IV.ÚS 512/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 512/06 ze dne 25. 2. 2008   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, v právní věci stěžovatele JUDr. Z. V., zastoupeného Mgr. Alenou Královou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Mlýnská 8, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2006 č. j. 8 As 53/2005-126, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 3. 8. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2006, č. j. 8 As 53/2005-126, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 4. 8. 2005 č. j. 5 Ca 39/2003-99. Stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle popsal okolnosti, za nichž byl propuštěn ze služebního poměru u Policie České republiky. Stěžovatel uváděl, že již v průběhu trvání jeho služebního poměru byla porušována jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 3, čl. 9 odst. 1 a čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel se následně neúspěšně pokoušel domoci se soudní ochrany svých práv, nicméně obecné soudy mu tuto ochranu neposkytly a samy postupovaly v rozporu s čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 4, čl. 7 odst. 2, čl. 10 a čl. 36 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 1, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadenému rozsudku Nejvyššího správního soudu stěžovatel vytýkal, že tento byl vydán, aniž by byl stěžovatel v řízení o kasační stížnosti právně zastoupen, ačkoliv zastoupen být dle § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "soudní řád správní") musel, neboť nezískal vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Za kasační stížnost nebyl zaplacen soudní poplatek, což muselo být Nejvyššímu správnímu soudu známo, neboť součástí kasační stížnosti ze dne 23. 8. 2005 byla rovněž žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení právního zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti; o tomto návrhu městský soud vůbec nerozhodl. Dle názoru stěžovatele rozhodoval Nejvyšší správní soud o jeho kasační stížnosti "v rozporu s hmotným právem", a to zejména s § 105 odst. 2 soudního řádu správního a § 2 odst. 2 psím. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zbavil stěžovatele svým rozhodnutím práva na právní pomoc v řízení před soudy, čímž porušil čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2006 č. j. 8 As 53/2005-126 zrušil. II. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou osobou, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo proto možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Za tímto účelem si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka řízení a spis městského soudu sp. zn. 5 Ca 39/2003. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření zrekapituloval předchozí průběh řízení a konstatoval, že k neustanovení zástupce stěžovatele nedošlo v důsledku opomenutí městského či Nejvyššího správního soudu. Dle ustálené judikatury, vycházející zejména z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. 6 Azs 27/2004, nemusí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení právního zástupce zastoupen advokátem. Požadavek právního zastoupení v takovém řízení by vedl k popření jeho smyslu a k "řetězení" dalších kasačních stížností, doprovázených dalšími žádostmi o ustanovení právního zástupce. Takový postup by byl v rozporu se zájmem stěžovatele na urychleném vyřízení první kasační stížnosti, týkající se meritorního rozhodnutí. Obdobná situace dle názoru Nejvyššího správního soudu nastala i v projednávané věci, byť se jednalo o nezaplacení soudního poplatku a rozhodnutí z této skutečnosti vyplývající; mezi osvobozením od soudních poplatků a ustanovením právního zástupce ostatně existuje úzká vazba, jak je patrno z ustanovení § 35 odst. 8 soudního řádu správního. I v tomto případě by, se zřetelem k výše uvedenému a s přihlédnutím k řadě kasačních stížností stěžovatele v jiných právních věcech, hrozilo nepřetržité řetězení kasačních stížností se všemi popsanými negativními důsledky. Nejvyšší správní soud měl rovněž za to, že již s ohledem na podstatu jeho rozhodnutí nemohla stěžovateli neustanovením zástupce vzniknout žádná újma a navrhl, aby byla ústavní stížnost zamítnuta. Na výše uvedené vyjádření reagoval stěžovatel přípisem ze dne 4. 12. 2006, v němž uvedl, že Nejvyšší správní soud nepopsal průběh řízení zcela úplně a pravdivě. Stěžovatel následně velice podrobně vypočetl veškeré úkony, které byly v řízení ve věci sp. zn. 5 Ca 39/2003 učiněny, a vyjádřil přesvědčení, že je z těchto skutečností zřejmé, že jak městský, tak i Nejvyšší správní soud, nesprávně posoudily jeho poměry a insolventnost, což vyústilo v zastavení probíhajícího řízení. V závěru stěžovatel uvedl, že na své ústavní stížnosti trvá. III. Ústavní soud následně napadené rozhodnutí přezkoumal, přičemž shledal, že ústavní stížnost není důvodná. Z obsahu spisu městského soudu sp. zn. 5 Ca 39/2003 zjistil Ústavní soud následující: Stěžovatel podal dne 24. 1. 2003 návrh na obnovu řízení ve věci rozsudku městského soudu ze dne 25. 4. 2001 č. j. 28 Ca 4/2000-215, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Správy Středočeského kraje č. 738/99 ze dne 15. 12. 1999, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Okresního ředitelství Praha-západ, ve věcech služebního poměru č. 192/99 ze dne 26. 10. 1999 o propuštění stěžovatele ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky. Usnesením městského soudu ze dne 29. 9. 2003 č. j. 5 Ca 39/2003-23 byl návrh stěžovatele odmítnut s odůvodněním, že platná právní úprava, tzn. ustanovení § 114 soudního řádu správního, ani právní úprava účinná do 31. 12. 2002 neumožňuje podat v předmětné věci návrh na obnovu řízení. Usnesením městského soudu ze dne 30. 12. 2003 č. j. 5 Ca 39/2003-43 byl zamítnut návrh stěžovatele ze dne 7. 10. 2003 na osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského soudu ze dne 29. 9. 2003 č. j. 5 Ca 39/2003-23. Důvodem pro zamítnutí návrhu byly jednak majetkové poměry stěžovatele v relaci k výši soudního poplatku a jednak skutečnost, že dle názoru městského soudu zjevně nemohla být kasační stížnost úspěšná. Stěžovatel následně přípisem ze dne 2. 1. 2004 požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského soudu ze dne 30. 12. 2003 č. j. 5 Ca 39/2003-43. Městský soud usnesením ze dne 12. 5. 2004 č. j. 5 Ca 39/2003-64 tuto žádost zamítl. Rovněž v tomto případě stěžovatel požádal o ustanovení právního zástupce a o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti. Přípisem ze dne 30. 4. 2004 stěžovatel městskému soudu sdělil, že svým podáním ze dne 7. 10. 2003 mínil podat kasační stížnost proti usnesení městského soudu ze dne 29. 9. 2003 č. j. 5 Ca 39/2003-23. Usnesením městského soudu ze dne 20. 8. 2004 č. j. 5 Ca 39/2003-73 byl stěžovatel v řízení o této kasační stížnosti vyzván k zaplacení soudního poplatku a ke zvolení advokáta, který jej bude v řízení zastupovat. Městský soud vycházel ze skutečnosti, že jeho usnesení ze dne 30. 12. 2003 č. j. 5 Ca 39/2003-43, jímž zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, bylo pravomocné a nebylo napadeno kasační stížností, přičemž lhůta, dokdy bylo proti němu možno kasační stížnost podat, marně uplynula. Stěžovatel ve vztahu k usnesení ze dne 30. 12. 2003 č. j. 5 Ca 39/2003-43 toliko požádal o ustanovení advokáta a o osvobození od soudních poplatků, kterýžto návrh byl zamítnut, a samotnou kasační stížnost nepodal, což následně potvrdil i sám stěžovatel ve svém vyjádření ze dne 17. 9. 2004. Na usnesení městského soudu ze dne 20. 8. 2004 č. j. 5 Ca 39/2003-73 reagoval stěžovatel již zmíněným přípisem ze dne 17. 9. 2004, v němž mimo jiné argumentoval nedostatkem finančních prostředků a dovozoval, že z tohoto důvodu nemůže být řízení zastaveno, a dále přípisem ze dne 4. 10. 2004, jímž doplnil svou kasační stížnost ze dne 7. 10. 2003. Doplnění kasační stížnosti vyhotovil advokát Mgr. T. O., který byl Českou advokátní komorou určen k zastupování stěžovatele v řízení o kasačn