IV.ÚS 553/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 553/19 ze dne 30. 4. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele R. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, P.O.BOX 2, Ostrava - Heřmanice, zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem, sídlem Dvořákova 26, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2018 č. j. 5 To 87/2018-920, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. II. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh, jakož i ze spisu vedeného Krajským soudem v Ostravě (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. 77 T 13/2012, který si vyžádal, zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. 3. Stěžovatel byl rozsudkem krajského soudu ze dne 26. 3. 2013 č. j. 77 T 13/2012-644 uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti roků. Na základě podaného odvolání bylo rozhodnutí krajského soudu rozsudkem vrchního soudu ze dne 19. 6. 2013 č. j. 5 To 39/2013-712 částečně zrušeno ve výroku o trestu tak, že vrchní soud nově rozhodl, že stěžovateli se ukládá trest odnětí svobody v trvání jedenácti roků. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dovolání, o němž bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013 č. j. 6 Tdo 1144/2013-41 tak, že dovolání se podle § 265i odst. 1 písm. b) zákona 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), odmítá. 4. V právě uvedené věci podal stěžovatel dne 31. 5. 2018 návrh na povolení obnovy řízení, v jehož rámci předložil nově zpracovaný posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vypracovaný na žádost stěžovatele MUDr. Václavem Horákem, MBA, a MUDr. Zdeňkem Šňupárkem, ohledně mechanismu vzniku zranění poškozené, v němž se znalci vyslovili zejména k otázce intenzity síly působící na tělo poškozené a k mechanismu vzniku nitrolebních úrazových změn, které zapříčinily otok mozku vedoucí ke smrti poškozené. 5. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením krajského soudu ze dne 22. 10. 2018 č. j. 77 T 13/2012-901, jímž krajský soud návrh na povolení obnovy zamítl, neboť neshledal důvody obnovy podle § 278 trestního řádu. 6. Právě uvedené usnesení stěžovatel po jeho vyhlášení na veřejném zasedání dne 22. 10. 2018 napadl ústně do protokolu stížností, o níž bylo rozhodnuto usnesením vrchního soudu ze dne 19. 12. 2018 č. j. 5 To 87/2018-920, tak, že stížnost byla zamítnuta. III. 7. Posledně uvedené rozhodnutí stěžovatel napadl ústavní stížností. V ní uvedl, že svůj návrh na povolení obnovy řízení opřel o nově vypracovaný znalecký posudek znalců MUDr. Horáka a MUDr. Šňupárka, kteří prostudovali zdravotnickou dokumentaci v předmětné věci a dospěli k odlišným závěrům o příčině těžké újmy na zdraví, která vedla ke smrti poškozené, než znalci MUDr. Smatanová a MUDr. Dokoupil, z jejichž závěrů obecné soudy vycházely v odsuzujících rozhodnutích. Tato odlišnost dle stěžovatele spočívala jednak v závěru, že není možno určit, zda zranění hlavy poškozené bylo způsobeno aktivním násilím (údery, kopy), či násilím pasivním (pády v opilosti, resp. nárazy hlavy do pevné překážky při ztrátě rovnováhy), a dále v tom, že násilí působící na hlavu poškozené bylo maximálně střední intenzity, nikoli intenzity velké. I přes uvedené odlišné poznatky znalců však krajský soud návrh stěžovatele na povolení obnovy zamítl, když zaujal stanovisko, že nový znalecký posudek a nová zjištění znalců nepředstavují nový důkaz, ale pouze námitku, která není způsobilá obstát jako nové skutkové zjištění, neboť se jedná pouze o jinou interpretaci stále stejných skutkových zjištění. Proti tomuto závěru krajského soudu se však stěžovatel ohradil s tvrzením, že krajský soud buď závěrům znalců odborně neporozuměl nebo je dezinterpertoval. Stěžovatel zpochybnil rovněž hodnocení výpovědi znalce MUDr. Šňupárka krajským soudem, který v odůvodnění svého zamítavého rozhodnutí uvedl, že znalec během své výpovědi ve veřejném zasedání na podkladě dotazů státní zástupkyně jednak revidoval své závěry obsažené v písemném vyhotovení znaleckého posudku a jednak odpovídal pouze v obecné rovině a nekonkrétně (pročež označil závěry tohoto znalce za tendenční), což je dle stěžovatele v diametrálním rozporu s obsahem protokolu o veřejném zasedání ze dne 22. 10. 2018. Ve vztahu k rozhodnutí vrchního soudu pak stěžovatel zpochybnil správnost jeho závěru, že závěry znalce MUDr. Šňupárka se v podstatných směrech neliší od závěrů znaleckého posudku zpracovaného v přípravném řízení znalci MUDr. Dokoupilem a MUDr. Smatanovou, přičemž závěry těchto znalců ve spojení s dalšími zjištěnými informacemi z místa činu (četné krevní stopy, vytržené vlasy), jakož i s výpovědí samotného stěžovatele, svědčí o ataku stěžovatele vůči poškozené, pročež je dle vrchního soudu bezpředmětné, jakou intenzitou síly k tomuto ataku stěžovatele vůči hlavě poškozené došlo, zda středně velkou či velkou intenzitou síly, neboť v důsledku tohoto ataku došlo u poškozené k fatálnímu následku. S tímto názorem však stěžovatel nesouhlasí, neboť má za to, že otázka, jaké intenzity byly jeho ataky vůči hlavě poškozené (zda intenzity středně velké nebo velké), je určujícím skutkovým zjištěním pro stanovení právní kvalifikace jeho jednání. Stěžovatel konečně namítl též to, že vrchní soud ve svém rozhodnutí uvedl, že stížnost nebyla ke dni jeho rozhodování, tj. ke dni 19. 12. 2018, stěžovatelem odůvodněna. To však stěžovatel popřel, když upozornil na to, že dne 17. 12. 2018 její odůvodnění doručil prostřednictvím datové schránky krajskému soudu. Pokud vrchní soud o stížnosti rozhodl za necelé dva týdny od okamžiku, kdy mu byl krajským soudem předložen příslušný trestní spis (k doručení spisu vrchnímu soudu došlo dne 6. 12. 2018), pak tím dle názoru stěžovatele porušil jeho ústavně zaručená práva, neboť mu neposkytl přiměřený čas ke kvalifikovanému odůvodnění jeho stížnosti. IV. 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a před podáním ústavní stížnosti vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, ústavní stížnost je proto přípustná (srov. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). V. 9. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti, jejích příloh, jakož i spisového materiálu vedeného krajským soudem pod sp. zn. 77 T 13/2012, dospěl k závěru, že tato představuje návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 10. Ústavní soud již ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli soudu Ústavnímu. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry s nimi nejsou v "extrémním nesouladu" a zda je interpretace použitého práva ústavně konformní. Ústavněprávním požadavkem také je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna [blíže viz např. usnesení ze dne 26. 3. 2015 sp. zn. III. ÚS 621/15 a mnohá další (všechna rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. 11. Žádné z výše naznačených pochybení, která by jedině mohla vést k jeho kasačnímu zásahu, však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal. Ústavní soud má naopak za to, že předmětná ústavní stížnost je pouze pokračující polemikou stěžovatele se závěrem vrchního (i krajského) soudu, že důvod obnovy uplatněný stěžovatelem nelze hodnotit jako novou skutečnost, způsobilou zvrátit meritorní rozhodnutí o vině ve smyslu § 278 trestního řádu, k čemuž Ústavní soud v podrobnostech uvádí následující. 12. Podle § 278 odst. 1 trestního řádu platí, že obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mo