IV.ÚS 524/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 524/24 ze dne 10. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele O. F., t. č. Vazební věznice Praha Ruzyně, zastoupeného Mgr. Viktorem Rytikovem, advokátem, sídlem náměstí Míru 341/15, Praha 2 – Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2024 sp. zn. 61 To 30/2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. prosince 2023 č. j. 37 Nt 1662/2023-41, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva ústavně zaručená v čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 1. oddělení (dále jen „policejní orgán“) ze dne 13. 12. 2023 č. j. KRPA-159230-445/TČ-2023-000071 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) téhož zákoníku, spáchané ve spolupachatelství. 3. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „obvodní soud“) napadeným usnesením rozhodl o návrhu státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze na vzetí stěžovatele do vazby, že podle § 68 odst. 1, § 73b odst. 1 a § 73d odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel z důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu bere do vazby, podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu contrario se nepřijímá písemný slib stěžovatele, podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu a contrario se zamítá návrh stěžovatele na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka a podle § 73 odst. 1 písm. d) trestního řádu a contrario se zamítá návrh stěžovatele na propuštění ze zadržení za současného uložení předběžného opatření zákazu vycestování do zahraničí podle § 88c písm. e) trestního řádu. Podle § 72a odst. 4 trestního řádu se vazba započítává ode dne 12. 12. 2023 od 13:55 hodin. 4. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným usnesením stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá, že mu obecné soudy neposkytly dostatečnou možnost seznámit se s důvody, pro které byl návrh na vzetí do vazby podán, čímž mu upřely právo na účinnou obhajobu. Obviněný má právo získat alespoň z návrhu státního zastupitelství takové informace, které v minimální míře dodávají důvodnost jak některému ze zákonných vazebních důvodů, tak i zahájenému trestnímu stíhání. V posuzované věci byly vazební důvody v návrhu konkretizovány zcela povrchně, což se následně přeneslo i do obsahu napadených usnesení. 6. Obvodní soud se k důvodnosti trestního stíhání i vzetí stěžovatele do vazby vyslovil pouze v obecné rovině, v rozsahu pouhých několika vět. Obvodní soud se tak otázkou důvodnosti trestního stíhání zabýval jen formálně a dospěl k povšechnému závěru, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky uvedených trestných činů a jsou zřejmé důvody k podezření, že se jich dopustil. V konkrétnější rovině obvodní soud konstatoval, že stěžovatel se měl dopustit závažné trestné činnosti vůči D. A. (dále jen „poškozený“) pouze ze zištných důvodů a také s ohledem ke skutečnosti, že se jednání měl dopustit přesto, že byl schopen výdělečné činnosti („jezdil pro Bolt apod.“), lze mít za to, že v případě potřeby finančních prostředků je schopen dopustit se opětovně obdobné trestné činnosti. Z toho obvodní soud dovodil bez bližšího odůvodnění, že „v současné době ze zjištěných skutečnosti lze dovozovat, že měl mít ze stíhané trestné činnosti nikoli nepatrný finanční příjem, a lze mít důvodné obavy, že v případě, že by byl propuštěn na svobodu, bude opakovat předmětnou trestnou činnost, aby tak získal další finanční prostředky“. Stěžovatel vytýká, že obvodní soud tato konstatování doplnil již jen závěrem, že „se jednání měl dopustit za situace, kdy jej o to požádala osoba, kterou pořádně neznal a seznámil se s ní v restauraci“, přičemž „z uvedeného lze dovozovat, že k jednání došlo pouze za účelem získání finančních prostředků“. Tento argumentační deficit se obvodní soud pokoušel kompenzovat poukazem na závažnost trestné činnosti, které se měl stěžovatel dopustit, a v této souvislosti i poukázal na hrozbu trestem, který mu čistě teoreticky může hrozit. Obvodní soud však své rozhodnutí pro uvalení předstižné vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu na stěžovatele přiléhavě odůvodnit nedokázal. 7. Městský soud, oponuje dále stěžovatel, jen vlastními slovy zopakoval argumentaci uvedenou v usnesení obvodního soudu k důvodnosti předstižné vazby a přisvědčil, že se ztotožňuje se závěrem o existenci důvodné obavy, že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán. Následně městský soud namátkově citoval pasáže výpovědi stěžovatele ke svým majetkovým a rodinným poměrům, přičemž dovodil, že stěžovatel měl trestnou činnost jednoznačné páchat z důvodů, aby si zajistil nemalé finanční prostředky pro rodinu, přestože v květnu 2023 dosahoval nadprůměrných příjmů, a trestnou činnost měl rovněž dlouhodobě plánovat a i ze způsobu provedení je výrazným způsobem zvýšena nebezpečnost role, kterou měl v předmětné trestné činnosti sehrát. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud uvedl již mnohokráte ve své judikatuře, že posuzování vazebních důvodů či jejich trvání in concreto je především úlohou obecných soudů, do níž Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší zasahovat [srov. nálezy ze dne 20. 11. 2000 sp. zn. IV. ÚS 137/2000 (N 174/20 SbNU 235), ze dne 6. 6. 2002 sp. zn. III. ÚS 121/02 (N 68/26 SbNU 203), ze dne 7. 4. 2005 sp. zn. I. ÚS 585/02 (N 77/37 SbNU 83) nebo ze dne 15. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 1115/09 (N 85/57 SbNU 137) aj.]. 10. Také proces dokazování ve vazebních věcech se řídí zásadou volného hodnocení důkazů, která je projevem důvěry v moc soudní a jedním z garantů její nezávislosti. Ústava ani zákon nepředepisují soudu, jaký důkazní prostředek má k prokázání té které skutečnosti zvolit [např. nález ze dne 6. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 881/08 (N 137/50 SbNU 211)] a jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazům připsat [srov. usnesení ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 859/13 (U 4/72 SbNU 575)], přičemž soud je oprávněn a zároveň povinen hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti [viz nálezy ze dne 24. 11. 2005 sp. zn. I. ÚS 455/05 (N 210/39 SbNU 239) nebo ze dne 23. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 1677/13 (N 195/75 SbNU 197)]. Podstatou zásady volného hodnocení důkazů z ústavněprávního hlediska je, že nevybočuje-li proces dokazování z mezí ústavní konformity, nemůže Ústavní soud jeho výsledky přehodnocovat, i kdyby bylo možné či pravděpodobné, že by jiný soud na základě shodně provedeného dokazování dospěl k jinému závěru. 11. V posuzované věci se soudy zabývaly existencí důvodů předstižné vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu. Jak již bylo uvedeno, stěžovatel byl v době vydání napadených usnesení trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin loupeže a zločin vydírání, spáchané ve spolupachatelství. Při výslechu stěžovatele i při výslechu před soudem potvrdil spoluobviněný S., že si jej stěžovatel měl najmout proto, že věděl, že „podobnou práci v minulosti dělal“. Z uvedeného obecné soudy dovodily důvodnost podezření, že jednání stěžovatele bylo důkladně promyšl