IV.ÚS 516/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 516/16 ze dne 12. 1. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti MUDr. Shahrama Abdullaha Zadeha, právně zastoupeného doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Optátova 874/46, proti příkazu Okresního soudu ve Znojmě k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. Nt 13047/2015-6 ze dne 4. 12. 2015, a proti jinému zásahu spočívajícímu v postupu Policie ČR při provádění domovní prohlídky konané dne 15. 12. 2015, za účasti Okresního soudu ve Znojmě, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV - expozitura Brno, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Návrhem ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doručeným Ústavnímu soudu dne 15. února 2016, se stěžovatel (dále též "obviněný") domáhal zrušení příkazu Okresního soudu ve Znojmě k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. Nt 13047/2015-6 ze dne 4. 12. 2015, jakož i odstranění následků zásahu spočívajícího v provedení prohlídky konané dne 15. 12. 2015; prohlídka se prý uskutečnila v rozporu s § 84 trestního řádu bez přítomnosti advokáta (obhájce). Stěžovatel rovněž žádal Ústavní soud o to, aby Policii České republiky zakázal pokračovat v porušování základních práv stěžovatele a přikázal jí obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zabavené při domovní prohlídce provedené dne 15. prosince 2015, specifikované v protokolu o provedení domovní prohlídky. Napadenými rozhodnutími a zásahy orgánů veřejné moci měla být podle stěžovatele porušena jeho ústavně zaručená práva ve smyslu článku 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2, článku 12 odst. 1 a 2, článku 40 odst. 3, čl. 37 odst. 2 a článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 8 odst. 1, odst. 2, čl. 6 odst. 3 písm. c) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). II. Z odůvodnění ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je českým a íránským státním příslušníkem. Dne 20. března 2014 bylo proti němu a dalším 14 obviněným zahájeno trestní stíhání pro spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, spáchaného ve spolupachatelství podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, který měli obvinění spáchat ve prospěch organizované zločinecké skupiny ve smyslu § 107 odst. 1 trestního zákoníku, a dále pro spáchání zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině, spáchaného ve spolupachatelství podle § 361 odst. 1, alinea druhá trestního zákoníku. Dne 21. března 2014 byl stěžovatel vzat do vazby usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. března 2014 č. j. Nt 8/2014-34. V průběhu výkonu vazby policejní orgán - Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV - expozitura Brno, zahájil dne 4. 2. 2015 pod sp. zn. OKFK-760/TČ-2015-252401, trestní stíhání obviněného pro podezření ze spáchání zločinu vydírání podle ustanovení § 175 odst. 1, 2 písmene e) trestního zákoníku a přečinu podplácení podle ustanovení § 332 odst. 1 trestního zákoníku. Této další trestné činnosti se měl obviněný dopustit tím, že ve výslechové místnosti a v dalších prostorách v 1. patře budovy Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV - expozitura Brno na adrese Obilní trh 3, Brno, případně ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, při úkonech trestního řízení a v souvislosti s nimi, nabízel úplatek tlumočníkovi z perského jazyka. Napadeným rozhodnutím Okresního soudu ve Znojmě byla podle ustanovení § 83 odst. 1 trestního řádu s přihlédnutím k § 83a odst. 1 trestního řádu nařízena domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků, a to cely, ve které byl toho času umístěn stěžovatel včetně všech jejích součástí a příslušenství a prostor, ve kterých měly být uloženy osobní věci stěžovatele ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence na adrese Jihlavská 410/12, 625 99 Brno. Dále bylo napadeným rozhodnutím přikázáno, aby předmětnou domovní prohlídku provedli pracovníci policejního orgánu Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování - expozitura Brno za účasti osoby, která není na věci zúčastněna, přičemž konkrétní jména přibraných osob budou určena státním zástupcem případně příslušným pracovníkem popsaného policejního orgánu. Domovní prohlídka proběhla dne 15. 12. 2015 a byl o ní Policií ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expoziturou Brno pořízen Protokol o provedení domovní prohlídky (vč. Prohlídky jiných prostor a pozemků) ze dne 15. 12. 2015 č. j. OKFK-760-37/TČ-2015-252401 (dále také "Protokol"). Proti výše uvedenému příkazu Okresního soudu ve Znojmě a proti způsobu provedení domovní prohlídky podal stěžovatel ústavní stížnost. III. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí celou řadu námitek, jimiž se snaží prokázat, že postupem obecných soudů a policejních orgánů došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv. V prvé řadě má za to, že bylo porušeno jeho právo na provedení domovní prohlídky zákonným způsobem. Stěžovatel namítá, že domovní prohlídka byla provedena v rozporu s ustanoveními zákona, neboť podle jeho názoru nešlo o neodkladný a neopakovatelný úkon a tedy stěžovatel považuje příkaz k provedení domovní prohlídky za projev svévole rozhodujícího soudu. S ohledem na samotné provedení domovní prohlídky stěžovatel namítá, že neměla být provedena, neboť chtěl dobrovolně vydat požadované věci. Stěžovatel se dále domnívá, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu a na právní pomoc, neboť mu nebyl zajištěn jím požadovaný právní zástupce při provedení prohlídky. S ohledem na to, že se stěžovatel nacházel ve vazbě, byly splněny podmínky nutné obhajoby, a tedy jeho požadavek na právní pomoc advokáta byl důvodný. Z protokolu má být patrno, že žádal účast advokátky Mgr. Medňanské a nadiktoval její telefonní číslo. Dále namítá, že v době provádění domovní prohlídky se ve věznici nacházel jeho další právní zástupce, JUDr. Petr Kočí, advokát, kterému byl umožněn vstup za více jak hodinu po zahájení domovní prohlídky. Třetí stěžejní námitkou je porušení stěžovatelova práva na zákonného soudce. Stěžovatel má za to, že o vydání příkazu rozhodoval soud, který nebyl místně příslušný, což odporuje požadavku jistoty a předvídatelnosti. Stěžovatel nesouhlasí s tím, aby volba soudu byla v dispozici státního zástupce, jako se tomu stalo v jeho případě, kdy Vrchní státní zastupitelství v Olomouci podalo návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce Okresnímu soudu ve Znojmě. Stěžovatel předestírá několikeré hypotetické důvody, proč si vrchní státní zástupce v Olomouci zvolil Okresní soud ve Znojmě a namítá vadnost soudního příkazu, které spatřuje v tom, že byly pasáže jeho textu převzaty z návrhu na vydání příkazu státního zástupce, jakož i z podnětu k vydání příkazu vydaného policejním orgánem. Dne 13. listopadu 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti, které poukazuje na nález pléna Ústavního soudu ze dne 19. dubna 2016 sp. zn. Pl. ÚS 4/14, jež řešilo otázku určení místní příslušnosti státního zastupitelství z pohledu práva na zákonného soudce. Na tento nález stěžovatel reaguje svým názorem na časové účinky tohoto nálezu. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel dále poukazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2016 č. j. 42 ICm 1264/2016-258, v němž soud též reagoval na zmíněný judikát Ústavního soudu. Stěžovatel zmiňuje též nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 956/09 a sp. zn. II. ÚS 2766/14. Dne 13. prosince 2016 byl Ústavnímu soudu doručen doplněk odůvodnění ústavní stížnosti č. 2, v němž je rozebírán celkový průběh trestního řízení proti stěžovateli, závěry rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1030/16 a sp. zn. Pl. ÚS 4/14. Stěžovatel tak rozšířil svoji argumentaci stran rozhodování místně nepříslušného soudu v přípravném řízení a porušení práva na obhajobu. IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Citované ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Uvedené platí za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozho