IV.ÚS 552/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 552/22 ze dne 10. 5. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného Mgr. Bc. Terezou Machovou, advokátkou, sídlem Prvního pluku 320/17, Praha 8 ? Karlín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2021 č. j. 72 Co 430/2021-411, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a A. S., zastoupené JUDr. Michaelou Lang, advokátkou, sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2 - Nové Město, a nezl. M. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jakož i ústavněprávních principů zaručených v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte v návaznosti na § 888 a § 891 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 2. Z ústavní stížnosti i jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") vydal dne 16. 11. 2021 k návrhu stěžovatele předběžné opatření č. j. 14 Nc 1256/2020-350, podle něhož je stěžovatel oprávněn stýkat se s nezletilým M. Š., v sudém týdnu kalendářního roku od pátku 14,00 hod, kdy nezletilého vyzvedne v bydlišti A. S. (dále jen "matka" nebo také "vedlejší účastnice řízení"), do pondělí následujícího týdne 8,00 hodin, kdy nezletilého předá do školního zařízení a dále každý týden od středy 14,00 hodin do čtvrtka 18,00 hodin, kdy nezletilého převezme a předá v místě bydliště matky (výrok I.). Dále rozhodl, že stěžovatel je oprávněn se stýkat s nezletilým v období vánočních prázdnin od 22. 12. od 14,00 hodin do 23. 12. do 18,00 hodin, dále od 28. 12. od 10,00 hodin do 3. 1. následujícího roku do 8,00 hodin, kdy nezletilého předá do školního zařízení (výrok II.). Otec v době vánočních svátků bude nezletilého vyzvedávat a vracet v místě bydliště matky s výjimkou 3. 1. 2022, kdy nezletilého předá matce do 8,00 hodin prostřednictvím školního zařízení (výrok III.). 3. K odvolání matky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením změnil usnesení obvodního soudu a rozhodl výrokem I., že návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, kterým bude upraven běžný styk s nezletilým, se zamítá. Výrokem II. změnil usnesení obvodního soudu ve výroku II. a III. tak, že otec je oprávněn se stýkat s nezletilým M. v době vánočních prázdnin od 14,00 hodin dne 22. 12. 2021 do 18,00 hodin dne 23. 12. 2021 a od 10,00 hodin dne 28. 12. 2021 do 18,00 hodin dne 2. 1. 2022, s tím, že převzetí a předání nezletilého dojde v místě bydliště matky. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel tvrdí, že učiněná skutková zjištění obvodního soudu, tak jak jsou popsána v usnesení, se nacházejí v extrémním nesouladu s právními závěry, které vyvodil městský soud. Stěžovatelem doložené důkazy městský soud nehodnotil v souladu s procesními pravidly a vydané rozhodnutí nese známky formalismu, schématického pohledu na věc, bez individuálního přístupu a je výrazem libovůle v rozhodování. Městský soudu se v napadeném usnesení řádně a přesvědčivě nevypořádal se všemi skutečnostmi, které vyšly v řízení najevo, a soustředil se na důvody, pro které nelze styk s nezletilým synem rozšířit. 5. Napadené rozhodnutí městského soudu při konfrontaci s ústavně zaručenými právy je neobhajitelné, popírající veškerá stěžovatelova práva na rodinný život, neboť mu znemožňuje podílet se na výchově nezletilého, prohlubovat v něm sociální a citové vazby s jeho rodinou, včetně jeho polorodých sourozenců. Stěžovatel poukázal na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu a navrhl, aby rozhodnutí, kterým je mu upřena možnost být plnohodnotným rodičem nezletilého syna, bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno. Současně stěžovatel navrhl anonymizaci ústavního nálezu, aby v publikovaném textu nebyly uvedeny údaje o totožnosti účastníků řízení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Vyjádření vedlejšího účastníka řízení a replika stěžovatele 7. Vedlejší účastnice řízení požádala Ústavní soud přípisem ze dne 28. 3. 2022 o zaslání ústavní stížnosti, aby se k ní mohla vyjádřit. 8. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu vedlejší účastnici řízení, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřila. K ústavní stížnosti stěžovatele se vyjádřila prostřednictvím právní zástupkyně tak, že se s obsahem ústavní stížnosti neztotožňuje a je přesvědčena, že napadené rozhodnutí městského soudu není způsobilé zasáhnout do základních práv stěžovatele. Poukázala na to, že běžný styk stěžovatele s nezletilým byl upraven v březnu 2021 a od té doby je řádně aplikován, mimo onemocnění nezletilého a karantény. Ke dni vydání rozhodnutí nedošlo k takové změně poměrů, která by opodstatňovala znovu zatímně upravit běžný styk předběžným opatřením. Vedlejší účastnice řízení vznesla návrh, aby Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný. 9. Uvedené vyjádření bylo zasláno stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel této možnosti využil a vyjádřil se prostřednictvím právního zástupce obdobně jako v ústavní stížnosti. Zpochybnil tvrzení vedlejší účastnice řízení, která označil jako vykonstruovaná, nepravdivá, ničím nepodložená, vytržená z kontextu projednávané věci a v rozporu s jejich vzájemnou komunikací doloženou ve spise. Poukázal na účelové jednání vedlejší účastnice řízení, která nepodporuje vztah mezi stěžovatelem a nezletilým synem a fakticky se nalezení jakéhokoli řešení usilovně brání a aktuálně odmítá účast na soudem nařízené terapii. S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vyhověl podané ústavní stížnosti, zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, superrevizní instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu [např. nález ze dne 23. 10. 2018 sp. zn. III. ÚS 1329/18 (N 176/91 SbNU 205); všechna uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz]. 11. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné libovůle spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi uznáván, respektive, který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [viz k tomu např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257); nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. 12. Ústavní soud konstantně judikuje, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je v kognici obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. nálezy ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171