IV.ÚS 573/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 573/22 ze dne 7. 6. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele spolku Ústecké šrouby, z. s., sídlem Velká Hradební 322/53, Ústí nad Labem, zastoupeného Mgr. Danielem Askari, advokátem, sídlem Slavětínská 1146/39, Praha-Klánovice, proti I. výroku rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2021 č. j. 23 Cdo 327/2021-190, výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2020 č. j. 3 Cmo 118/2019-141 potvrzujícího I. výrok rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. března 2019 č. j. 24 Cm 83/2018-107 a proti I. výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. března 2019 č. j. 24 Cm 83/2018-107, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti JUROS, s. r. o., sídlem Doudova 544/11, Praha 4 - Podolí, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výroků rozhodnutí označených v záhlaví s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 17 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") sp. zn. 24 Cm 83/2018 se podává, že dne 23. 12. 2017 zveřejnil stěžovatel na svých webových stránkách text nazvaný "KÚ: Ing. Pavel C. Jaroš zpracoval nedostatečný a nereprezentativní posudek". V textu jsou v návaznosti na informativní sdělení o výsledku správního řízení proběhlého před Krajským úřadem Ústeckého kraje (dále jen "krajský úřad") obsažena, mimo jiné, následující sdělení týkající se vedlejší účastnice řízení: "Obecně doporučujeme investorům, aby hodnocení svých záměrů nechali zpracovávat kvalitně. Kromě tohoto případu se opakovaně setkáváme s nekvalitní prací společnosti JUROS. Posudky a hodnocení pro tuto společnost nejčastěji zpracovává Ing. Pavel Majer, Ing. Václav Šutera či Bc. Vít Tejrovský. Chápeme, proč je pro investora atraktivní nechat zpracovat biologické hodnocení či zoologický průzkum nekvalitně. Je to rychlejší, protože není třeba čekat na vhodnou dobu; je to levnější, protože není třeba realizovat kompenzační opatření; je to jednodušší, protože bez zvláště chráněných druhů dojde k povolení investičního záměru rychleji. Na druhou stranu ovšem investor riskuje, že nekvalitní průzkum povede k zastavení celého záměru, ať už spolkem ve fázi stavebního povolení či ČIŽP ve fázi stavby. Investorovi se tak sice podaří ušetřit nekvalitním posudkem, ale škoda vzniklá nutností zakonzervovat stavbu a celý záměr o několik let odložit jde často do milionů. Nejde přitom o jednotlivé případy - problémy s nekvalitními posudky má například Kongresové centrum ILF, a. s. (dokumentace záměru vrácena k přepracování), České štěrkopísky spol. s r.o. (o záměru rozhoduje soud), GENOVA spol. s r. o. (záměr řeší ČIŽP) či APB - PLZEŇ a.s. (dokumentace záměru vrácena k přepracování). Všem těmto komplikacím by bylo možné předejít zpracováním kvalitního biologického hodnocení." Pod textem byly "štítky" označené jako "JUROS", "PAVEL MAJER", "VÁCLAV ŠUTERA" a "VÍT TEJROVSKÝ". Ing. Pavel Majer byl zaměstnancem vedlejší účastnice řízení, Ing. Václav Šutera jejím jednatelem a Bc. Vít Tejrovský příležitostným externím spolupracovníkem. V řízení nebylo sporné, že vedlejší účastnice nijak nevystupovala a neměla nic společného se správním řízením proběhlým před krajským úřadem. Stěžovatel po předžalobní výzvě doplnil článek o následující text: "Ačkoliv žádný z těchto závěrů z článku nevyplývá, na základě výzvy k upuštění od neoprávněného zásahu do pověsti právnické osoby JUROS s. r. o. zdůrazňujeme, že: netvrdíme, že by Ing. Pavel C. Jaroš vypracovával znalecké posudky pro společnost JUROS, netvrdíme, že nekvalitní práce společnosti JUROS způsobila zastavení celého záměru či škodu v řádu milionů, netvrdíme, že se nekvalitní práce společnosti JUROS projevila ve všech případech uvedených v posledním odstavci článku, netvrdíme, že se celý článek či jeho podstatná část týká společnosti JUROS." 3. Vedlejší účastnice se žalobou podanou u krajského soudu domáhala ochrany před zásahem do své pověsti. Krajský soud rozsudkem ze dne 22. 3. 2019 č. j. 24 Cm 83/2018-107 uložil stěžovateli povinnost odstranit z webových stránek specifikované části textu týkající se výsledků práce vedlejší účastnice řízení a rovněž tzv. štítky znějící "JUROS", "PAVEL JAROŠ", "VÁCLAV ŠUTERA" a "VÍT TEJROVSKÝ" (I. výrok), povinnost zveřejnit na webových stránkách a sociální síti omluvu vedlejší účastnici (II. výrok), povinnost tuto omluvu zaslat na adresu jejího sídla (III. výrok) a nahradit vedlejší účastnici náklady řízení (IV. výrok). 4. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") k odvolání stěžovatele rozsudkem ze dne 15. 6. 2020 č. j. 3 Cmo 118/2019-141 potvrdil rozsudek krajského soudu ve výrocích I., III. a II. o uložení povinnosti stěžovateli uveřejnit omluvu vedlejší účastnici řízení na webových stránkách a změnil rozsudek krajského soudu ve výroku II. tak, že zamítl žalobu o uložení povinnosti stěžovateli uveřejnit omluvu vedlejší účastnici řízení na sociální síti. Rovněž znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení. 5. K podanému dovolání Nejvyšší soud napadeným rozsudkem dovolání stěžovatele proti rozsudku vrchního soudu v rozsahu, v němž byl potvrzen I. výrok rozsudku krajského soudu, odmítl (I. výrok), zrušil ho v rozsahu, v němž byly potvrzeny výroky II. a III. rozsudku krajského soudu, a v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a zrušil i rozsudek krajského soudu v potvrzené části výroku II. a ve výrocích III. a IV., a věc vrátil v tomto rozsahu krajskému soudu k dalšímu řízení (II. výrok). K odmítavému výroku Nejvyšší soud uvedl, že ke vzniku deliktních závazků z neoprávněného zásahu do pověsti právnické osoby musí existovat takové neoprávněné jednání stěžovatele, jež je objektivně způsobilé zasáhnout do pověsti vedlejší účastnice jako právnické osoby, přičemž pro posouzení okolností zásahu do pověsti právnické osoby zveřejněním znevažujícího výroku je možno přiměřeně vycházet z jeho závěrů o posuzování zásahu do (všeobecného) absolutního osobnostního práva člověka snížením cti a vážnosti, resp. dobré pověsti. Dospěl-li vrchní soud k závěru, že jednání stěžovatele je objektivně způsobilé zasáhnout do pověsti vedlejší účastnice, nikterak se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Osoby dotčené debatou o věcech veřejných (tzv. osoby veřejného zájmu) požívají ke kritice jejich činnosti zásadně nižší ochrany než osoby soukromé sféry. Vedlejší účastnici však není možné za osobu veřejného zájmu považovat. Prezentace hodnotícího úsudku a z něj vyplývající kritika je přípustná (oprávněná) tehdy, jde-li o kritiku věcnou a konkrétní, stejně jako přiměřenou, a to i co do obsahu a formy veřejné prezentace. I všeobecná výtka závadného chování kritizovaného musí být vždy podložena určitým chováním posuzované osoby projeveným navenek - v opačném případě by šlo o kritiku nepřípustnou. Závěr vrchního soudu, že hodnotící úsudek o "nekvalitě" práce vedlejší účastnice řízení představuje nepřípustnou paušální kritiku vybočující z mezí "fair" projevu, kterou již nelze v demokratické společnosti tolerovat, je-li taková kritika vyřknuta na základě jediného nepatrného zjištěného pochybení v činnosti vedlejší účastnice, byl podle Nejvyššího soudu v souladu s ustálenou judikaturou. Nejvyšší soud dále uvedl, že přípustnost dovolání nezaložila námitka existence vady řízení, podle které vrchní soud přiznal vedlejší účastnici plnění nad rámec žalobního návrhu, neboť vada řízení sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá. Kasační II. výrok odůvodnil Nejvyšší soud zjištěním, že vrchní soud posoudil zjištěný skutkový stav podle právní normy, jež na něj nedopadá. II. Argumentace stěžovatele 6. Podle stěžovatele vycházel Nejvyšší soud při posouzení věci z mylného závěru, že při konfliktu práva podnikající právnické osoby na ochranu dobré pověsti a svobody projevu jiné osoby je třeba právnické osobě přiznat totožnou míru ochrany, které požívá osoba fyzická. Tento závěr odporuje judikatuře Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP"). 7. Stěžovatel rovněž nesouhlasí s právním názorem, podle kterého vedlejší účastnice řízení není osobou veřejně činnou. Posuzovaná věc se týkala veřejného zájmu a týká-li se projev veřejného zájmu, existuje jen minimální prostor pro jeho legitimní omezení. Projev stěžovatele byl hodnotícím soudem v