IV.ÚS 526/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 526/20 ze dne 10. 11. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem sídlem tř. Kpt. Jaroše 1844/28, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. listopadu 2019 č. j. 14 Co 148/2019-137, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1) M. P. a 2) nezl. L. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena základní práva vyplývající z čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Okresní soud v Břeclavi (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 21. 3. 2019 č. j. 12 Nc 26053/2018-84 ve výroku I. svěřil nezl. L. do péče matky (vedlejší účastnice č. 1). Stěžovateli uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé výživným ve výši 2 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2017 (výrok II.) a ve lhůtě do šesti měsíců uhradit nedoplatek na výživném za dobu od 1. 9. 2017 do 31. 3. 2019 ve výši 19 000 Kč (výrok III.). Okresní soud dále nezletilou svěřil do péče matky pro dobu po rozvodu (výrok IV.) a stěžovateli uložil povinnost přispívat pro dobu po rozvodu na výživu nezletilé výživným ve výši 2 500 Kč měsíčně (výrok V.). Okresní soud rozhodl, že stěžovatel je oprávněn se s nezletilou stýkat vždy každý lichý kalendářní týden v roce od pátku 17:00 hodin do neděle 18:00 hodin a blíže specifikoval rozsah styku stěžovatele s nezletilou v období prázdnin a svátků (výrok VI.). Rozhodl také, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.). 3. Z rozhodnutí okresního soudu vyplývá, že výchovná způsobilost žádného z rodičů nebyla zpochybněna, oba mají k nezletilé silnou citovou vazbu a řádně o ni pečují. Nezletilá od tří let žije s matkou v B. a na toto prostředí je zvyklá. Od ukončení společného soužití rodičů pobývala přes týden u matky a většinu víkendů u stěžovatele, který v rámci svého výslechu připustil, že o tom rozhodl sám a nejednalo se o konsenzus. Ze zprávy opatrovníka okresní soud zjistil, že nezletilá chce dále bydlet u matky a za stěžovatelem jezdit, někdy by chtěla jezdit i za babičkou, kterou vidí málo. Dle opatrovníka nezletilá jednoznačně uváděla, že nechce nic měnit, přičemž bylo zjevné, že žádnému z rodičů nechce ublížit. Dosavadní model fungování okresní soud nepovažoval za vhodný a dlouhodobě udržitelný, neboť s jedním z rodičů nezletilá trávila pracovní týden, zatímco s druhým pouze volný čas a péče tak nebyla rovnoměrně rozdělena. V reakci na tvrzení stěžovatele okresní soud uvedl, že jestliže matka v době pracovního týdne zabezpečuje řádné dodržování školních povinností nezletilé, nelze jí vytýkat, že současně nezajišťuje tolik volnočasových aktivit jako stěžovatel o víkendech. Jelikož zprávou opatrovníka bylo prokázáno, že nezletilá je v prostředí u matky spokojená a nepřeje si žádnou změnu, okresní soud svěřil nezletilou do péče matky a stěžovateli s nezletilou upravil styk. Poukázal také na to, že soudem provedená úprava nebrání tomu, aby se rodiče dohodli jinak, musí se však jednat o dohodu dvou stran a nikoli o jednostranný projev vůle. 4. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 21. 11. 2019 č. j. 14 Co 148/2019-137 rozsudek okresního soudu potvrdil ve výrocích I. a IV. o péči před a po rozvodu manželství. Ve výrocích II. a III. o výživném a nedoplatku na výživném pro dobu před rozvodem rozsudek okresního soudu změnil tak, že stěžovatel je povinen přispívat na výživu nezletilé od 1. 9. 2017 do budoucna částkou 3 000 Kč měsíčně a nedoplatek na výživném za dobu od 1. 9. 2017 do 30. 11. 2019 ve výši 81 000 Kč je povinen zaplatit do jednoho měsíce od doručení rozsudku. Rozsudek okresního soudu dále změnil ve výroku V. o výživném pro dobu po rozvodu manželství rodičů tak, že stěžovatel je povinen přispívat na výživu nezletilé od právní moci rozsudku o rozvodu manželství částkou 3 000 Kč měsíčně. Ve výroku VI. o úpravě styku pak krajský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou v době před a po rozvodu manželství rodičů každý lichý kalendářní týden v roce od čtvrtku 16:30 hodin do neděle 18:00 hodin a podrobně specifikoval rozsah styku stěžovatele s nezletilou v období prázdnin a svátků. Krajský soud také rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 5. Taktéž krajský soud dospěl k závěru, že v zájmu nezletilé je setrvat v péči matky a neměnit stávající dobré a stabilní zázemí. Vzhledem k větší vzdálenosti bydlišť rodičů a jejich neschopnosti dohodnout se i v běžných záležitostech nepřicházela dle krajského soudu v úvahu ani střídavá péče. Skutečnost, že nezletilá si změnu nepřeje, vyplynula podle krajského soudu také z aktuální zprávy opatrovníka. Jakkoliv je nepochybně v zájmu nezletilé pravidelně se stýkat se stěžovatelem a prohlubovat jejich velmi dobrý vztah, dosavadní režim, v rámci kterého se s nezletilou stěžovatel stýkal na základě svého rozhodnutí a bez domluvy s matkou téměř každý víkend, dle přesvědčení krajského soudu neodpovídá zájmu nezletilé trávit volné dny také se svou matkou a jejími rodiči. Požadoval-li stěžovatel slyšení nezletilé před soudem, krajský soud vzhledem k jejímu věku považoval za dostačující zjištění názoru nezletilé prostřednictvím opatrovníka, u kterého neměl pochybnosti o objektivitě a profesionalitě. Dle krajského soudu také nelze předpokládat, že by se v B. (na rozdíl od B.) nezletilá nemohla v oblasti vzdělání a volnočasového vyžití rozvíjet adekvátně svým schopnostem, jak se stěžovatel snažil dovodit ve svém odvolání. II. 6. V ústavní stížnosti krajskému soudu stěžovatel vytýká, že se neřídil premisou, dle které by se oba rodiče měli na péči a výchově podílet v zásadě stejnou měrou. Přibližuje, že po vzájemné odluce rodičů nezletilou vyzvedával v pátek a trávil s ní tři víkendy v měsíci, zatímco matka s ní trávila pracovní týden a jeden víkend v měsíci. Tento způsob rozvržení styku dle stěžovatele naprosto odpovídal požadavku na rovnou péči. Pokud byl o styk v pracovním týdnu ochuzen, byla jeho absence spravedlivě kompenzována širším stykem o víkendu. Krajský soud však jeho styk s nezletilou o jeden víkend v měsíci zkrátil a nezohlednil tak zájmy a přání nezletilé, která chce trávit většinu víkendů s ním. Ačkoliv je nezletilá teprve osmiletá, je podle něj plně způsobilá vyjádřit se k rozsahu styku. Jestliže krajský soud tvrdí, že nezletilá se nemohla stýkat s příbuznými ze strany matky, jde podle stěžovatele o nepřípustné zobecnění. Podotýká také, že cesta mezi B. a B. trvá přibližně 45 minut a není tedy překážkou ani pro předávání nezletilé v rámci školních dnů. Stěžovatel je přesvědčen, že krajský soud své rozhodnutí nepodložil objektivními zjištěními a jeho věcnou argumentaci odmítl postupem hraničícím se svévolí nebo ji nezohlednil vůbec. III. 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. 8. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není však součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, je záležitostí obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu je oproti tomu založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. 9. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. V. 10. Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů či do jejich střídavé péče, úprava styku toho z rodičů, kterému nezletilé dítě do péče nebylo svěřeno, nebo stanovení výše výživného, je výsledkem hodnocení dů