IV.ÚS 512/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 512/13 ze dne 13. 1. 2014 N 4/72 SbNU 63 Doručení rozsudku opatrovníkovi jmenovanému pro jednotlivý úkon v řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 13. ledna 2014 sp. zn. IV. ÚS 512/13 ve věci ústavní stížnosti Daniela Hezkého, zastoupeného JUDr. Josefem Kunáškem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 17, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 29 Co 617/2012-64 ze dne 3. prosince 2012, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, a proti usnesení Okresního soudu Praha-západ č. j. 3 C 694/2003-55 ze dne 12. listopadu 2012, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ č. j. 3 C 694/2003-25 ze dne 8. října 2003, za účasti vedlejšího účastníka Pavla Šebrleho. I. Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 29 Co 617/2012-64 ze dne 3. prosince 2012 a usnesením Okresního soudu Praha-západ č. j. 3 C 694/2003-55 ze dne 12. listopadu 2012 bylo zasaženo do práva stěžovatele na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 29 Co 617/2012-64 ze dne 3. prosince 2012 a usnesení Okresního soudu Praha-západ č. j. 3 C 694/2003-55 ze dne 12. listopadu 2012 se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel s odkazem na porušení svých práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. 2. Z předložené ústavní stížnosti a ze spisů Okresního soudu Praha-západ (dále též jen "okresní soud") sp. zn. 3 C 694/2003 a sp. zn. 216 EXE 5971/2012 Ústavní soud zjistil, že společnost HST UNIDELTA CZ, s. r. o., (dále jen "původní žalobkyně") se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") domáhala na stěžovateli zaplacení částky 30 437 Kč s příslušenstvím. Obvodní soud vydal ve věci platební rozkaz č. j. 3 Ro 1119/2001-7 ze dne 4. října 2001, který byl doručován na adresu stěžovatele P., uvedenou v žalobě. Tato zásilka nebyla stěžovateli doručena z důvodu, že adresát se odstěhoval bez udání adresy. Obvodní soud učinil dotaz na evidenci obyvatel, kde mu bylo sděleno, že stěžovatel má trvalý pobyt v M. Obvodní soud se snažil na tuto adresu platební rozkaz doručit, ale zásilka se mu vrátila s tím, že adresát se odstěhoval bez udání adresy. Obvodní soud poté učinil dotaz na ústřední evidenci vězňů, kde mu bylo sděleno, že se stěžovatel nenachází ve vazbě ani ve výkonu trestu, a platební rozkaz zrušil a usnesením č. j. 21 C 139/2003-17 ustanovil stěžovateli s odkazem na § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovníka Mgr. Filipa Lišku, justičního čekatele Městského soudu v Praze, t. č. u obvodního soudu (dále jen "opatrovník") pro účel doručení písemnosti. Toto usnesení bylo doručeno opatrovníkovi dne 3. dubna 2003 do vlastních rukou. V odůvodnění tohoto usnesení soud uvedl, že ustanovil opatrovníka "s nímž bude soud pokračovat v řízení, tj. bude mu doručeno usnesení o místní nepříslušnosti obvodního soudu". Usnesením obvodního soudu č. j. 21 C 139/2003-18 ze dne 2. května 2003 byla vyslovena místní nepříslušnost tohoto soudu a spis byl postoupen Okresnímu soudu Praha-západ. Toto usnesení bylo doručeno dne 3. června 2003 opatrovníkovi opět do vlastních rukou. 3. Okresní soud spor projednal pod sp. zn. 3 C 694/2003. Na den 8. října 2003 nařídil ústní jednání. K tomu se dostavil pouze zástupce vedlejšího účastníka. V protokolu o jednání je uvedeno, že se opatrovník nedostavil a doručení bylo vykázáno dne 25. září 2003. Dle doručenky obsažené ve spise předvolání k jednání pro opatrovníka bylo adresováno na jméno opatrovníka a adresu obvodního soudu a doručeno bylo na podatelnu obvodního soudu. V rámci tohoto jednání byl vynesen rozsudek ukládající stěžovateli zaplatit vedlejším účastníkem požadovanou částku a náklady řízení. Tento rozsudek č. j. 3 C 694/2003-25 (dále jen "rozsudek") byl pak doručován tak, že byl adresován obvodnímu soudu, jméno opatrovníka bylo uvedeno až za označením obvodního soudu a doručen byl opět na podatelnu obvodního soudu. Na tomto rozsudku bylo vyznačeno dnem 12. prosince 2003 nabytí právní moci. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8. října 2005 pohledávku přiznanou rozsudkem postoupila původní žalobkyně vedlejšímu účastníkovi. K návrhu vedlejšího účastníka byla usnesením č. j. 216 EXE 5971/2012-11 ze dne 16. dubna 2012 nařízena podle rozsudku exekuce a jejím provedením byl pověřen soudní exekutora Mgr. Petr Micka. 