náměstí 907/1a, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. ledna 2024 č. j. 20 Cdo 3739/2023-391, usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 15. srpna 2023 č. j. 60 Co 113/2023-353 a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. ledna 2023 č. j. 16 Nc 494/2003-292, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, a Mgr. Martina Kolajíka, jako vedlejšího účastníka řízení, zastoupeného Mgr. Barborou Kolajíkovou, advokátkou, sídlem náměstí 14. října 496/13, Praha 5 - Smíchov, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ,,Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud ve Zlíně (dále jen ,,okresní soud") napadeným usnesením na návrh vedlejšího účastníka (povinného) částečně zastavil (co do částky 193 178 Kč s 6% úrokem od 1. 7. 1998 do zaplacení) exekuci vedenou ve prospěch stěžovatelky (výrok I.). Dále zamítl návrh vedlejšího účastníka na zastavení exekuce v části týkající se částky 8 287,10 Kč s 0,05% úrokem za každý den prodlení od 3. 2. 1998 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce (výrok III.). Exekuce byla nařízena usnesením okresního soudu na základě směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně k uspokojení pohledávky 193 178 Kč s příslušenstvím a platebního rozkazu okresního soudu k uspokojení pohledávky ve výši 8 287,10 Kč s příslušenstvím. Okresní soud došel k závěru, že stěžovatelka není aktivně věcně legitimovaná a je tedy dán zákonný důvod k částečnému zastavení exekuce. 3. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen ,,krajský soud") napadeným usnesením potvrdil výrok I. okresního soudu v části, v níž byla částečně zastavena exekuce, a to pro částku 193 178 Kč s 6% úrokem od 1. 7. 1998 do 27. 3. 1999 (výrok I.) a zrušil výrok I. v části, v níž bylo rozhodnuto o tom, že se exekuce zastavuje ohledně úroku z prodlení ve výši 6% z částky 193 178 Kč od 28. 3. 1999 do zaplacení a řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce v tomto rozsahu zastavil (výrok II.), neboť usnesením soudního exekutora došlo již dříve k zastavení nařízení exekuce co do úroku z prodlení ve výši 6% ročně z částky 193 178 Kč ode dne 28. 3. 1999 do zaplacení. Zbývajícími výroky (výrok III., IV. a V.) rozhodl o odvolání vedlejšího účastníka proti výroku II. usnesení okresního soudu a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok VI.). Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu ohledně nedostatku aktivní věcné legitimace stěžovatelky. 4. Oba soudy došly ke shodnému závěru, že za účelem prokázání převodu práva ve smyslu § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád, dále jen ,,e. ř.") se soudní exekutor (exekuční soud) nemůže spokojit s úředně ověřenou smlouvou o postoupení pohledávky, třeba je prokázat i indosaci a předání směnky na řad nabyvateli. Zákon o cenných papírech ani žádný jiný předpis neumožňuje oddělit od směnky ,,práva a povinnosti ze směnečného platebního rozkazu" a převádět je samostatně bez současného převodu směnky, na jejímž základě byl směnečný platební rozkaz vydán. Odkázaly přitom na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 24. 4. 2018 sp. zn. 21 Cdo 5368/2017, usnesení ze dne 26. 8. 2020 sp. zn. 20 Cdo 2116/2020 a další). Zároveň krajský soud doplnil, že si je vědom odlišného názoru vyjádřeného v usneseních Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2012 sp. zn. I. ÚS 3544/10 a ze dne 3. 6. 2019 sp. zn. III. ÚS 1501/19; tato i všechna dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz. Domnívá se však, že závěry v nich uvedené nejsou přiléhavé a šlo navíc o usnesení, jejichž závěry nejsou závazné vůči třetím osobám ani pro samotný Ústavní soud. Odkázal i na insolvenční řízení, v němž se přihlašují pohledávky právě na základě jejich hmotněprávního titulu (nikoliv z titulu soudního rozhodnutí). 5. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky pro nepřípustnost. Uvedl, že v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že podmínkou pro převod směnky na řad je vedle rubopisu také její předání nabyvateli, neboť k převodu směnky na řad nedochází pouze její indosací, ale současně i tradicí. Neshledal důvod, proč by měla být rozhodná právní otázka posouzena jinak. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy setrvaly na názoru opírajícím se o konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, tato judikatura je však v rozporu se závěry Ústavního soudu obsaženými ve výše uvedených usneseních. Argumentace soudů, že tento názor byl vyjádřen pouze v usnesení a není pro ně tudíž závazný, však opomíjí skutečnost, že v případě rozporu mezi rozhodovací praxí obecných soudů a Ústavního soudu, má jednoznačně převážit právní názor Ústavního soudu. Odkazuje přitom na usnesení ze dne 14. 10. 2002 sp. zn. II. ÚS 355/02 a nález ze dne 6. 2. 2018 sp. zn. III. ÚS 976/17 (N 19/88 SbNU 267). Odkazuje i na odbornou literaturu k této otázce. Jako absurdní vidí, že určitá meritorní rozhodnutí ke svému výkonu nepotřebují nic dalšího, a některá rozhodnutí nutí toho, v jehož prospěch jsou, ,,vláčet" s sebou původní titul. Stěžovatelka dále upozorňuje na to, že sám Nejvyšší soud není konstantní v dané problematice, neboť v insolvenčním řízení nepožaduje předložení originálu směnky. Odkazuje na rozsudky ze dne 21. 12. 2017 sp. zn. 29 ICdo 99/2015 a ze dne 31. 7. 2023 sp. zn. 29 ICdo 77/2023. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. V části, ve které směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, usnesení krajského soudu ve výroku I., II., III., V. a VI. a usnesení okresního soudu ve výroku I. a III., je přípustná (stěžovatelka vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a byla podána oprávněnou navrhovatelkou a včas. Stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). 8. K podání návrhu na zrušení výroku II. usnesení okresního soudu, jímž soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce v části týkající se částky 8 287,10 Kč a výroku IV. usnesení krajského soudu, jímž byl zčásti potvrzen výrok II. usnesení okresního soudu, stěžovatelce brání nedostatek aktivní procesní legitimace. V této části jde o návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihuje-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky řádného procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). 10. Byť se stěžovatelka domáhá zrušení všech výroků napadených rozhodnutí, argumentace obsažená v ústavní stížnosti směřuje pouze proti některým výrokům, proti nimž je ústavní stížnost přípustná. Závěry obsažené v ostatních výrocích nijak argumentačně nerozporuje a žádnou ústavněprávní argumentaci nepředkládá. Krajský soud tyto výroky jasně a srozumitelně odůvodnil, a proto se Ústavní soud jejich dalším posouzením nezabýval. 11. Těžiště ústavní stížnosti představuje polemika s právními názory obecných soudů, na jejichž základě došly k závěru, že stěžovatelka není v exekučním řízení, v němž je vymáhána částka 193 178 Kč, aktivně věcně legitimována a řízení co do této částky zastavily (resp. výrok o zastavení potvrdily). Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek