IV.ÚS 559/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 559/07 ze dne 28. 5. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 28. května 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Z. B., zastoupeného Mgr. O. R., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 6 Tdo 1409/2006, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 8 To 69/2006, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 5. 2006, čj. 9 T 3/2006-210, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 3. 2007 se Z. B. (dále též "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 3/2006. Současně požadoval, aby náklady jeho zastoupení v řízení před Ústavním soudem zcela zaplatil stát s odůvodněním, že nemá dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením v tomto řízení. II. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 5. 2006 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 13 roků. Pro výkon trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci. Poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR byla přiznána náhrada škody ve výši 2 009,- Kč. K odvolání stěžovatele proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání usnesením ze dne 28. 6. 2006 zrušil napadený rozsudek pouze ve výroku o trestu propadnutí věci. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání stěžovatele odmítl usnesením ze dne 30. 11. 2006. III. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena základní práva zaručená v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel navrhl důkaz trestním spisem. Právo na spravedlivý proces mělo být porušeno neprovedením důkazů pokusem s figurínou a výslechem stěžovatelovy matky; nevyhovění důkazním návrhům obecné soudy nezdůvodnily. Orgány činné v trestním řízení nezajistily věcný důkaz, tj. litinovou pečící pánev, čímž porušily zásadu vyhledávací. Zjištění znalců z oboru soudního lékařství nebylo objektivní pro nedostatečnou fotodokumentaci. Hodnocení důkazů obecnými soudy bylo v rozporu se zákonnými a ústavně zakotvenými zásadami a nálezy Ústavního soudu III. ÚS 398/97 a III. ÚS 95/97. Stěžovateli nebylo předem oznámeno přibrání znalců. O provedení pitvy poškozeného se dověděl až po jeho pohřbu, v důsledku čehož nemohl vznést námitky proti osobě znalce, jeho odbornému zaměření a formulaci otázek a před pitvou navrhnout, aby byly znalci položeny další otázky. Stěžovatel dále uvedl, že dne 3. 5. 2006 byl v periodiku Hradecké noviny otištěn na titulní straně článek s názvem "Za vraždu otce vyfasoval muž třináctiletý trest". Tento článek citoval slova státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové Mgr. V. P., který v den hlavního líčení, v době, kdy bylo skončeno dokazování a soud se odebral k poradě, poskytl tomuto deníku interview, v němž jednání stěžovatele, pro něž v té době ještě nebyl a ani nemohl být odsouzen, označil za popravu a za sebe samého a také za osobu předsedy senátu vyslovil názor a přesvědčení, že je vrahem. Takovým jednáním byl porušen princip presumpce neviny. Stěžovatel poukázal na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") ve věci Butkevič (správně Butkevičius) proti Litvě, 2002 a ve věci Daktaras proti Litvě, 2000. V dopise ze dne 30. 4. 2007 doručeném Ústavnímu soudu dne 2. 5. 2007 stěžovatel popsal své zdravotní problémy ve výkonu trestu odnětí svobody a požádal o pečlivost, prozíravost a shovívavost při posuzování jeho stížnosti. IV. Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v průběhu trestního řízení byl řádně zjištěn skutkový děj a v současné době již nelze očekávat další objasnění věci nad rámec toho, jak byl skutkový děj zjištěn u hlavního líčení. V. Ústavní soud se seznámil s obsahem spisu 9 T 3/2006 Krajského soudu v Hradci Králové a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů. Stěžovatel tvrdil porušení základního práva na svobodu, osobní bezpečnost a zákonné zbavení svobody dle článku 8 odst. 2 Listiny ("Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. ..."), jemuž koresponduje článek 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy, dle něhož " Každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě následujících případů, pokud se tak stane v souladu s řízením stanoveným zákonem: a) zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem;...". K tomuto tvrzení Ústavní soud uvádí, že pokud jde o posouzení zákonnosti zbavení osobní svobody, resp. uvěznění podle citovaných článků Listiny a Úmluvy, přichází v úvahu jen posouzení z hlediska procesního, tj. zda byl trest uložen příslušným soudem a v řízení, které lze označit za spravedlivé v článku 36 a násl. Listiny, resp. článku 6 Úmluvy - viz níže. Z hlediska hmotného práva, tj. zda uložený trest je stanovený zákonem a pohybuje se v rámci zákonem stanovené trestní sazby (což ale není obsahem stěžovatelových námitek), se zákonnost zbavení svobody posuzuje podle článku 39 Listiny, resp. článku 7 Úmluvy. V rámci námitek týkajících se porušení zásad spravedlivého procesu dle čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 Úmluvy stěžovatel především tvrdil nesprávný procesní postup nalézacího a odvolacího soudu při dokazování a nedostatečné odůvodnění neprovedených důkazů. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že Listina ani Úmluva nestanoví jakákoliv pravidla dokazování. Úkolem Ústavního soudu je posoudit, zda řízení posuzované jako celek, včetně způsobu, jakým byly prováděny důkazy, bylo spravedlivé ve smyslu článku 36 a násl. Listiny, resp. článku 6 odst. 1 Úmluvy. K tvrzení stěžovatele, že obecné soudy neprovedly jím navrhované důkazy pokusem s figurínou a výslechem matky, přičemž nevyhovění důkazním návrhům obecné soudy nezdůvodnily, Ústavní soud připomíná svoji konstantní judikaturu k otázce tzv. opomenutého důkazu, podle níž zásadám spravedlivého procesu odpovídá nejen možnost účastníka řízení vyjádřit se k provedeným důkazům, nýbrž i navrhnout důkazy vlastní; soud sice není povinen provést všechny navržené důkazy, musí však o vznesených návrzích rozhodnout a - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění nepřevzal. V opačném případě zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny. Takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost [srov. nález I. ÚS 113/02, Sb.n.u., sv. 27, str. 213 (217-218) a tam citovaná rozhodnutí]. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 2. 5. 2006 u Krajského soudu v Hradci Králové (č.l.194 spisu) Ústavní soud zjistil, že procesní strany byly dotázány ve smyslu § 215 odst. 4 trestního řádu, zda budou mít konkrétní návrhy na doplnění dokazování. Stěžovatel prostřednictvím svého obhájce uvedl, že žádné další návrhy na doplnění dokazování nemá. Ve vlastnoručně psaném odvolání (č.l. 226 a 227 spisu) stěžovatel mj. uvedl, že je pro něj nepochopitelné, "proč dokazování nebylo doplněno o vyšetřovací pokus, kterým by mechanismus vzniku poranění byl jednoznačně prokázán.". Soud "vycházel z mylné interpretace svědecké výpovědi mé maminky ... . Proto by bylo vhodné ... provést její přímé slyšení před soudem.". Dle názoru Ústavního soudu citovaná vyjádření nelze považovat za řádné návrhy na doplnění dokazování, a to zvláště vezmeme-li v úvahu, že z protokolu o veřejném zasedání konaném u Vrchního soudu v Praze dne 28. 6. 2006 (č.l. 236 spisu) je patrno, že "Strany nepožadují doplnit zprávu o stavu věci, ani nenavrhují důkazy, které by měly být provedeny v rámci odvolacího řízení.". V dovolání stěžovatel namítl nesprávné právní posouzení skutku. Z výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že tvrzení stěžovatele o porušení principů spravedlivého procesu při dokazování před nalézacím a odvolacím soudem tím, že soudy opomněly o důkazních návrzích stěžovatele rozhodnout, resp. v odůvodnění svých rozhodnutí nezdůvodnily, proč navrhované důkazy neprovedly, nemá oporu ve spise a je tudíž zjevně neopod