4. Stěžovatel proti rozsudku dne 28. června 2012 podal blanketní odvolání, které následně doplnil podáním ze dne 23. července 2012. Odvolání stěžovatele bylo napadeným usnesením okresního soudu č. j. 3 C 694/2003-55 ze dne 12. listopadu 2012 odmítnuto. K odvolání stěžovatele proti tomuto usnesení jej krajský soud usnesením č. j. 29 Co 617/2012-64 ze dne 3. prosince 2012 potvrdil. Důvodem těchto rozhodnutí bylo, že stěžovatel podal podle obecných soudů odvolání opožděně, přičemž s odvoláním nespojil žádost o prominutí zmeškání lhůty ve smyslu § 58 o. s. ř. II. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci předchozího průběhu řízení uvádí, že se o existenci "pravomocného" rozsudku dozvěděl až z usnesení okresního soudu č. j. 216 EXE 5971/2012-11 ze dne 16. dubna 2012 o nařízení exekuce a rozsudek převzal právní zástupce stěžovatele dne 15. června 2012. Stěžovatel namítá, že odvolání proti rozsudku podal ve lhůtě pro podání odvolání a je názoru, že žádnou lhůtu nezmeškal, neboť lhůta pro podání odvolání mu počala běžet ode dne následujícího po převzetí rozsudku právním zástupcem stěžovatele, tedy ode dne 16. června 2012. Proto také nepožádal o prominutí zmeškání lhůty. Obecné soudy podle stěžovatele vycházely z předpokladu, že rozsudek byl řádně doručen opatrovníkovi, což se nestalo, neboť byl doručen obvodnímu soudu, což není opatrovník. Opatrovník byl navíc podle stěžovatele obvodním soudem jmenován pouze pro potřeby převzetí usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti soudu a postoupení sporu okresnímu soudu. Stěžovatel pak též namítá, že dle ustálené judikatury Ústavního soudu je ustanovení opatrovníka bez patřičného zjišťování doručovací adresy a z řad zaměstnanců soudu v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2. Listiny. 6. Stěžovatel tvrdí, že okresní soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím, jakož i postupem, který jeho vydání předcházel, tedy použitím opatrovníka ustanoveného jiným soudem pro potřeby doručení jeho písemnosti, kterému navíc nebylo řádně doručeno předvolání k jednání a následně ani rozsudek, odňal stěžovateli jeho práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, přičemž nebyla poskytnuta ochrana jeho právům a tato ochrana byla znemožněna a stěžovatel nemohl být přítomen projednání věci ani se nemohl účinně hájit. 7. Stěžovatel dále tvrdí, že odvolání proti rozsudku podal v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2475/98 ze dne 25. května 2005, když chtěl postavit najisto, že rozsudek není pravomocný a chtěl ho zrušit v rámci řízení před obecnými soudy. III. 8. Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření krajského soudu, okresního soudu a vedlejšího účastníka řízení. 9. Za krajský soud se k ústavní stížnosti vyjádřila předsedkyně senátu 29 Co JUDr. Ivana Syková. Uvedla, že krajský soud setrvává na svém stanovisku, které vyslovil ve výroku svého napadeného rozhodnutí. Dále uvedla, že krajský soud při posouzení včasnosti podaného odvolání vycházel z listin, které byly založeny ve spise. Rozsudek podle spisu nabyl právní moci dnem 12. prosince 2003 a stěžovatel proti němu podal odvolání dne 28. června 2012, přičemž se zjevně opožděným odvoláním nespojil žádost o prominutí zmeškání lhůty k podanému odvolání. Vzdor skutečnosti, že žádné ustanovení občanského soudního řádu neukládá povinnost soudu k výzvě vůči odvolateli, aby spolu s odvoláním spojil žádost o prominutí zmeškání lhůty, tak podle krajského soudu okresní soud učinil. Stěžovatel však na výzvu nereagoval, resp. o prominutí zmeškání lhůty k podanému odvolání nepožádal. Krajský soud je názoru, že se v daném případě nejednalo o rozhodnutí překvapivé a postupem odvolacího soudu nedošlo k porušení práva stěžovatele domáhat se soudní ochrany ve smyslu práva na řádný proces podle čl. 36 odst. l Listiny. Krajský soud se podle vyjádření nedomnívá, že by svým rozhodnutím a postupem porušil ústavně zakotvené právo stěžovatele na ochranu jeho práv u nezávislého a nestranného soudu, a proto navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta. 10. Za okresní soud zaslala vyjádření k ústavní stížnosti předsedkyně senátu 3 C Mgr. Marcela Marousková. Uvedla, že dle n