NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu
IV.ÚS 518/06 ze dne 18. 10. 2006
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti Z. K., t.č., zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem advokátní kanceláře v Ostravě, Čs. legií 5, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, č.j. 2 KZV 23/2006, ze dne 9. 5. 2006, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 1 To 362/2006, ze dne 30. 5. 2006, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
I.
1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušení shora označených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, kterými bylo rozhodnuto o jeho ponechání ve vazbě z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř.").
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl usnesením Okresního soudu ve Vsetíně, sp. zn. NT 83/2005, ze dne 3. 11. 2005 vzat do vazby z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. v souvislosti s jeho stíháním pro trestné činy podvodu podle ustanovení § 250 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."). Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, usnesením, č.j. 2 KZV 23/2006, ze dne 9. 5. 2006 rozhodla o ponechání stěžovatele i nadále ve vazbě, a to z důvodu, že pro obtížnost věci nebo z jiných důležitých důvodů nebylo možno trestní stíhání skončit a nadále trvá vazební důvod dle ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť nelze vyloučit pokračování v trestné činnosti. Uvedla rovněž, že vzhledem k rozšíření stěžovatelova trestního stíhání v měsíci dubnu nastala potřeba provést další důkazy, včetně výslechu stěžovatele. Stěžovatel toto rozšíření trestního stíhání považuje za nezákonné a nedůvodné, neboť je mu tímto kladeno za vinu, že měl uvést v omyl i osoby, vůči kterým splatnost jeho závazků k dnešnímu dni ještě ani nenastala. K uplatněnému vazebnímu důvodu podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. stěžovatel uvádí, že má za to, že státní zástupkyně neuvedla jediný důvod a důkaz, aby obhájila, že tento vazební důvod i nadále trvá. Tento vazební důvod nemůže obstát, neboť nemůže zajišťovat dosud vyšetřovatelem neprovedené úkony a od vzetí do vazby nastaly skutečnosti, že již stěžovatel nemůže z objektivních důvodů podnikat, protože na společnost AUTO-KNÁPEK, s.r.o., byl Krajským soudem v Ostravě dne 20. 12. 2005 prohlášen konkurs a stěžovatel jako osoba samostatně výdělečně činná v současné době nevykonává žádný z předmětů podnikání, neboť od 7. 3. 2006 do 6. 3. 2008 bylo na základě stěžovatelovy žádosti provozování všech těchto živností přerušeno. Stěžovatel podal proti uvedenému rozhodnutí krajského státního zastupitelství o jeho ponechání ve vazbě stížnost, kde tyto argumenty uvedl. Krajský soud se v nařízeném neveřejném zasedání touto jeho stížností zabýval, přičemž stěžovatelův obhájce předložil v rámci neveřejného zasedání jako náhradu za vazbu písemný slib stěžovatele dle ustanovení § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. Krajský soud však dospěl k závěru, že byly kumulativně splněny podmínky ponechání ve vazbě, kdy mimo jiné uvedl, že by stěžovatelovým propuštěním na svobodu mohlo být zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, avšak neuvedl k tomu žádný důvod. Stěžovatel se domnívá, že se stížnostní soud měl zabývat tím, že s ohledem na vazební důvod podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. nelze zde uvažovat skutečnost, že by jeho propuštěním na svobodu mohlo být zmařeno vyšetřování. Stěžovatel naopak v předmětném slibu uvedl, že se bude zdržovat v místě bydliště a bude spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení. Stěžovatel v tomto směru připomíná nález Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 4/94, kdy při prodloužení vazby nutno prokázat vážné důvody. Stěžovatel má za to, že došlo k porušení jeho základních práv na osobní svobodu, když je ve vazbě držen na základě zvůle a nedůslednosti představitelů policejních orgánů a nekvalitních rozhodnutí soudu. S ohledem na výše uvedené proto stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, zrušil.
II.
3. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, sp. zn. 2 KZV 23/2006, a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření Krajského soudu v Ostravě a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc.
4. Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření uvedl, že k obsahu ústavní stížnosti plně odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení ze dne 30. 5. 2006, když v ústavní stížnosti uvedené námitky se shodují se stížnostními námitkami uplatněnými stěžovatelem v rámci stížnostního řízení u krajského soudu, přičemž krajský soud k nim zde zaujal stanovisko. U stěžovatele byly splněny zpřísněné podmínky pro vyvození závěru odůvodňujícího další detenci vazebně stíhané osoby, krajský soud tyto zákonné podmínky rozvedl a tudíž nelze souhlasit s argumentací stěžovatele, že je držen ve vazbě na základě zvůle a nedůslednosti policejních orgánů a nekvalitních rozhodnutí soudu. Stěžovatel jednal tak, jak je rozvedeno v usneseních o zahájení trestního stíhání, a při četnosti útoků a způsobeném následku v pokračování trestné činnosti nelze považovat slib stěžovatele za substituční opatření nahrazující vazbu.
5. Krajské státní zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, ve svém vyjádření uvádí, že podle jeho právního názoru byly v případě stěžovatele splněny zákonem předpokládané podmínky k dalšímu prodloužení lhůty trvání vazby. Existence vazebního důvodu podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. byla při rozhodování o dalším prodloužení lhůty trvání vazby ve smyslu ustanovení § 71 odst. 4 tr.ř. shledána v tom, že vzhledem k délce doby, po kterou stěžovatel trestnou činnost páchal, k jejímu rozsahu a ke skutečnosti, že se jí v závěru dopouštěl i pod hlavičkou jiné firmy, je odůvodněna obava, že při propuštění z vazby na svobodu by v tomto jednání mohl pokračovat. Škoda, kterou trestnou činností na majetku občanů a obchodních společností do doby vzetí do vazby způsobil, přesáhla 11.000.000,- Kč. Nikoliv průtahy na straně policejního orgánu, ale právě charakter a rozsah trestné činnosti stěžovatele, byly důvodem, proč opakovaně v průběhu trestního stíhání muselo docházet k jeho novému zahajování podle ustanovení § 160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. tak, jak jednotlivé dílčí útoky pokračujících trestných činů podvodného charakteru vycházely najevo. Prohlášení konkurzu a pozastavení živnostenského podnikání, jimiž stěžovatel argumentuje, nejsou samy o sobě zárukou, že by nemohl v trestné činnosti pokračovat. Pokud jde o případy, kdy splatnost jeho závazků měla nastat až po rozhodnutí policejního orgánu zahájení trestního stíhání, připadá v úvahu jediný případ, který je popsán v bodě 69) již podané obžaloby. Vůči v tomto případě poškozené R. K. však měl stěžovatel i další dříve splatné závazky. Ze všech výše uvedených důvodů proto státní zastupitelství navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.
6. Shora uvedená vyjádření Krajského soudu v Ostravě a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, k ústavní stížnosti neobsahují žádná nová tvrzení či skutečnosti způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, který k nim proto nepřihlížel. Z hlediska procesní efektivity nebylo tedy účelné je zasílat stěžovateli na vědomí.
III.
7. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojeného spisového materiálu Ústavní soud především konstatuje, že námitky uvedené v ústavní stížnosti jsou opakováním námitek, které stěžovatel uplatňoval již ve stížnosti podané proti usnesení o ponechání ve vazbě Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 9. 5. 2006. Krajský soud v Ostravě jako soud stížnostní se těmito jeho námitkami v odůvodnění svého rozhodnutí o stížnosti podrobně zabýval, ale nepřisvědčil jim. Pokud tedy stěžovatel tyto námitky znovu opakuje i v ústavní stížnosti, staví tak Ústavní soud do role další (třetí) soudní instance, která Ústavnímu soudu, jak vyslovil již v řadě svých rozhodnutí, nepřísluší potud, pokud napadenými rozhodnutími nebylo zasaženo do stěžovatelových ústavně zaručených základních práv a svobod.
8. V konkrétní věci při posuzování vazebních rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, shledá-li, že takové rozhodnutí o vazbě není podloženo zákonným důvodem nebo jestliže jsou tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.