IV.ÚS 514/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 514/21 ze dne 6. 4. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Ludvíka Flaxe, zastoupeného Mgr. Jiřím Prokopem, advokátem, sídlem Pražská 212/38, Beroun, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2020 č. j. 30 Cdo 1200/2020-226, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2019 č. j. 35 Co 342/2019-206 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. února 2018 č. j. 25 C 264/2017-89, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") zamítl žalobu, jíž se stěžovatel po vedlejší účastnici domáhal náhrady škody 3 600 000 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Náhradu škody požadoval za nesprávný úřední postup Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") spočívající ve ztrátě směnky, k níž podle něj došlo při vracení jejího originálu poštovní zásilkou v řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn. 24 Cm 282/2014. Pod touto spisovou značkou se vedlo řízení o stěžovatelově návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu pro částku 3 600 000 Kč, které městský soud zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Po právní moci usnesení o zastavení řízení městský soud činil úkony k vrácení originálu předložené směnky stěžovateli. Směnku zaslal obálkou typu I. advokátce JUDr. Barboře Keindl Flakové, která stěžovatele v řízení zastupovala, na adresu Anny Letenské 34/7, Praha 2 - Vinohrady. Po neúspěšném pokusu o doručení dne 22. 9. 2016 byla zásilka uložena na poště. Adresátka si v úložní době zásilku nevyzvedla a pošta na dodejku vyznačila, že dne 4. 10. 2016 vložila zásilku do poštovní schránky podle dispozic odesílatele. Ještě před pokusem o doručení advokátka změnila dne 1. 7. 2016 sídlo své kanceláře, které se od uvedeného data již nenacházelo na adrese Anny Letenské 34/7, kam bylo doručováno. Obvodní soud žalobu zamítl, protože neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem v podobě zaslání směnky na neaktuální adresu a škodou (ztrátou směnky). Ke ztrátě směnky došlo v důsledku pochybení pošty, nikoli soudu. Postupovala-li by pošta správně, pak by zásilku se směnkou vrátila zpět soudu jako nedoručenou se zprávou, že se adresátka odstěhovala a na adrese uvedené na zásilce nemá schránku, čímž by bylo zhojeno tvrzené pochybení soudu v podobě zaslání směnky na neaktuální adresu. Takto ovšem pošta nepostupovala. 3. Ke stěžovatelovu odvolání rozsudek obvodního soudu potvrdil městský soud napadeným rozsudkem. V odůvodnění uvedl, že byť to nebylo v rozsudku obvodního soudu výslovně uvedeno, vyplývá z něj, že městský soud se v řízení o návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu (sp. zn. 24 Cm 282/2014) dopustil nesprávného úředního postupu tím, že zásilku se směnkou zaslal na adresu advokátky, jejíž neaktuálnost mu byla známa. Dále uvedl, že řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou tehdy, vstoupí-li do děje skutečnost nezávislá na nesprávném úředním postupu, která je pro vznik škody rozhodující. Takovou skutečností bylo v posuzované věci pochybení pošty, která správně měla vrátit zásilku jako nedoručenou soudu. To se ovšem nestalo. Pochybení pošty při doručování bylo rozhodující příčinou, která není přímo závislá na předchozím nesprávném úředním postupu. Šlo o skutečnost novou a nezávislou, jež nemůže být součástí řetězce postupně nastupujících příčin a následků, neboť prvotní nesprávný úřední postup nebyl příčinou následného pochybení pošty při doručování zásilky. Tímto postupem pošty tak podle městského soudu došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. 4. Nejvyšší soud odmítl stěžovatelovo dovolání napadeným usnesením po zjištění, že rozsudek městského soudu nezávisel na řešení otázky předestřené v dovolání, tj. otázky okamžiku zániku procesní plné moci udělené advokátce. Nejvyšší soud zmínil, že uplatněný nárok stěžovatel odvozuje od nesprávného úředního postupu, jenž měl spočívat v zaslání směnky na bývalou adresu jeho tehdejší právní zástupkyně. O takto vyjádřeném předmětu se řízení vedlo. Z obsahu spisu se podává, že stěžovatel později v řízení zmínil, že směnka měla být zaslána jemu, nikoliv JUDr. Barboře Keindl Flakové, neboť pravomocným ukončením sporu zaniklo zastoupení. Nejvyšší soud konstatoval, že stěžovatel jednak řádně vymezil předmět sporu v žalobě, jednak později uvedl okolnosti, které s žalobními tvrzeními nebyly slučitelné (zánik zastoupení) a které uváděl eventuálně, aniž by zanechal původní argumentační linie, a aniž by jakkoliv projevil, že řízení má být vedeno s ohledem na ně (např. navrhl důkazy k zániku zástupčího oprávnění). Za této situace Nejvyšší soud nespatřoval pochybení v tom, že nižší soudy eventuálně uváděné tvrzení o zániku zastoupení zjevně neposoudily jako řádný procesní úkon, a nešlo dospět k závěru, že se soudy měly zmíněnou právní otázkou zabývat. II. Argumentace stěžovatele 5. V ústavní stížnosti stěžovatel zmínil, že ve směnečném rozkazním řízení byl zastoupen JUDr. Barborou Keindl Flakovou na základě plné moci, která zanikla pravomocným skončením řízení [§ 28 odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")]. Z toho dovozuje, že originál směnky měl být po pravomocném skončení řízení vracen přímo jemu, nikoli k rukám advokátky. Žádný z obecných soudů se nezabýval jeho argumentací o skončení zastoupení. Před obvodním soudem a městským soudem stěžovatel argument o zániku plné moci stručně uvedl a dále nerozvíjel, neboť je přesvědčen, že zánik plné moci podle § 28 odst. 6 o. s. ř. je notorietou, k níž není třeba navrhovat provádění dokazování. Další soudy neřešenou otázkou byla volba způsobu doručení zásilky se směnkou (městský soud zvolil obálku typu I., která umožňuje vhození do schránky, místo obálky typu II. pro zásilku výhradně do vlastních rukou adresáta). 6. Porušení svého práva zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny stěžovatel spatřuje v tom, že neměl možnost vyjádřit se k důkazu - reklamačnímu řízení s poštou. Dále nesouhlasí s hodnocením soudů, že příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody byla přerušena jinou skutečností v podobě pochybení pošty. Stěžovatel předal městskému soudu originál směnky, po pravomocném skončení řízení očekával její vrácení. Do postupu, jakým se městský soud pokusil směnku vrátit, stěžovatel nemohl nijak vstoupit a ovlivnit jej. Doručování směnky poštou nepovažuje za žádnou samostatnou událost, která vstoupila do nesprávného úředního postupu. Jde podle něj o část děje, který by nenastal, nedopustil-li by se městský soud při vracení směnky nesprávného úředního postupu, když směnku vložil do obálky typu I., u níž není vyloučeno doručení vhozením do schránky. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná